16. dubna 2017
Koleda, koleda ....
Zase jsme
měli chalupářskou koledu a zase v neděli (z historického důvodu – aby
koledníci do pondělí vystřízlivěli a mohli auty dojet do Prahy). To ale letos byl jen tradiční důvod, protože
někteří koledníci ze zdravotních důvodů nepili vůbec, jiní jen ob chalupu
a podávaly se jen malé štamprličky,
nalité jen do poloviny. Velkým plusem bylo, že se zúčastnil kytarista Petr z Nového Boru, ačkoliv o vánocích
absolvoval operaci srdce. Mezi pohoštěními vyniklo i uzené u Prďoly, zvláště
proto, že neriskoval při krájení pořezání prstu (jako před pár lety) a řezání
svěřil svému zeti, zkušenému kuchaři.
Proběhlo 21
zastavení jara (u jedné chalupy se sešly hned dvě chalupářky a jedna chalupářka
(ta z vršku) nám na vozíčku přivezla výslužku o 50 metrů níž – až pod poslední strmé
stoupání k její chalupě. Sláva jí. Cestou se na nás dvakrát sesypaly
z oblohy krupky a jednou jsme zmokli. Mezitím ovšem svítilo i sluníčko.
Začali jsme
secvičením písně v jednu hodinu po poledni a skončili těsně po šesté.
První sloku
písničky (zpívá se na Dajánu) vám
ocituji:
Těžko můžem zazpívat na koledě
písničku
zuby jsme si nechali na kredenci
v hrníčku.
Tak vám jenom šišláme,že si rádi
chlast dáme.
Krásná, zůstávaj nám játra.
A na
dokreslení atmosféry připojujiněkolik fotek.
Chalupářky nám děkovaly a přály „na viděnou za rok“ a my zdůrazňovali, že
“hlavně ve stejné sestavě“.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]