Trávník a věci okolo

 Někteří pražští důchodci jsou na svých chalupách už na stálo, ti mladší a více zaneprázdnění jezdí na letní víkendy. Ale nebylo tomu vždycky. Podnikaly se spanilé jízdy a dovolené na mnoha místech světa.

V těch devadesátých letech se uskutečnila i řada společných 4 – 5 denních zájezdů celé party po Česku (Lipno, Haná, Krkonoše i jinde). Poslední tyto společné akce proběhly ještě po roce 2000, například pobytem v lázních Aurora v Třeboni.

Zmínit mohu i koupací pobyty několika rodin na Kapverdských a Kanárských ostrovech, nebo vyjížďku lodí po státech jižní Asie (Laos, Thajsko). Jeden chalupář si nadělil ke svým sedmdesátinám i desetidenní cestu do Japonska.

Někteří z nás se díky svému zaměstnání a zahraničnímu obchodování dostali i do většiny evropských zemí a občas i dál (Turecko, Jordánsko, Indie).

Je tedy zřejmé, že nejen prací na zahradě  živ jest člověk chalupářský.

// vystavil prochpra @ 13:40 Komentáře: 0

Zde máme své chalupy. O historii této oblasti, obývané až do konce 2. světové války jsem tu již často psal a píše se o ní na Zpravodaji místního spolku chalupářů. Dnes se chci podívat na pojem Chráněná krajinná oblast.

K nejznámějším místům Lužických hor patří Jezevčí vrch, Jedlová hora s rozhlednou, nejvyšší hora Luž, vrch Klíč, který poskytuje daleké rozhledy či vrchol Hvozd s rozhlednou na německé části vrcholu kopce. K raritám patří v Lužických horách ledová jeskyně u Naděje. Za návštěvu stojí také zříceniny několika hradů. Skalní bránu lze vidět u zříceniny Milštejn, kolem jsou jeskyně i staleté stromy. Čedičovými sloupci je zase známý skalnatý vrch Pustý zámek nebo známé Varhany u Práchně.

Naše parta chalupářů je usazená ve vesnicích Trávník a Naděje, které jako Místní části spadají pod město Cvikov. Většinou jen s málo výjimkami jsme Pražáci, jejichž rodiče si zde pořídili chalupy v období od konce války do konce padesátých let. Generace, které bylo v roce 1960 kolem dvaceti let, spolu drží dohromady až do dneška. Ovšem stále si připomínáme některé, kteří se nedožili.

A od loňska je v Trávníku další problém. U tzv. Zámečku je (či spíše byl) starý bukový les. Protože lesem vede cesta, používaná majiteli rady trávnických chalup, byly Lesy ČR asi před třemi roky upozorněny na to, že stav několika stromů u cesty je nebezpečný. Po prohlídce byly vytipovány a označeny 4 stromy, které měly být odstraněný. Rok se nic nedělo, vloni v únoru ovšem začala monstrakce a prakticky všechny stromy v lese byly během dvou měsíců vykáceny. 

Kmeny byly rozřezány na několikametrové kusy a uloženy do hromad u cesty. Bohužel odstranění větve zůstaly ležet tam, kde spadly. Samozřejmě, že těžké těžební stroje poškodily i cestu. Když místní chalupáři reklamovali nápravu u lesního správce v České Lípě, dozvěděli se, že rozřezané kmeny budou do roka odvezeny, větve si mohou odkoupit zájemci za podmínky, že uklidí určený pozemek. Následně prý Lesy ČR opraví cestu.  

Několik připojených fotografií dokumentuje „chráněnost“ naší oblasti.

// vystavil prochpra @ 15:44 Komentáře: 0

 Často se tu psalo o historii našich chalupářských vesniček a občas i o naší „vesničce střediskové“ městu CVIKOV. Pro tentokrát se pokusím o stručný souhrn historie Cvikova.

Nejprve pár dat. Cvikov má přes 4 500 obyvatel a přes 1 100 domů. Je ve výšce 350 m n.m. a skládá se z 8 místních částí (včetně Trávníka a Naděje).

