15. prosince 2018

Rozhledna se už začala stavět


Letos v březnu jsem se tady zmínil o plánu na stavbu rozhledny na německé části vrcholu Luže.
Na Luži se už staví. Investorem je městečko Grossschönau (u Varnsdorfu). Náklady asi 870 tisíc EURO pokryje z větší části grant EU  (snad jim nehrozí střet zájmů). Kulatá rozhledna s vyhlídkovou plošinou bude zvenku obložená žulovými kameny. Materiál dopravoval na vrchol hory vrtulník. Vyhlídková plošina bude ve výšce 9m a kruhová vyhlídky prý za dobrého počasí zajisti viditelnost od televizní věže u Drážďan přes Jizerky, Krkonoše, Ještěd, Bezděz až po Kopce na Ústím nad Labem a Děčínem. Prý by měly být vidět i některé vysoké pražské stavby, pokud se vychází z historie, kdy na Luži byla věž optického telegrafu, kterým se do Čech přenášely loterijní výsledky z tahu v Německu. Plánek stavby je na obrázku.
Problémem pro rozhled byly vysoké stromy na českém východním svahu pod vrcholem Luže. Za českou stanu jednaly Lesy ČR a ChKO Lužické hory se staviteli a údajně došlo k dohodě. Dnes je z vrcholu totiž výhled ve směru na Žitavu a Jizerky zakrytý  stromovím. Naše strana slíbila prořez, ale odmítla větší odlesnění. Škoda, že německá strana nenavrhla rozhlednu o kousek vyšší, pak by to bylo bez problémů. Ale i tak se vrcholek Luže dostane nad 800 metrů!
Na vyhlídkovou plošinu povede 54 schodů. Přístup pro německé i české turisty bude zdarma. Předpokládá se dokončení nejpozději v r. 2020. Na druhém obrázku je armování základů před zalitím betonem.

Na současných kovových konstrukcích na vrcholové plošině jsou antény retranslačních vysílačů pro sítě mobilních telefonů a jiných datových sítí a také je tam radioamatérská retranslační stanice na velmi krátkých vlnách ( 430 MHz), přes kterou se bez problému radioamatéři spojí  z malého transceiveru (je to přijímač a vysílač - adioamatéři mu říkají „ručka“) třeba z pražského Jižního Města s německými radioamatéry až k Berlínu!  Ta ručka je na posledním obrázku. 


9. prosince 2018

Pecunia non olet


čili peníze nesmrdí - řekl prý jeden římský císař svému synovi, kdy se synátor ohrnoval nad zavedenou daní ze záchodů. A nesmrdí ani našemu státu.
Od roku 2021 začne platit novela vodního zákona (zákon č- 113/2018 Sb., který mění zákon č. 254/2001 Sb.), která má změnit ledabylé nakládání s odpadní vodou. Majitelé domů budou muset uschovat po dva roky doklady o vyčerpání žumpy, aby do nich mohl nahlédnout vodoprávní úřad. Pokud odvezený objem nebude odpovídat spotřebě domácnosti, bude jim vodoprávní úřad moci uložit pokutu až do výše sta tisíc korun!
Zpřísňují se i pravidla pro použití odpadní vody na zalévání zahrady. V tomto případě bez odkladu, hned od ledna příštího roku.
Odborníci z oboru se obávají, že by nové úpravy zákona mohly zvýšit cenu za vyčištění žumpy. Na rozdíl od stočného (to se platí tam, kde mají kanalizaci) jsou ceny za odvoz odpadů ze žump smluvní a dá se očekávat, že poptávka od ledna 2021 stoupne.
I na odvozce se zpřísňují požadavky – kromě jména majitele žumpy musí na dokladu o odvozu být  uvedeno množství odvezeného odpadu, jméno firmy, která odvoz provádí, a údaj o čistírně odpadních vod, kam jfirma vyčerpané kaly odváží.
Kritici poukazují na to, že se jedná o další byrokratické úřadování. Kde mají žumpy, je běžné, že je nechávají vyčerpat a odvézt. Individuálně to je dost nákladné, proto už několik let skupinka chalupářů z Trávníka věc řeší tak, že si v České Lípě objednávájí maxihovnocuc, který objede 6 až 8 chalup a tak se náklad rozdělí na víc chalupářů.  Ale o tom jsem už psal.

Pokud bude na příslušném úřadě zřízeno místo  experta na žumpy, bude porovnávat údaje o odvozu s teoretickým údajem, kolik vody spotřebuje za den jedna osoba (což bude určitě víc než ve skutečnosti), vyžádá si údaj o ročním odběru vody (když je v místě vodovod), o počtu osobodní pobytu na chalupě (doufejme, že bez vyžadování kolikrát měly ty osoby průjem – naopak malou spotřebu by bylo možno dokladovat lékařským potvrzením o trvalé zácpě) a objemu žumpy. Pozdrav Pánbůh! Jak dokladovat použití části odebrané vody na zalévání, je rovněž pofiderní.
Tam, kde chalupář má čističku odpadních vod nebo septik s pískovým filtrem, se odvoz fekálií omezí na totální odčerpání zbytků v septiku, což stačí tak jednou za dva roky. Ti problém snad mít nebudou.
 Takže, chalupáři, už máte na krku výměnu zastaralých kotlů a nyní přibude i rozvažování, co s žumpami po roce 2021.

