14. února 2018

Letiště



V minulých letech jsme se  v létě občas vypravili s dětmi na bývalé letiště v Hradčanech, aby si tam děti mohly v klidu zajezdit na kolech. Tak možná čtenáře zaujme krapet historie tohoto letiště.

Plán na zřízení letiště vnikl v době ohrožení naší republiky nacisty v r. 1938. Kromě výstavby pásma betonových bunkrů vzniklo i letiště v Hradčanech. A ještě před obsazením pohraničí Němci se z upravené travnaté plochy létalo.

Pak až do r. 1945 kraloval na letišti Wehrmacht. Po osvobození začala na letišti výstavba. Byly zde stíhačky a celá letka větroňů a kluzáků. V r. 1954 byla dokončena výstavba betonové přistávací dráhy a byly zde umístěny tryskové stíhačky MiG15. Dráha má délku 3 km.
 

V srpnu 1968 zde jako první přistál vrtulník sovětské armády s rádiovým vybavením, ze kterého se pak řídilo přistávání dalších sovětských letadel. Česká armáda následně musela letiště opustit a Sověti zde uskutečnili rozsáhlou výstavbu (betonové bunkry pro letadla, podzemní sklady leteckého benzinu, řídicí věž – dnes je již zbořená, podzemní velín, bytovky a dva zvláště utajené podzemní sklady, pravděpodobně pro atomové hlavice raket). Průběžně zde bylo přes 30 vrtulníků a 44 stíhaček MiG21.
  Přistávala zde i velkoletadla Antonov. Protože kolem letiště vedla silnice z Mnichova Hradiště do Mimoně (tehdy označená „Průjezd povolen jen pro občany ČSSR“), občas jsme při průjezdu mohli pozorovat přistávání. Jednou se nad námi převalil právě i ten obrovský Antonov.

Po odchodu Střední skupiny sovětských vojsk se letiště naší armádě již nevrátilo. Občas proskočily pověsti o možnosti, zřídit zde civilní letiště pro nákladní dopravu, ale skutek utek. Jednou nebo dvakrát se tu konaly big-beatové festivaly nebo srazy pro tunning aut. Občas zde trénují soukromníci s ultralighty nebo drony. Prý se tu natáčely i scény do filmů. 



Jinak areál chátrá, ale jeho zbytky jsou stále atraktivní pro zvědavce. Pokud se tam vypravíte, zastavte se na oběd v restauraci U zlaté lípy /u odbočky na Noviny pod Ralskem). Dobře a rychle se tam za rozumné ceny najíte ve velmi příjemném prostředí.

6. února 2018

Sousedi se činí



Občas se závistivě začteme do Krompašských rozhledů, které najdete na internetu a které vydává spolek Sdružení pro Krompach.

Jednak tam bývají rozsáhlé vzpomínky pamětníků poválečného osídlování, ale hlavně jejich aktivita je obdivuhodná. Pravidelně pořádají jarmarky, kde přestavují produkty místních obyvatel a chalupářů. Známé jsou každoroční vystoupení pěveckého sboru ČVUT v krompašském kostele nebo v dětském ústavu. Konají se různé akce v novém penzionu Na Hřebenovce nebo řada pro děti (velikonoce, pohádkový les, Mikulášská nadílka).

Samozřejmě, Krompach je mnohem větší než celý  Trávník spolu s Nadějí, takže soutěžit s nimi nv rozsahu akcí emůžeme..

U nás těch aktivit není tolik. Kdysi (to ještě bývalo hodně sněhu a Slepičárna byla holý svah) jsme  pořádali lyžařské závody pro děti nebo v létě párkrát Sportovní olympiádu pro nás, tehdy mladé. O slavných šiškových válkách pod Milštejnem ani nemluvě.


Dnes musíme být vděčni, že se pro děti koná barvení velikonočních kraslic či v létě  Dětský den nebo opékání buřtů na závěr prázdnin. 
Občasné koncerty skupiny Dinosauři našeho kamaráda Petra z Nového Boru byly výborné zpestření, ale … musím se tady zmínit, že Petr je už přes měsíc v českolipské nemocnici. Touto cestou ho pozdravujeme a držíme palečky pro uzdravení.

Ostatní naše akce  nejsou spolkovou záležitostí, ale spíše aktivitami starého jádra chalupářů (pivní sudy v létě, novoroční výšlap na Milštejn nebo podzimní důchodcovské vycházky).

V únorovém čísle Krompašských rozhledů je tabulka akcí, i když některé z nich jsou jen participací na jinde organizovaných podnicích (třeba kolařský Malevil cup), celkový počet – 30 akcí  - je úctyhodný.Snad i u nás taková inspirace zabere  a nějakou další spolkovou akci zorganizujeme. Je ale asi dáno změnou poměrů, že my, dnešní důchodci, jsme za mlada byli mnohem aktivnější než dnes naše děti a vnoučata. Protože se nejezdilo do ciziny (kromě Dederonie), tak jsme byli každý víkend a celé prázdniny na chalupách a vymýšleli společné akce. Dnes naši mladí mají zcela jiné podmínky,  jezdí v zimě i v létě do ciziny, oivšem společné akce na chalupách si bohužel nezorganizují. A nějaká změna na obzoru není.