Cvikov jako osada byl založen ve 13. století . První zmínka o Cvikovu pochází z roku 1352:  Je tehdy uveden jako Czwykaia. Na město byl Cvikov povýšen roku 1391. Patřil k panství Milštejnskému a poté k Zákupskému. Ve 14. století to bylo prosperující městečko na obchodní cestě z Lípy do Žitavy - Pražsko-Žitavská silnice, zřízená Vratislavem II. (o této době hodně napsal pan Stanislav na blogu Trávnicko-Nadějský zpravodaj.

Už v r. 1572 byla ve Cvikově škola. Roku 1634 město vyhořelo. Roku 1680 vypukla morová epidemie. Následně vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 12OO vzbouřenců z 20 obcí. Na Zeleném vrchu se bránili dva dny přesile vojsk generála Piccolominiho, ale neubránili a tresty pochytaným vzbouřencům byly kruté.

Kostel sv. Alžběty byl přestavěn v letech 1553 - 1558 ve stylu pozdní gotiky a počátku renesance. Znovu byl přestavěn v r. 1726. Věž byla postavena v letech 1578 - 1580 z pískovce vytěženého na Dutém kameni. Dnešní podobu získal kostel renovací v r. 1868.

V 19. století je zaznamenán největší rozvoj města. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím bylo tkalcovství. Pro tkalce zde byla i učňovská škola. Dále se zde zušlechťovalo sklo rytím a broušením.

Při soutoku Svorského a Boberského potoka v Martinovo údolí zřídil v r. 1834 Leopold Martin (odtud místní název) léčebné lázně s rašelinovými a sirnými koupelemi, vodní kůrou a parními lázněmi. To slouží dodnes jako léčebna dospělých.

V roce 1908 Spolek pro plicní choroby ve Cvikově založil ústav pro léčení tuberkulózy. Vybral pozemek pod Kalvárií a koncem roku 1910 dokončil stavbu Českého zemského jubilejního ústavu pro děti. V roce 1926 bylo zařízení přejmenováno na Zemský ústav pro tuberkulózní děti a mělo 30 pacientů v zimě a 60 v létě. V roce 1934 byla výstavba dokončena Léčebna měla tehdy 200 lůžek a patřila k nejmodernějším ústavům svého druhu ve střední Evropě.

Po mnichovských událostech se děti i český personál odstěhovali do zemského ústavu v Luži a objekty později sloužily jako německý válečný lazaret. Po válce se zařízení vrátilo svému původnímu účelu, léčení plicních chorob dětí a tak slouží dodnes.

Tím už se vracíme do relativního nedávna. Od r. 1936 se v okolí budovala linie pohraničního opevnění, známé řopíky (podle názvu příslušného úřadu Ředitelství opevňovacích prací). Po známých provokacích henleinovců byla 20.5.1938 vyhlášena „mimořádná opatření“ na našich hranicích. V důsledku toho zaujaly místa na hranicích jednotky tzv. Stráže obrany státu SOS. Do září 1938 nedocházelo na tomto úseku k vážným incidentům. K největšímu incidentu vokolí Cvikova došlo 22.9.1938 u celnice pod Luží. Němečtí sabotéři – ordneři přerušili telefonní vedení do vnitrozem a vtrhli přes hranici z Německa s pistolemi v rukou. Ordneři celnici obsadili, zdemolovali a vyvěsili zde prapor s hákovým křížem. Ustoupivší hlídka vyrozuměla velitelství vojenské posádky v Mařenicích a místní rota se vydala dobýt celnici zpět. Před půlnocí poté, co české jednotky  SOS použily kulomety a granáty, ordneři celnici opustili a utekli zpět za hranice do Německa. Ve stejný den přepadli ordneři české úřady i ve Varnsdorfu a v jeho okolí.

Další osud našeho okolí je známý. Francouzi a Britové naše pohraničí na jednání V Mnichově přiklepli Hitlerovi (Ukrajinci, opatrně s těmito partnery!).

Po osvobození pohraničí na začátku května 1945 vláda ČSR podnikla opatření k obnově života a chodu pohraničí. Pro zajištění změny národnostního charakteru začali po odsunu Němců do našeho pohraničí přicházet na výzvu vlády a zemských orgánů noví osídlenci. Nejdříve to byly spíše individuální akce bývalých obyvatel pohraničí (ale bohužel i příchody a odchody „zlatokopů“, kteří rabovali opuštěné domy), pak již probíhalo plánované a řízené přemísťování obyvatelstva z vnitrozemských okresů do pohraničí.