3. prosince 2018

Zajímavý výlet na jaro


Někteří z nás už v Kryštofově údolí byli a u ohně o tom hovořili.  Pokud pojedeme autem, dá se udělat výletní okruh na hrad  Grabštejn u Hrádku nad Nisou a pak přes Chrastavu do Kryštofova Údolí. Ale teď, když máme důchodcovské slevy na autobusy a vlak, tak je pro nás starší atraktivní si zajet do Jablonného a odtud vlakem do Kryštofova Údolí.
Tam stojí za zhlédnutí dřevěný kostel, orloj z bývalé trafostanice, dlouhý kamenný železniční viadukt a případně i muzeum betlémů (na něj jsme neměli štěstí, měli zavřeno).  To jsou známé věci a není problém si je předem na internetu vyhledat. 

 Dnes bych chtěl upozornit na turistickou atrakci v blízkosti Kryštofova údolí, která nemá v ČR obdobu.  Když se po silnici vydáte od kostela směrem na Machnín, dojdete asi po 3 km ke křížení s modrou turistickou značkou. Po ní se dáte doprava a dojdete pod železniční most. A u něj to je! Nazývá se to TRANSBORDÉR a je to jakási vodorovná lanovka (česky by se to dalo přeložit asi jako „přesbřeháč“). Vstoupíte do transportní kabiny, zavěšené na laně, a taháním za pomocná lana se přesunete na druhý břeh (asi 25m daleko). Kabina je pro až 6 osob nebo pro dva cyklisty či maminku s kočárkem. Únosnost je až 600 kg.  Podívejte se na připojené obrázky. 


Transbordér nahradil lávku, kterou smetla povodeň v r. 2010.  Pohyblivý "most“ byl slavnostně otevřen 10.10.2010 v 10 hodin a 10 minut Je to jediný takový most v ČR, ale pozor - v celé Evropě je prý jen jeden další takový v Německu (na říčce Niers).
Když se vlastní silou přepravíte na druhý břeh tak se  můžete  vydat po neznačené cestě přímo do kopce ke zřícenině hradu Hamrštejn. Hrad byl opuštěný už v 16. století, takže zde najdete jen zbytky kamenné věže.

No a pak se vrátíte do Kryštofova Údolí, občerstvíte se v hostinci U Brtníka a dojdete zpět na železniční stanici. Výlet se dá uskutečnit s odjezdem asi kolem 10 hodiny dopoledne z Jablonného a návratem do Jablonného kolem 16 hodiny, případně pro ty nespěchající kolem půl šesté.

27. listopadu 2018

Čeština je jazyk náročný, ale i zábavný


Dnes něco pro předvánoční odlehčení.

S tou češtinou je to – jak pro koho. Rodilý Čech se s ní vypořádává snáz (pokud tedy neráčkuje nebo nekoktá)  než češtinu se učící cizinec. My máme sedm pádů, mužský, ženský a střední rod a další vymoženosti, které v jiných jazycích nejsou. Angličtina má pády jen čtyři, množné číslo se udělá jen připojením koncovky –s k podstatnému jménu, maďarština zase nezná rozlišení na mužský, ženský či střední rod a podobně v dalších jazycích.


Také naše háčky a čárky (které prý vymyslel Mistr Jan Hus) jiné jazyky nemají. Speciálně  řřřř dělá cizincům potíže.

Znáte v češtině větu, která je složena jen ze souhlásek? To je pro cizince šok :

Smrž,pln skvrn, zvlhl z mlh.

Ale i nám srozumitelné slovo „scvrnkls“ (třeba kuličky do důlku) je jazykolamem nejen pro nás.

Udává se, že nejdelší slovo v němčině je prý

Rindfleischetikettierungsüberwachungsaufgabenübertragungsgesetz, což znamená  „zákon o přenosu povinností při kontrole označování hovězího masa“.  Kam se na to hrabe české

nejneobhospodařovávátelnějšími   (polnostmi jsou ….)!

Taky  si můžeme v češtině zahrát na těsnopis, třeba napsat  „3 8ahlí bra3 spa3li, jak lo3 tasí pi100le“.

I písmena Q a X, která se v ryzí češtině nevyskytují, můžeme zlomyslně používat jako   třeba ve větě „Kamarád přiqačil a přeqapením se mu  protáhl xicht “.

Máme také jazykolamy. Větu „roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír ho doprovázela Klára Králová“ znají snad všichni. Ale zkuste si říci třeba „od poklopu ke poklopu Kyklop kouli koulí“.