 Podle občasného stavu kontejnerů na odpad by se zdálo, že hlavně popíjíme, ale jak jsme to už probírali i s cvikovským panem starostou, ty kontejnery využívají i přespolní a my jsme v tom nevinně (ale prý je lepší, když nám do kontejnerů něco přisypou cizí, než aby to vysypávali do příkopů u silnice).

28. ledna 2018

Dnes o všeličems



Před časem jsem psal o dronech – český výraz pro bezpilotní  miniletadla či minivrtulníky nemáme. Je  zajímavé, že naši předci dovedli pro novinky vymyslet docela libozvučné názvy jako třeba rozhlas. A tak se ůžete podívat na obrázek z kamery na dronu. Poznáte co vyfotografovala?

Pro porovnání přidávám obrázek stejných míst  z webu mapy česko, udělaný leteckou fotografií.


Se sněhem to zatím kolem našich chalup není moc valné. Už od prosince několikrát napadl (až dvacet centimetrů), hned se však oteplilo a buď slezl nebo mokrý slehl. Kde ty „loňské“ sněhy jsou, kdy jsme běhali na běžkách kolem hranic až k Šébru a zpět nebo jezdili na už neexistující sjezdovky na Luži. Ještě, že se změnily poměry a ačkoliv  my jsme s našimi dětmi byli tehdy o pololetkách v Česku (to bývalo sněhu dost) a dnes tyto naše děti se svými dětmi mohou jezdit na pololetky do Rakouska, kde ještě sníh padá.


Ten nedostatek sněhu (a taky to, že roky přibývají) působí, že i na chalupy se v zimě jezdí míň (vzpomínám, že ovšem naši rodičové měli chalupy zazimované až do jara). A tak i v naší osvěžovně se schází jen pevné jádro našich zapadlých vlastenců, co jsou na chalupách natrvalo a ti se vejdou k jednomu stolu. A musíme teď držet palce naší paní šenkýřce, která zřejmě půjde na operaci s kyčlí a tak naše osvěžovna bude asi na pár neděl zatvorená.  Ostatně několik z nás už takovou operaci podstoupilo a po rehabilitaci a pár týdnech s berličkou už běhají jak čečetky (jak se staročesky říkalo).
  Někteří z nás, co šli s dobou a mají nové protivloupací alarmy s hlášením po telefonu, konstatovali, že poměrně často dostávají hlášení „elektrická síť vypadla“ a "elektrická síť naběhla“. Ten výpadek je většinou jen minutový. Zdá se mi, že je to v důsledku silných větrů, kdy na vedení dojde ke zkratu, ale dohlížecí elektronika okamžitě celou oblast vypne dříve, než by došlo k výboji a přepálení drátů. Pokud zkrat netrvá, dohled zase napájení obnoví. Kdyby někdo o tom chtěl vědět více, najde vysvětlení na webu – v dopise ČEZ



No a snad ještě zmínku, že MÚ Cvikov a osobně pan starosta, dodržel slovo a nálet podél cesty od bývalého konzumu do horního Trávníka je vysekán až u země, takže konečně jedna z lamp osvětlení plní svoji funkci.

17. ledna 2018

Smutná historie



Před časem náš spolek oslovil historik M. Pulec s dotazem, zda někdo z pamětníků neví o události v našem okolí v r. 1955. Poptávali jsme se, ale bez výsledku. Proto se o tom zmíním na blogu, jestli se náhodou někdo nerozpomene.


V katastru  obce Nová Huť byl v dubnu 1955  zastřelen agent-chodec, kterého sledovala hlídka pohraničníků od hranic. Zastřelený prý měl u sebe falešné doklady na jméno Rudolf Valtera, ale byl pak identifikován jako nějaký Bedřich  Lorenz z Varnsdorfu.   Pohraničníci, kteří akci provedli, prý už nežijí.  Pan historik prý se někde doslechl, ze zastřelený byl snad pohřben do staré německé hrobky na hřbitově v Trávníku. Jeho pátrání v našem okolí žádnou stopu neobjevilo.

Písmák pan Pavýza z Dolní Světlé  je již po smrti a asi jen ten by byl býval schopen něco vypátrat. My jsme se, jak jsem se zmínil, poptávali u několika starších chalupářů u nás, ale stopa žádná.




Záznam o incidentu  jsem dohledal na web stránkách zelezna-opona.cz, kde se uvádí – zastřelený Rudolf V., věk 31 let, přechod hranic z východní zóny Německa, r. 1955, úmrtí střelbou pohraničníků. Skutečné jméno, které uvádí historik Pulec, zde uvedeno není.



Kdyby si někdo z čtenářů na takový incident vzpomněl, budeme rádi, pokud se nám ozve.