Dnes se hodí politicky vyzvedávat pomoc vlasovců (jednotky Ukrajinců bojujících s Němci proti Sovětské armádě) při Pražském povstání v květnu 1945. Ovšem z historie našeho kraje se dozvíme, že jiné jednotky vlasovců do poslední chvíle držely s německým Wehrmachtem - což dokladují i výpovědi místních pamětníků, že při postupu Rudé armády stáli proti ní i vojáci v německých uniformách, hovořící slovanským jazykem. Při dopadení byli často tito muži bez výslechu předáváni Rudé armádě  k dalšímu opatření. Naopak zase historie dokladuje, že za války vytvořili někteří místní Němci partyzánskou skupinu Waltro, která měla úkryt na Zeleném vrchu.

Dne 10. května 1945 byla ve spojení s ruským velitelstvím jmenována Místní správní komise, která měla řídit městské záležitosti do doby než přijdou Češi z vnitrozemí. Prvním předsedou Místní správní komise se stal řídící učitel Bohumil Hynek, který ve Cvikově působil už před válkou a vrátil se sem.  

Zajímavou součástí města je i křížová cesta na kopci nad dětskou léčebnou. 14. dubna 1729 na Zelený čtvrtek tu byly postaveny tři kříže. Na druhý den na Velký pátek proběhly na tomto místě poprvé pašijové hry o utrpení a umučení Páně. Pašije se vydařily a byly pak hrány až do roku 1765, ale přesunuly se na cvikovském náměstí. zbudován z pevného kamene a nad ním postavena dřevěná stříška s podloubím. Roku 1742 byla postavena cesta ze Cvikova ke kapli na Kalvárii. C sta na kopec brzy dostává ráz křížové cesty a podél ní byla jednotlivá zastavení - kapličky s dřevěnými obrazy některého z výjevů 14 zastavení katolické Křížové cesty (připomínka jak vedli Ježíše Krista k ukřižování).V roce 1830 větrná smršť zničila Kalvárii. Zničen byl také 105 let stojící kříž. Přestavba přišla až roku 1845 a její nynější vzhled pochází z té doby.

Roku 1634 postihl městečko požár a téměř shořelo. V roce 1697 byl na náměstí města postaven pískovcový morový sloup, později přestěhovaný ke kostelu. V roce 1728 byla na náměstí postavena řada kamenných domů .

V 19. století byla na náměstí postavena budova radnice. Dnes už městský úřad sídlí v nové budově a v té původní je hospoda s hernou , které se říká „Pod věžičkou“. Od r. 2005 je z bývalého hotelu Sever (za socialismu nesl název Stalingrad - bylo tam i kino) zřízeno Kulturní a informační centrum města.

Pravidelně se ve městě pořádají zabíjačkové slavnosti a běžecké závody. V současnosti je bohužel k dispozici jen jediná větší restaurace a to v pivovaru, který byl asi po 40 letech obnoven. V centru města je několik obchodů našich snaživých vietnamských spoluobčanů a u silnice na Jablonné je velkoprodejna Penny.

Za socialismu zde byly velké podniky textilní Severka, nábytkářský Interier nebo strojní Adast. Bohužel tyto firmy se ze Cvikova stáhly. Dnes je zde několik menších firem.

Atrakcí Cvikova je hnízdo čápů, kteří se sem pravidelně vracejí. Hnízdo bylo původně na továrenském komínu, nyní je na k tomu účelu zřízené konstrukci.

// vystavil prochpra @ 11:30 Komentáře: 0

 Vloni jsme měli zmrzlý duben a odnesly to po celé naší vlasti rozkvetlé ovocné stromy. U naší chalupy třeba vymrzly tři keříky rybízu.

Letos nás sice právě navštěvují květnoví ledoví muži, ale zatím bylo sice chladnějí, ale i ranní skoro nulové teploty se daly snést. Uvidíme, jestli se ti ledáci jen nezpozdili.

