13. ledna 2021
Proměny vesnice
Ve svých článcích se většinou zabývám životem a problémy v místních částech „vesničky střediskové – Cvikova“ a sice Trávníka a Naděje.
Zkusím se podívat na jejich historii i z hlediska časových statistických údajů.
Naděje získala jméno stejnou vyhláškou a to přímým překladem do i v první republice používaného názvu Hoffnung. Tento název je prý odvozen od toho, že zdejšími lesy procházela kupecká cesta do Žitavy a pokud se kupci dostali bez úhony až sem (kde cestu strážil hrad Millštejn) měli naději, že je už lapkové nepřepadnou.
Co do velikosti máme o vesnici Trávník první údaj z r. 1754, kdy zde údajně bylo 45 domů. Na tzv. císařských otiscích (prvních katastrálních mapách v Rakousku-Uhersku) z r. 1843 jsou domky v Trávníku už zakreslené. Přesnější číselné údaje máme z r. 1869, kdy měl Trávník 71 domů a 479 obyvatel. Zajímavé, že tento počet postupně klesal, takže pro rok 1930 je zaznamenáno 83 domů, ale jen 351 obyvatel. V tzv. Chytilově místopise z r, 1921 je pro Glasert uvedeno 303 obyvatel, všichni německé národnosti. Počet obyvatel dále klesl po odsunu Němců v r. 1946, takže v r. 1950 je zde evidováno jen 72 obyvatel. To už ovšem vznikalo chalupaření, takže kromě těchto zřejmě trvale usedlých obyvatel snad přes polovinu chalup začali obývat „rekreanti z Prahy“, ovšem jen v létě.
Podobné údaje máme i o Naději. V r. 1869 zde bylo 71 domů a 484 obyvatel. Rovněž zde v r. 1930 bydlelo jen 266 obyvatel v 83 domech. Údaj z r. 1950 uvádí 130 obyvatel. Ve zmíněném Chytilově místopisu je pro Naději uveden počet obyvatel 246 a z toho 244 německé národnosti. O Naději jsme získali z Německa ručně nakreslený přehled o domech, jejich obyvatelích a jejich zaměstnáních v době před druhou světovou válkou, který zpracovala jedna z tehdejších místních obyvatelek.Původně značně zemědělská oblast (jak dosvědčují letecké snímky z r. 1938, kde vidíme rozsáhlé plochy políček) se v šedesátých letech změnila na oblast rekreační. Asi ve 20% chalup ještě bydleli místní, kteří pracovali nejdříve v místním JZD (které se ovšem rozpadlo a vznikl zde Státní statek Cvikov) nebo v několika továrnách ve Cvikově (textil, strojařina, nábytkářství, pily). Ostatní chalupy již patřily Pražákům nebo firmám z Prahy (například jako chalupa, dodnes známá jako SKF, která tehdy patřila pražskému zastoupení této švédské firmy).
Změna obyvatelstva se projevila i na místní obchodní či pohostinské síti. Za první republiky byly v Trávníku dvě hospody (stará u kapličky a druhá na otočce, kde byl i řezník). V Naději byly hospody hned čtyři (u začátku cesty na Milštejn, druhá vedle chalupy, dnes známe jako Palmovka - tady byl i dnes už zbouraný taneční sál, používaný i jako tělocvična, třetí v Antonínově údolí poblíž bývalého domova pro slabomyslné ženy a poslední v Hamru). Dále zde byly pily, výroba betonových dílů, malá sklárna, truhlářství, trafika i penzion. U cesty z Trávníka do Naděje byla místní škola, postavená v r. 1879 a zrušená v r. 1960. V padesátých letech zůstala jen jediná hospoda v Trávníku, kde ovšem byl i frekventovaný taneční sál a knihovna. Zde se konaly za socialismu i volby. Hospoda zanikla někdy kolem r. 1990. Před pár lety byla z jiného firemního rekreačního střediska vytvořena hospoda v Hamru.
Zmíněná škola po svém zániku sloužila jako rekreační středisko Správy vodovodů z Litoměřic. Ti se toho střediska po změně poměrů po r. 1990 vzdali a objekt sloužil jako hostinec a penzion v soukromém vlastnictví až do r. 2017.
V současnosti tedy jak Trávník, tak Naděje představují rekreační bydlení pro desítky pražských rodin. A některé rodiny, kde rodiče dosáhli důchodového věku, se sem nastěhovaly natrvalo.
Někdy příště zase něco o místních zajímavostech.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]