17. září 2020

Nepřijemnosti a jiné potíže

 Pojem bezpečnost a plynulost silniční dopravy (formulovaný zákonem) je pro řadu řidičů na Cvikovsku pojem neznámý. Navíc není ani příliš stíhaný. Městská policie (MP - pozor neplést s americkou Military Police z detektivních románů) podle Zákona, kterým byla ustavena,  se mimo jiné podílí …  na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.

Právě ve Cvikově je řada míst, kde je bezpečnost už řadu let omezena nedodržováním  zákona o provozu na pozemních komunikacích a s ním spojených vyhlášek včetně zákona č. 553/1991 Sb. o městské policii. Několik takových míst je v dohledu služebny MP na městském úřadě.

Tak například u vyústění Jiráskovy ulice na Náměstí Osvobození často parkují autaačkoliv Zákon o silničním provozu 361/2000 Sb. v oddíle I čl. 1 odst.(d) jasně říká, že zastavení a stání je zakázáno ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a za ní“. 

Pokud jede na náměstí vozidlo  ze Žitavské ulice a současně jede po náměstí v protisměru jiné vozidlo, je nutno přibrzdit nebo i zastavit, protože zmíněné stojící vozidlo zakrývá výhled. 

Podobná situace je v ulici Pivovarské - při jízdě z náměstí často parkují auta vpravo před křižovatkou s Kollárovou ulicí (proti vietnamskému obchodu). Tam to  je situace o to nepříjemnější, protože se často vozidlo, jedoucí od náměstí a objíždějící parkující vozidla, setká s protijedoucím vozidlem, které není do poslední chvíle vidět, protože vjede

do PIvovarské z pravé zatáčky od mostu přes Boberský potok a moc místa na tři vozidla vedle sebe tam není.

 

Dalším místem, které by stálo za zamyšlení, je výjezd z náměstí do Žitavské ulice, velice často zde stojí na pravé straně vozidlo (či někdy i dvě vozidla) před  rohovým domem s vietnamskou restaurací. Ten kousek Žitavské je jednak úzký a kromě toho řidič vozidla, jedoucího z náměstí, nevidí do poslední chvíle případné protijedoucí vozidlo, protože to vyjíždí z pravoúhlé zatáčky od kulturního domu Sever. 

Tady by se vyplatila značka zákaz zastavení a stání pro úsek na pravé straně mezi náměstím a vjezdem z Mlýnské jednosměrky. 


U prodejny Vietnamců v Žitavské ulici (kde mají u vchodu prostor pro zaparkování tak dvou vozidel) je ta ulice tak úzká, že potká-li se tam autobus nebo nákladní auto s protijedoucím autem, musí jedno z vozidel počkat (a to tam ještě můžete potkat i chodce, chodník tam není).

 

Jiným problémem jsou vjezdy na polní nebo lesní cesty v místních částech města Cvikov. V současné době zde skoro všude stojí auta houbařů a občas blokují cestu vozidlům lesáků a někdy i chalupářů, kteří mají chalupy přístupné právě takovou polní cestou. V sobotu 12. září vyšetřovala státní policie takový případ na silnici přes Šébr. Přitom ve zmíněném zákoně je  v oddíle I čl.1 odstavec (n), který výslovně stání a zastavení na takových vjezdech zakazuje.

 Na výjezdu z náměstí do ulice Čs. armády je p

arkoviště, kde se stojí kolmo. Ovšem hned za ním často parkují auta podélně a dvě auta se tam už nevyhnou, jedno musí počkat.

 

MP Cvikov je podle vyhlášky města vybavena narkotizační puškou na odchyt toulavých a zdivočelých zvířat, která jsou ve spolupráci s veterinářem umísťována do útulku v Dobranově. S problémem toulavých koček se v Trávníku setkáváme řadu let. Již jsem o tom před časem psal. Pokud se chalupářům podaří psa nebo kočku odchytit, městští strážníci je skutečně odvezou. Když se to ovšem nepodaří, není šance, že by preventivně odchyt  zajistili sami strážníci. Takže Trávník zůstává rájem zdivočelých koček, zvláště pokud je někteří útlocitní chalupáři o víkendu krmí a kočky další týden shánějí potravu všude kolem.


15. září 2020

Vzpomínka na třicátýosmý

 Jako každý rok, tak i letos se v období výročí mnichovské zrady uskuteční setkání na a pod Luží jako vzpomínka na tehdejší zrazené obránce hranic. Podrobnosti jsou na přiloženém oznámení.




13. září 2020

O Lužických horách

se souhrnně dozvíte všechno (od geologie přes floru a faunu až k turistice) na stránce

http://www.luzicke-hory.cz/info/index.php?pg=lhzaklc

Ty informace jsou nedávno aktualizované.



10. září 2020

I staré články mohou být zajímavé


V březnu 2020 jsem ve článku upozorňoval, že tento blog píšu už od r. 2006 a uváděl způsob, jak se dostat  k některým starým příspěvkům, které by mohly být zajímavé i dnes. Doplněny byly odkazy na zmíněné  staré články. V červnu 2020 vyšel druhý článek s odkazy na další články. Dnes tedy přidávám třetí upozornění na články z let 2013-2017.Budete-li mít zájem, dostanete se k nim zadáním internetové adresy


kde musíte blok xxxx nahradit rokem a blok yy měsícem toho roku, kdy ten článek vyšel.