Na víkendy už je na chalupách živo, ale proti dřívějšku těch, co už tu zůstávají na celé léto, je méně. Přesto nám hospůdku „U Břicháčků“ v Mařenicích už dvakrát otevřela naše kamarádka paní hospodská Jitka. Má totiž nějaké zdravotní problémy, takže průběžně otevřeno zatím neměla. Ale dokonce se tam konal oblíbený hospodský kvíz!

Když tak procházíme vesnicí, musíme smutně konstatovat, že někteří chalupáři moc o příjemné prostředí nedbají. Polámané ploty nebo neposekaná tráva. Kvůli elektrickému vedení sice majitelépořezali náletové dřeviny, ovšem nechali je na místě ležet a ty nyní zarůstají kopřivami a novým náletem. Před několika lety nás pracovnice Městského úřadu, odpovědná za péči o přírodu, proháněla, abychom sekali a udržovali pozemky v přijatelném stavu, ale zdá se, že ten tlak už není jako býval.

Před lety se stala i další chyba. Městský úřad prodal řadu polních veřejných cest soukromníkům, kolem jejichž pozemků ty cesty vedly. Zmizely tak některé zkratky, které jsme využívali při chození na houby. A když některá obecní cesta byla málo využívaná, tak ji MÚ ani neudržoval (ty užívané se alespoň pravidelně sečou) a ony pozvolna zmizely a jsou dnes jen na katastrální mapě (v terénu je nerozeznáte). A co víc, pokud taková zapomenutá cesta sousedila se soukromou parcelou neskromného majitele, tak ten si jaksi „znárodnil“ i kus takové cesty o které kromě katastru nikdo už neví.

A už tu máme i oznámení o konání první oslavy osmdesátin s pivem, zpěvem a grilováním. Mělo by jich v létě následovat ještě několik.

// vystavil prochpra @ 13:56 Komentáře: 2

Tak jsme absolvovali oslavu čarodějnic. Jen upozornění, pokud se má konat nějaký větší oheň, je vhodné ho ohlásit předem hasičům. Stalo se už, že „iniciativní“ soused či sousedka je zavolala, ačkoliv

se jen opékaly buřty. Není nutno telefonovat, dá se to hlásit internetově formulářem na adrese

https://paleni.izscr.cz/

A k těm výletům. Dobře jsou v naší chalupářské partě známe výlety na Luž, Hvozd, hrad Sloup nebo na známé Varhany či správně Panskou skálu. Doporučím vám některá další místa.

Další cyklostezka je z České Lípy. Ta začíná nedaleko vlakové zastávky Střelnice v České Lípě a končí u bývalého vlakového nádraží v Kamenickém Šenově, jen několik set metrů od známé Panské skály. Projektovaná jako tři metry široká veřejně přístupná komunikace, je stezka vhodná nejen pro cyklisty, ale i pro pěší. Hladký asfaltový povrch, krajina s vesnickými kostelíky a delším stoupáním pro aktivní sportovce. To vše nabízí Cyklostezka Varhany, která se táhne téměř 17 kilometrů po bývalé železniční trati z České Lípy do Kamenického Šenova.

Dutý kámen u Cvikova asi zná každý. Ale kousek od nás jsou i méně známé sklály, dokonce atraktivní pro horolezce. Jedná se o malou oblast pískovcových skal, roztroušených u Cvikova. V 19.­století byla mezi Cvikovem, Kunraticemi u Cvikova, Drnovcem a Mařenicemi vytvořena řada výtvarných děl v pískovcových skalách.

Hned na začátku skal je skalní kaple. Uvnitř kaple byl umístěn neobvyklý obraz Madony s motivem ztroskotané lodi v pozadí, věnovaný jedním místním podnikatelem z vděčnosti za záchranu v bouři, do níž se dostal při jedné ze svých obchodních cest do Ameriky. Asi 200 m severovýchodně od skalní kaple je v lese nevelká skalnatá dolina, na jejímž konci je uměle přitesaná převislá skála s lavicí, nazývaná Karlův odpočinek. V eliptickém medailonu je uvedeno, že ji upravili členové kunratické sekce Horského spolku. Nachází se zde také jeskyně Waltro, 8 metrů hluboká jeskyně získala jméno po ilegální skupině Waltra Hofmanna, která se zde schovávala koncem 2. světové války. Mezi Drnovcem a Kunraticemi se nacházejí další skály, prochází tudy zelená turistická a žlutá místní značka. 