Další jazykovou legrací jsou palindromy - věty, které se dají číst pozpátku se stejným významem.  Už ve škole nám jako příklad na tabuli napsali „kobyla má malý bok“. Ale jsou i delší, třeba „fešná paní volá: má málo vína pan šéf!“


 No a na závěr přidám český geniální rébus:  Ka

což se přečte: 
U ká menší je á než ká   čili  U kamen šije Anežka.  Pro pedanty připomínám, že dlouhé samohlásky se v rébusu ignorují.

20. listopadu 2018

Teče voda, teče


ale jen v písničce je to poklidné konstatování. V Severních Čechách je to s vodou docela složité. Abychom parafrázovali jinou písničku „blaze tomu, kdo vodovod nemá …!“ (a to jsou ti v Naději, protože Trávník má až stoletý vodovod). A vodovod to není jen tak.

Podíváme se na to ze dvou směrů – majetnického a provozního.

V září 1993 Fond národního majetku v Praze vydává zakladatelskou listinu Severočeské vodárenské společnosti. Ke dni 1. října 1993 byly Fondem národního majetku založeny SVS a.s., vlastněná obcemi, jako společnost vlastnická, na kterou převedl státní infrastrukturní vodohospodářský majetek, a SčVK a.s, dočasně vlastněná státem, jako společnost provozující majetek SVS, na kterou převedl veškerý státní majetek s provozováním související – veškeré budovy, strojní vybavení, laboratoře, dokumentace i všechny zaměstnance státního podniku. Následně byl do majetku SVS převeden veškerý původní majetek obcí (historický majetek z dob před rokem 1948 a pozdější investice třeba z akcí Z).

Pro SčVK ministerstvo vypracovalo privatizační projekt, který rozdělil provozní části a infrastrukturní. Provozovatel zajišťuje zásobování vodou a odkanalizování a platí vlastníku SVS nájem, ze kterého je vlastníkem hrazena obnova infrastrukturních zařízení. Prostředky na investiční výstavbu si zajišťuje vlastník. Provozní majetek měl hodnotu asi 580 mil. Kč. Na vlastnickou společnost přešel majetek v hodnotě asi 8 miliard Kč.

.V současném modelu tedy patří sítě SVS, které do nich musí investovat, SčVK je pak provozují. V rámci privatizace prodal stát 51% akcií SčVK francouzské společnosti Veolia, 49% akcií zůstalo v majetku SVK. Provozní smlouva mezi SVK a SčVK byla uzavřena do r. 2020. Hospodaření bylo úspěšné a většinovému majiteli odtékaly do Francie slušné dividendy.


Vlastník SVK se rozhodl smlouvu za r. 2020 neprodlužovat a tak se jednalo o tom, co bude dál. Finálně bylo dohodnuto, že SVK odkoupí od Veolie její majoritní podíl za asi 1,9 miliardy Kč a stane se tak jediným vlastníkem a dokonce se dohodlo, že tento odprodej proběhne v předstihu už k 1. 1. 2019. Protože vlastníkem SVS jsou severočeská města a městečka, lze doufat, že správa a údržba bude řízena jednodušeji než dosud. Ale Veolia se stále drží alespoň drápkem. Vytváří se totiž třetí společnost SčS (Severočeská servisní společnost), která bude zajišťovat havarijní opravy (a v této společnosti si francouzská Veolia ponechala 25% akcií – a to do r. 2030).  Máme tedy české majitele vodovodů a kanalizací, druhou českou firmu, která má  zajišťovat provoz vodárenské sítě, a třetí firmu, která bude zajišťovat opravy havárií (s tím prý má Veolia zkušenosti a její účast je prý nezbytná). Doufejme tedy, že  zmizí odtok stamilionů korun ročně v dividendách do Francie. Ty peníze pak chyběly na investice do lepších sítí.


Tak tolik o vlastnictví. A teď pár slov o vodovodu v Trávníku. Na jaře letošního roku si obyvatelé v horní části vesnice stěžovali na slabý proud vody (oni říkali na malý tlak). Nejmenší tlak v potrubí je nahoře u vodojemu, největší tlak mají chalupáři v trávnickém údolí. Po revizi jim vodáci sdělili, že nejde o tlak, ale o zarostlé potrubí (zvláště v místech rozbočení) a v létě se pustili do výměny části potrubí. V délce asi 80 metru pomocí tzv. krtka zatáhli pod zem novou rouru a tuším, že někdy v září provedli přepojení části původních přípojek na nový kus potrubí. Zřejmě je připojena jen část, protože někteří „horňáci“ říkají, že se slabý proud vody nezměnil. Také zemní práce nejsou dokončené, výkopy zůstaly jen zhruba zaházené, prý je zapotřebí, aby si zemina ve výkopech sesedla, a na jaře se prý provedou definitivní zemní úpravy.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]