Trávník a věci okolo

 Dnes se koukneme na naše zahrádky a to hlavně na keře, které tam rostou. O rododendronech a azalkách jsem už psal, vesnice v Lužických horách jsou jich plné. Pocházejí z Himalájí, ale tady se jim skutečně daří. Tak dnes o pár keřích, které mám na zahrádce.

Jedním oblíbeným keřem je mahon. Někdy se používá název mahonie. Tento keř pochází ze severní Ameriky. Má lesklé listy s ostnanými okraji (podobá se tak cesmíně). V zimě se listy barví do červena. Na jaře jsou větve obalené chomáči voňavých květů, které mají v oblibě včely. Varianta mahonie japonská pochází, jak naznačuje její jméno, z Asie. Keř doroste i 1,5 metrové výšky a má výrazně větší listy. Mahonie je velmi vytrvalá a vydrží růst i desítky let. Je to vhodný keř do živých plotů, ale i do kvězinových záhonů. Je nenáročná, přežije i sucho nebo umístění mezi kameny či u zdí. Půdu okolo ní je dobré chránit mulčem. Po odkvětu se objeví modré bobulky, které jsou oblíbenou potravou ptáků.

Dalším zajímavým keřem do zahrádky je temnoplodec, známější pod názvem aronie. Ten dorústá i do výšky přes 2 m. Rovněž ten pochází ze severní Ameriky. Je nenáročný, aůe má rád sluníčko a vyšší vlhkost. Já ho mám na břehu trávnického potoka. Jeho plody se sklízí na podzim (třeba i po prvním mrazíku). Plody obsahují vitaminy a řadu prvků (třísloviny, železo, jód). Z plodů si můžete připravit likér nebo šťávu (pro abstinenty). Stručný návod – plody rozmixujeme a přidáme vodu, aby vznikla hustá tekutina.

Plody temnoplodce rozmixujeme v mixéru a přidáme tolik vody, aby vznikla hustá tekutina. To nalijeme do láhví, dobře je uzavřeme a sterilujeme asi 25 minut při 85 ^oC.  Š´távu uchováváme v chladu, pro pití ji ředíme vodou, Tu naplníme do připravených lahví, dobře uzavřeme a v hrnci naplněném vodou do 2/3 výšky lahví sterilujeme 25 minut při 85 stupních. Po vychladnutí opatříme lahve etiketami a uchováváme v chladu a temnu. Takto připravenou šťávu pijeme zředěnou vodou, použitelná je i jako zálivka ovocných salátů.

 Jiným keřem je hortenzie latnatá. Hortenzie známe spíše jako zahradní trvalky, jejích načechrané květy sušíme a používáme na ozdobu. Ovšem hortenzie latnatá je velký opadavý  keř, který dorůstá až 2 m výšky. Snáší slunce i polostín. Daří se jí v mírně vlhké kyselé půdě. Květenství, které rozkvete v červenci a srpnu,  vypadá jako nadýchaná cukrová vata. Při rozkvětu jsou květy bílé, postupně mohou měnit barvu do růžova.

Doporučit lze i zákulu (keria japonica). Je to opadavý asijský keř. K nám se dostal do praýské Stromovky v r. 1835. Dorůstá výšky až 3 m a upoutá svými zářivě žlutými květy. Listy mají ozubené okraje. Vyžaduje jen minimální péči, půda by měla být humózní a vlhká. Přílišné přihnojování prý naopak omezuje kvetení. Po zimě lze ostřihnout umrzlé konečky větviček, ale přílišným zkracováním větviček  se ochuzujeme o záplavu žlutých květů.

Posledním keřem, na který upozorním, je bobkovišeň lékařská. Je to hustý neopadavý keř s hustými zelenými listy. Hodí se do živých plotů nebo na vyplnění některého zákoutí na zahradě.  Dosáhne výšky až 2,5 m. Na jaře kvete v latách bílými květy. Je to jedovatá rostlina. Vyžaduje vlhkou, ale ne mokrou půdu. Před zámrzem bychom ji měli hojně zalévat stejně  jako rododendrony. Vůči mrazům je odolná.