// vystavil prochpra @ 14:26 Komentáře: 0

 Jaro v našich končinách začalo docela suchem. A zdá se, že i výstavbou. V Naději se opět rozhýbala velkostavba o kterou se vedl spor, který byl zmíněn i naší televizi. Jedna zchátralá chalupa na podzim zmizela. Na další dvojchaliupě už přes rok probíhají práce. V Trávníku zase na podzim začala přestavba jedné chalupy a vyrostla už u ní i nová garáž. Staví se tam rasantně, takže se tu už otočilo i několik velkomixů s betonem. A to se tu prooslýchá, že se ke stavbě rozhoupal i další majitel parcely u Slepičárny. Zatím tam proběhlo vymýcení bujného náletu , který tam vyrostl od doby, co v padesátých letech zmizela původní německá chalupa. Dlouho na internetu visela i nabídka na prodej známého Zámečku v Trávníku, ale zřejmě zatím se kupec nenašel. No takový menší penzion bychom tu snesli, hlavně, aby v něm byla hospůdka!

Cestu do horní části Trávníku nechalo vloni vedení města Cvikov opravit novou metodou – prolitím naválcované vrstvy drobného štěrku horkým asfaltem. Zdá se, že je to metoda dobrá a zatím přežila zimu i ježdění nákladními auty na sběr domovního odpadu. Vzhledem k ceně nemůžeme bohužel čekat, že by se stejně upravily i ostatní cesty k chalupám. Se slzou v oku vzpomínám na dávný výlet do Bavorska, kde jsme obdivovali, že i polní cesty (sloužící jen pro zemědělské stroje) byly vyasfaltované!

No a co dál se děje kolem nás? Po přestavěné silnici mezi Novým Borem a kruhovou křižovatkou ve Svoru se už jezdí a dokonce to má označení, že je to silnice pro motorová vozidla, tedy s dovolenou rychlostí 110 km/h (opraveno). Ovšem je to jen krátký kousek a dopravě pomůže až dokončení dlouhého obchvatu České Lípy spolu s Novým Borem. V plánu je to už dlouho, ale dokončení uvázlo. Zrovna tak by, podle názorů většiny našich automobilistů, byl víc pomohl obchvat Svoru směrem na Šébr. Po rychlém průjezdu tím novým rychloúsekem se vjede mezi domečky Svoru a spěchání je konec.

A ještě tu máme jednu novinku – z bývalé lokální železniční tratě mezi Svorem přes Cvikov do Jablonného se zřizuje cyklostezka. Nyní byl otevřen úsek do Cvikova. To je chvályhodné, protože jezdit na kole po přetížených normálních silnicích není nic lákavého. Kde jsou ty časy, kdy rodiče dovolili čtveřici našich synků (ve věku asi 15 let), aby o prázdninách jeli z chalup na kolech do Prahy (po hlavní silnici přes Mělník – tehdy ani jiná možnost nebyla), přespali u kamaráda a druhý den se vrátili!

Moc se už těšíme na teplé počasí, abychom se mohli scházet u ohně a opékat buřty a popíjet pivo. S hospodami je to opravdu zlé. Alespoň hospoda U tří lip má přes Velikonoce otevřeno, ale jen přes Velikonoce. Paní šenkýřka krapet marodí a tak jí držíme palečky, abychom se tam mohli v létě na pravidelné páteční schůzce potkávat. V týdnu před svátky bylo hezky teplo, ale na začátek svátků se ochladilo a i sprchlo. Cožpak déšť, ten okolní příroda už potřebovala. Nějak to Pán Bůh nezvládá. My tu máme sucho a přitom ve Španělsku se lidé topí v záplavách a v Alpách napadne za dva dni metr sněhu!

// vystavil prochpra @ 09:04 Komentáře: 4

Chalupáři z našich dvou vesnic u Cvikova, Trávníku a Naděje, si v devadesátých letech ustavili Občanské sdružení, které se před časem v souladu s českými zákony přetvořilo na Spolek. Podle svých stanov má tento Spolek mimo jiné za cíle:

• Zastupovat zájmy Spolku v jednáních s městem Cvikov.

