Trávník a věci okolo

 Tak letos prý přibude neuvěřitelných 20 km dálnic. Všiml jsem si jednoho rozdílu: Naše dálnice, které mají oba směry oddělené 2 metry trávy, se obnovují a rozšiřují jen těžko, protože se musí vždy jeden směr zavírat nebo zúžit. Pokud by oba směry byly vedeny v odstupu 20 – 30 metrů a ta plocha mezi by byla součástí majetku  ŘSD, dala by se  taková dálnice rozšiřovat do tohoto prostoru za provozu. A právě tak jsou stavěné dálnice v USA, i když je nutno připustit, že tam na to mají víc místa než my.

Ze socialismu jsme přešli do kapitalismu. Ten jako ekonomické prostředí je ideální, protože podporuje soutěživost a iniciativu. Ovšem chtělo by to, aby i lidé byli ideální (poctiví a nesobečtí).  Tím je ta definice znehodnocená. A transakce výhodnější pro jednu stranu, už není obchodem, nýbrž kšeftem. A pokud někteří dnešní podnikatelé byli za socíku těmi vedoucími řeznictví a jiných lukrativních (pro ně)  prodejen, tak si dovoluji pochybovat, že se z nich dnes stali poctiví andělští podnikatelé. Občas se podvodníci dostávají před soud, ale ne vždy odejdou s trestem.

Politická soutěž  stran by byla v pořádku, kdyby strany předkládaly voličům svůj program a nešpinily by se navzájem. Takto ovšem vidíme jen špinavé vzájemné pomlouvání. A pokud jim jdou na ruku někteří novináři či moderátoři, tak se politická soutež občas změní na přeštěkávání.

V naší sněmovně neprošla iniciativa, aby obchody měly nadpoloviční objem potravin z domácí produkce. To vyhovuje obchodním velkořetězcům, které uzavírají dodavatelské smlouvy na velké objemy dodávek, což dovedou jen potravinové koncerny, a ty jsou hlavně zahraniční. Tuzemští dodavatelé jsou schopni dodávat jen malé objemy, což je pro velké řetězce nepohodlné. Proto kupujeme rajčata třeba ze Španělska a naši zemědělci jsou odkázání maximálně na pouliční prodejní trhy. Pochopitelně, když měla paní Nováková kvelb na návsi, tak tam neměla zboží z Maroka, ale ze svého okolí. Za socíku se to zvrhlo a pomeranče jsme z Kuby měli jen na vánoce (a někdy jen pod pultem). A k tomu dnes přistupuje i další skutečnost, o které leckdy ani nevíme, a sice, že náš výrobce potravin vlastně patří zahraničním majitelům. Víme to například o našem pivu, kdy Plzeňské pivovary patří Japoncům nebo Staropramen americké firmě Molson. Katastrofický je u nás i pokles stavů dobytka.

Zaměření vzdělání se nám také nějak zvrtlo, ubylo učilišť pro řemeslnické obory, zato máme přebytek vysokoškoláků, kteří vystudovali sociální vědy (genderové problémy a pod.), což jsou obory pro stát neproduktivní. Jenže i takové absolventy platíme všichni ze státního rozpočtu, protože většinou najdou zaměstnání jen u  neziskových organizací, které dostávají ze státního rozpočtu (čili z našich daní) dotace.

Jestliže klimatickou změnu (oteplování) způsobuje člověk, jak konstatuje Evropská unie podle svého Green Dealu,  tak jak vysvětlit neporovnatelně větší klimatickou změnu – konec doby ledové před 12 tisíci lety, kdy lidí bylo minimum a CO₂ nevytvářeli? A zcela nedávno po ústupu ledovců v Alpách byla objevena jeskyně (dosud byla pod ledem), která byla před pár tisíci lety obydlená! Tu klimatickou změnu chceme řešit přechodem na bezuhlíkovou produkci elektřiny. Ti, co dovedou používat fyzikální rovnice, varují, že ten přechod dopadne špatně a že nebude dost elektrické energie. Pokud podlehneme tlaku EU na  omezení elektráren atomových, pak náš stát  nebude schopen produkovat hromadně  elektřinu pomocí větrných elektráren nebo elektráren  fotovoltaických. Ty jsou jednak závislé na počasí (a u nás přece jen fouká méně než u moře) a v noci nám nesvítí slunce, když velkoryse přehlédneme  počet bezmračných dní).  Jedinou pro nás možnou produkcí jsou elektrárny jaderné a ani zde to není tak jednoduché. Pomíjí se totiž důležitý fakt, že větší konkurence dodavatelů znamená dosažení výhodnější ceny. Nemluví se ani o době, potřebné na výstavbu nebo o schopnosti  dodat atomovou elektrárnu s námi požadovanými parametry (to ze zbylých uchazečů umí jen firma Westinghouse) a už vůbec se nebere do úvahy, že v současnosti je ve světe výstavba atomových elektráren omezená a uchazeči se vlastně nemohou pochlubit, kolik jich v posledních letech vůbec postavili.

To všechno jsou věci, ke kterým bychom  neměli být lhostejní. A mottem jisté knížky bylo toto – neboj se přátel, v nejhorším tě mohou zradit. Neboj se nepřátel, v nejhorším tě mohou zabít. Boj se lhostejných, ti nezrazují, ani nevraždí, protože s jejich mlčenlivým souhlasem existuje na zemi zrada a vražda.

// vystavil prochpra @ 08:52