DODATEK
Stalo se, ozval se nám čtenář z Juliovky a upozornil, že zmiňovaný historik pan Pulec již v r. 2016 uveřejnil ve Sborníku archivu bezpečnostních složek č. 14 podrobný článek o popisované uadálosti, o tom se náš spolek ovšem  již nedozvěděl.
Pro naši informaci postačí to, co jsem uvedl výše. Ze zánamů tehdejší StB vyplývá, že zastřelený agent byl součástí jakési špionážní sítě, kterou StB odhalilo a její  účastníci se v r. 1956 dostali před soud. Je až s podivem, že v tomto případě špionáže nebyl vynesen žádný trest smrti, ale jen tresty vězení.  Ve článku sice historik Pulec uvádí, že našel svědka, který o pohřbu na trávnickém hřbitově věděl, ale z našeho poptávání se zdá, že se jednalo o nedorozumění - o jinou záležitost v jiné době.

10. ledna 2018

Čas hospod



Nedávno jsem zmiňoval hospody  v našem okolí. Ale je ještě jedna sféra hospod, kterými se táhne stopa nás trávnicko-nadějských chalupářů. Je to už skoro šedesát let, když se začala vytvářet chalupářská parta z Trávníku a Naděje. Na chalupy se tehdy jezdilo vlakem, „zahrádkářským“ autobusem, stopem a jen několik šťastlivců jezdilo na motorkách a rodinnými auty.
Jen zmínku o autobusu, šlo o něco jako zájezdový autobus, který nejdříve v sobotu (do roku 1968 se pracovalo i v sobotu dopoledne) a pak už v pátek odpoledne vyrážel z Letné od budovy Elektrických podniků a postupně vykládal chalupáře, až skončil v Krompachu. Šofér tam do neděle přespal a pak se s námi vracel do Prahy. Aby se to dalo zajistit, sdružili se chalupáři do „družstva zahrádkářů“ (to byla státem povolená organizace), no a když bylo razítko, byl i autobus a za rozumnou cenu.
Ale zpět k hospodám.  Protože naše parta byli samí Pražáci, někoho napadlo, že bude dobré se scházet i v týdnu v Praze. Navíc tu byla možnost, že ti motorizovaní nabídli za příspěvek na benzin víkendové svezení těm dalším. Z toho vznikly čtvrteční schůzky. Někdy kolem roku 1960 se zárodek party scházel v hospodě U Zpěváčků (kousek za Národním divadlem).
Pak, protože řada členů party byla z Prahy 7, se schůzky přesunuly do hospody U kamenného džbánu v ulici Jana Zajíce (za stadionem Sparty, tehdy Komsomolská). Zde nám paní vedoucí připravovala obzvláštní chuťovku – krajíc chleba, namazaný třenou Nivou a posypaný nakrájenou cibulí a paprikou. Někdy po roce 1968 se odtud přešlo na pár let do Formanky (hospůdka v Obecním domě naproti hotelu Paříž).
Pak si vybavuji z paměti hospodu Na šachtě (dole na Letné) a hospůdku Pod schůdky (?) na Smíchově ve Zborovské ulici.
Několik let se chodilo do restaurace U Sojků na Letné (na Belkrédce – dnes je tam banka). Kolem roku 1990 jsme se scházeli jen o kousek výše v restauraci Plzeňský dvůr (šikmo naproti tehdejšímu obchodnímu domu Brouk a Babka). I ta už dnes neexistuje. 

Také se chodilo v do hospůdky kousek od Sokola Nusle.  Později v devadesátých letech jsme se scházeli poblíž televize  na Kavčích horách do také již zaniklé restaurace U lopaty (možná se tak jmenovala, ale pod tím názvem jsme ji znali).  Začínám mít pocit, že ty naše srazy byly nějak prokleté, většina těch hospod zanikla!
Ještě mi v paměti blikají  další sleziště  (například na nábřeží za Podolskou porodnicí), ovšem v posledních asi deseti  letech se schůzky obnovily, konají se  ovšem ve středu, v Balounově restauraci (zvané též U Břízy) – u Roztylského náměstí ve vilové čtvrti na Spořilově.
No a je nutno doplnit, že výše zmíněné schůzky byly víceméně pánskou záležitostí, ovšem v současnosti se konají i schůzky za účasti našich chalupářek. Je to vždy v neděli v zimní době (kdy se není na chalupách) a sraziště je v samoobslužné restauraci sportovního areálu u Hamerského rybníka v Záběhlicích.

Pracně jsme nedávno vzpomínali na ty naše sleziny, protože tehdy se záznamy nevedly. To dva z nás si kdysi dokladovali pivní doby studentské. Protože se po promoci sešli ve stejné firmě a ve stejné kanceláři, dali si na nástěnku mapu vnitřní Prahy a do místa navštívených hospod zapichovali špendlíky s papírkem s názvem hospody. A aby to bylo precisní, na špendlík se navlékaly korálky. Každý z kamarádů měl korálky své barvy, pokud byli v dané hospodě spolu, dával se tam větší korálek zelený. Jo, jo, čas malin nezralých ….

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]