• Organizovat společenské akce

• Spolupracovat s veřejnými sdělovacími prostředky při propagaci regionu.

• Svojí činností, včetně hospodářského vybavení z majetku Spolku, napomáhat svým členům ve zvelebování životního prostředí jejich domů a chalup. Poskytovat metodickou činnost.

Spolek má asi 45 členů (tj. majitelů chalup), což není moc pokud sečteme chalupy v obou vesnicích, kterých je kolem 120. Účast na členských schůzích je obvykle kolem poloviny členů, takže jen tak tak umožňuje hlasovat potřebnou nadpoloviční většinou členů.

Pokud se podíváme na činnost Spolku v posledních letech, moc růžově to nevypadá. S vedením města Cvikov (naší vesničky střediskové) se vedení Spolku setkává celkem pravidelně a vedení Cvikova se víceméně zúčastňuje výročních schůzí Spolku. To by se tedy dalo akceptovat. Občas se Spolku podaří něco prosadit (bývá to ovšem zdlouhavé a často ze Cvikova slyšíme, že na to nejsou peníze).

Chvályhodné bylo angažování Spolku v záležitosti výstavby “chalupy“ v Naději, kdy stavebník nedodržel schválený plán stavby. Věc se ovšem táhne už více než rok a chalupáři mají dojem, že se čeká, kdo se dříve unaví a na námitky se zapomene.

Užší navázání na vedení města Cvikova má tzv. Osadní výbor. Pokud bychom se o jeho činnosti chtěli něco dozvědět na jeho facebookové stránce, tak bohužel – poslední informace je ze srpna minulého roku.

Společenské akce skončily před 4 roky, když přestal existovat hostinec U Naděje, kde se pořádaly setkání členu, sportovní závody pro naši omladinu nebo posezení u ohně třeba ke Dni čarodějnic.

Spolek za dobu své existence zakoupil řadu zařízení (vertikutátor, štěpkovače, lešení apod.), ale pokud bychom se podívali na soupis jejich využití, tak najdeme jen několik opakujících se uživatelů.

Takže na závěr postesknutí - když se rozhlížíme kolem našich chalup, tak se konec konců každý týden něco děje (chalupy se přestavují, kácí se les kvůli kůrovci nebo kvůli stáří stromů, opravují se cesty, lze se zamyslet nad způsobem odvozu komunálního odpadu, občas se nahlédnutím do katastru dá zjistit, že se mění majitelé parcel nebo dochází k dohadům o hranice pozemků apod.). Živý Spolek by měl toto sledovat a upozorňovat své členy a hájit jejich zájem. Bohužel na členské schůzi Spolku je nás málo a mladých obvykle pomálu, nějak se k aktivitě nehlásí. Za našich mladých let jsme byli aktivnější a držíme partu až do stáří.

DODATEK:

K té zmíňce o pochybné stavbě v Naději. Už se tam zase staví! Je tam lešení a dodělává se střecha. Vedení Spolku ovšem žádnou  informaci o pokračování stavby nedostalo. 

// vystavil prochpra @ 09:41 Komentáře: 0

 Letos nebyla zima kolem našich chalup příliš bohatá na sníh. Kde jsou ty časy, kdy napadlo (většinou v ledna a únoru) až 80 cm sněhu a měli jsme zasypané ploty! Tehdy napadal obvykle sníh už před Vánoci a často nám při vánočním pobytu mizel ze dne na den.

Letos sníh v lednu napadl, ale jen kolem deseti centimetrů.  Ale zase  je nutno připustit, že několik týdnů vydržel.

A tak, chalupáři, zima skončila, šup do práce na zahradách u chalup. Čeká nás velikonoční posezení u ohně (koledníkům povolily kolena a svaly na nohou), tak obcházet chalupy se už nebudou a chalupářky musí, chtějí-li slyšet naše písničky, dorazit k ohni.

// vystavil prochpra @ 13:38 Komentáře: 0

 V minulém článku jsem popisoval jak naše vesnice fungovaly dřív a dnes, co všechno zaniklo. Na internetu se objevil článek senátorky Daniely Kovářové na toto téma. Konkretizuje a zobecňuje ty skutečnosti, na které jsem upozorňoval u nás. Okopíruji sem několik odstavců z jejího článku.

Lidé ve velkých českých městech mají různé problémy. Například je trápí dopravní zácpy, zápach a špína v metru, nedostatek volných míst k parkování, příliš drahé luxusní bydlení nebo podniky, kde neberou platební karty. A taky bezdomovci, narkomani. Jenomže venkov si o vymoženostech „chytrých měst“ s neplacenou wifi a digitálními technologiemi může nechat zdát.

Prvním a největším nedostatkem jsou kulhající infrastruktura, veřejná doprava s mnohahodinovými intervaly, chybějící pošta, lékárna, zubař či jiné zdravotnické a sociální pokrytí. Někam vedou dobré cesty, ale na mnoha místech jsou nekvalitní nebo záplatované. Jestliže je problém v Plzni sehnat zubaře, je skoro vyloučeno ho najít v Merklíně nebo v Chanovicích. Marně starostové lákají lékaře na zařízení ordinace, byty a náborové příspěvky. Vylepšovat venkov se nějak nestihlo, přes dávné sliby zásadní zlepšení nenastalo, ačkoliv obce, městečka a mnozí starostové se snaží, seč jim síly stačí.

Ano, i naše vesnička středisková právě plánuje byty a ordinace pro chybějící lékaře.

Vždycky mě to znovu napadne, když vidím v krajských městech ty obrovité stavby za spousty miliard, ty nové silniční přivaděče, sochy, přemostění, dopravní uzly, nadjezdy a mosty pro zvířata, kruhové objezdy a nové semafory. Co by mnohé vesnice daly za drobečky od stolu, aby si mohly vybudovat chodník podél rušné cesty.

Některé obce řeší situaci inovativně – obecní prostor pronajmou za korunu vietnamskému zájemci, který svou nabídkou brzy naváže na nejlepší tradici dávných koloniálů – prodává potraviny, hrábě, drogerie, granule pro psy. A občas i pořídí pípu a lavičku před konzumem zastřeší, aby dva tři sousedé mohli aspoň na chvíli spolu posedět a pobýt. Chválabohu za ně, za pracovité Vietnamce.

A když jsme u zániku obchodů, ve stejném šuplíku najdeme i hospody, zájezdní hostince a všelijaká venkovská pohostinství. Kdekterý obhájce zákazu kouření dnes ironicky konstatuje, že po zákazu žádná katastrofa nenastala, protože kolem něj jsou v jeho krajském městě pořád zaplněné restaurace, ba dokonce že leckdy musí rezervovat stůl předem. Jenomže jeho pohled a městská zkušenost ani náhodou neplatí pro venkovské provozovny.

Čtenář – abstinent možná nadšeně zaplesá na zavíráním pohostinství, ale vývoj posledních let má dramatické dopady nejen na materiální kvalitu života na venkově, ale hlavně důsledky naprosto likvidační na sociální vazby, na lokální pospolitost, na komunální život. Lidé jsou od sebe stále více izolováni, zaháněni do soukromí, nemají se kde, za co a proč stýkat. Mladá generace se už dávno nechodí družit někam na vlhké meze ani si za opuštěným kulturákem nekope do mičudy. Každý jednotlivě sedí doma u svého chytrého telefonu, protože se odnaučil se svými vrstevníky vůbec mluvit.

Tak bychom někdy měli myslet i na jejich problémy, starosti a komplikace. Venkov je totiž základna, kde se pěstují plody a chovají zvířata, co se jimi zásobují města, a kam se z měst jezdí na chaty, na rekreaci a pro zdravé potraviny. Venkov vždycky byl grunt a nohy, na kterých naše společnost stojí. Tak se nedivte, až se začne hlásit o slovo. Zabírá většinu rozlohy naší krásné země a žije na něm třetina jeho obyvatel.

No nemá paní senátorka pravdu?

// vystavil prochpra @ 11:14 Komentáře: 1

 Snad bude zajímavé si přečíst o historii našich dvou vesniček – Trávníku a Naděje (ale nikoliv o době Karla IV., ale jen z posledních sto let).

Zajímavý je údaj o počtu obyvatel ze sčítání v r. 1921. Tehdy měl Trávník 303 a Naděje 246 obyvatel (velkou většinou Němců). Také měly obě vesnice po celou dobu první republiky německé názvy – Naděje byla HOFFNUNG (to je totéž v němčině) a Trávník byl GLASERT. K přejmenování do češtiny došlo až v r. 1945 a zajímavé je, že se několik měsíců Trávník jmenoval Sklenařice (Glas je německy sklo) než se zjistilo, že Sklenařice už v Čechách jsou a tak byl přijat název Trávník (Gras je německy tráva).

K vysídlení Němců došlo po druhé světové válce a bylo ukončeno v r. 1946. Už v r. 1945 sem přišly první české rodiny a v září 1945 byl ustaven Místní národní výbor (jména Zeman, Marušák, Čáp). Přistěhovalci byli většinou zemědělští bezzemci z několika okresů ve středních Čechách, dokonce je zaznamenáno, že to byly i dvě tři spřízněné rodiny, což dosvědčuje řada stejných příjmení. V neúplné místní kronice (je v archivu v České Lípě) je uvedeno, že první pražští rekreanti dorazili v r. 1946. Z roku 1952 je záznam, že v Trávníku byl i dobrovolný hasičský sbor s velitelem Čápem (dodnes stojí na kopci v Trávníku hasičárna, ovšem již dávno přestavěná na domek). Ti přistěhovalci pracovali v lese nebo v několika továrnách ve Cvikově. Postupně ovšem jejich děti vesnice opustily a našly si zaměstnání i byty ve Cvikově, Boru nebo v České Lípě. Vesnice přešly na rekreační provoz pražských rodin. Pamětníci vzpomínají, že na začátku padesátých let to byla i organizovaná akce, kde přicházeli z Prahy umělci, řada z nich na volné noze, a tak na chalupách zůstávali i přes léto. Připomenu jen několik spoluchalupářů známých jmen. Byli tu architekti Moravec a Štádler, muzikanti Pergl, Tesařík a Šmejkal, skladatelé Fišer a Stanislav, grafik Rambousek, baletka Štemberová, letecký konstruktér Kříž, průkopnk akupunktury doktor Kajdoš  nebo fotograf Hlinovský.

Dnes je zde trvale bydlících jen málo (včetně rodin je to kolem padesáti osob) a to ještě někteří jsou původní rekreanti, kteří se sem přestěhovali na důchod.

Za první republiky byly v Trávníku dvě hospody (jedna u silnice přežila až do začátku devadesátých let, druhá je zbouraná, ta byla na dnešní otočce). V Naději byly hospůdky dokonce čtyři (jedna z nich v Hamru, ale před nedávnem skončila i ta).

V Česku nyní nastal celkově soumrak vesnických hospod.. Tak třeba v Mařenicích ještě před deseti lety byly hospůdky čtyři (U Břicháčků, Haski, Mačeta a U plukovnice). Dnes zbyly jen dvě. V Trávníku až do začátku devadesátých let fungovala hospoda „na návsi“ u silnice do Mařenic. V novinách se uvádí, že v řadě vesnic to chlapi řeší tak, že se scházejí v hasičárně nebo u někoho v garáži a pijí láhvové pivo

Podobné je to i s obchody. Před válkou byl v Trávníku i řezník nebo výroba cementoých dílů. V Naději byla i trafika a řada řemeslníků. Po válce v Trávníku fungoval jen obchod a hospoda. Pamětníci pamatují prodavačku v obchodě, která dojížděla z Lindavy (obchod byl shromáždištěm místních žen, takže než se vše prodrbalo, trval nákup dost dlouho). Někdy v polovině sedmdesátých let obchod zanikl a řadu let sem pak zajížděla pojízdná prodejna. I to už je historie. Dnes se jezdí buď rodinným autem nebo autobusem nakupovat do Cvikova nebo občas do Boru.

Myslím si, že to zavzpomínání vyvolalo pocit „jó, časy se mění“.

Autor se na blogu znovu objeví (zrak se mi zlepšil) i když to nebude tak často, jako v předchozích letech, kdy jsem se snažil uveřejňovat významné aktuální informace.

// vystavil prochpra @ 09:40 Komentáře: 0