A tady je tedy upozornění na témata a na příslušné datum:


Vodní díla na Cvikovsku                       2013/09, 2013/10
Pevnostní pásmo 1936-38                    2013/12
Jeskyně a „jeskyně“                             2014/02
Rozhledny                                            2014/04
Naděje kdysi                                        2014/06
Olbersdorfské jezero                            2014/09
Jak se žilo na chalupě v 19. století        2015/02
Zámky byly a už nejsou                        2015/06
Odešel nejstarší Trávničák                   2015/08
Zámeček v Trávníku                             2015/09
Co najdete na katastrální mapě            2016/02
Sochaři ze Sloupu                                2016/03
Loupežník z Lužických hor                    2016/06
Není mapa jako mapa                          2017/01

Snad se tedy podíváte se zájmem i na některé stále platné věci, o kterých jsem kdysi psal.


4. září 2020

Hospody, hospůdky a restaurace kolem nás


Trávník o svou hospodu (U Naděje) přišel asi před dvěma lety, jak jsem zde již psal. Před válkou v Trávníku i v Naději bylo hospod více (taky nebyla televize). Udělám dnes takovou tůru hostinci v našem okolí.
Začneme ve Cvikově na náměstí. Na náměstí je hostinec U Frajera (1) a pro milovníky asijských jídel je tu i vietnamská restaurace Hanoi (2). V kulturním domě Sever najdou příznivci italské kuchyně pizzerii Sever (3). Pak projdeme k hlavní silnici. Pokračujeme po cvikovském obchvatu hlavní silnice na Liberec. Než dojdeme k pivovaru je doprava odbočka k oblíbenému hostinci (či bufetu) Plechovka (4).  Následuje cvikovský pivovar s restaurací Sladovna (5). Vyjdeme ze Cvikova a u silnice je vpravo motel s restaurací Dutý kámen (6). Pak pokračujeme přes vesničku Drnovec kolem Zeleného vrchu do Trávníka. V Drnovci je také hospůdka (7), otevřeno ovšem má až odpoledne.


Projdeme Trávníkem do Mařenic. I tam ještě před několika lety bylo hospůdek víc. Dnes jsou tu jen dva hostince - U tří lip (8) a Husky (9) (čti Haski). V sousedních Mařeničkách hospůdku nemají.
Otočíme se na sever po silničce na Krompach a Dolní a Horní Světlou. V Krompachu dnes z bývalých tří hostinců zůstal jen nový Na hřebenovce (10). Jeden hostinec u zámečku vyhořel, druhý nahoře na Valech, který se jmenoval Na vyhlídce, je zavřený.
Vrátíme se na rozcestí na Juliovce (i tam byl asi před 30 lety hostinec s tanečním sálem) a pokračujeme do Dolní Světlé. Nejprve narazíme na rozcestí na již několik let zavřenou Starou hospodu, Když pokračujeme směrem k německým hranicím,  dojdeme nejdříve k novému penzionu s restaurací s atraktivním názvem WINDOWS (11). Vedle něj je druhý penzion s restaurací, pojmenovaný Maxmillián (12). Kdysi totiž tento objekt patřil slavnému německému boxeru a mistru světa Maxu Schmellingovi (ten měl za ženu českou herečku Anny Ondrákovou) , po válce objekt dlouhá léta sloužil pro podnikovou rekreaci a po r. 1989 byl zprivatizován a znali jsme jej pod názvem Penzion Dvořák. O kus dál vlevo byl hostinec Celnice (znali jsme ho pod přezdívkou U Jirky a Nataši), který je už asi dva roky zavřený. Za nim ovšem funguje nová restaurace U nás (13) (to je prosím název, je to v Dolní Světlé na konci směrem ke hranicím – proto jsou tam častí hosté Němci). Pro Němce jsou vlastně všechny naše příhraniční hospůdky atraktivní při přepočtu EUR na koruny.
Když se vrátíme na odbočku silnice u Staré hospody, vyrazíme do kopce na Horní Světlou. Nejdříve narazíme na restauraci Lužánka (14) a pak na Českou hospodu (15). Silnice pokračuje na Novou Huť, ale my půjdeme do kopce k osadě Myslivny. U parkoviště (výchozí bod cesty na vrchol Luže) je restaurace Chata Luž (16) a o kousek dál mezi domky Mysliven najdeme menší hostinec Lužická bouda (17).
Opět se vrátíme na Juliovku a odbočíme směrem k Naději. Asi po kilometru přijdeme k hostinci Pod přehradou (18) (kde je v létě příjemné posezení venku i s malým hřištěm pro děti). 
Pokud půjdeme dál po turistické značce, přejdeme kolem zříceniny hradu Milštejn a cestou s kopce dorazíme do Rousínova. Tam je penzion Milštejn (19). Pak se kolem  plicní léčebny vrátíme na silnici ze Cvikova do Mařenic a dojdeme do Trávníka (centra našich chalupářů).
Na připojených mapkách jsou čísly vyznačena místa, kde jsou zmíněné hostince a restaurace.
Kilometrově je to dost náročná tůra (asi 30 km) a pokud bychom chtěli zavítat do každé hospůdky, tak  i pro zkušeného pijana nereálná. Vzpomínám, že když jsme v dobách studia šli pěšky s kamarády z Vinohrad na jejich kolej na Kampě a chtěli se cestou zastavit v každé hospodě „na jedno", končilo to silným podroušením.



28. srpna 2020

Poslední sudy léta


Ve Skotsku je oblíbená báseň „Poslední růže léta“, v Trávníku se konají poslední sudy léta. Ten poslední, který dával chalupář z čekárny, byl ovšem spojen s přípitkem na paměť našeho kamaráda Toníka. Po dlouhé nemoci zemřel právě toho rána. V r. 2014 částečně ochrnul, ale snášel to dlouhá léta statečně, jak víme z návštěv v nemocnici, na rehabilitaci i doma.

Zůstanou nám po něm vzpomínky,  třeba jak se koupal v polozamrzlé přehradě nebo jak se opaloval na střeše, když tam s kamarádem při její opravě usnuli.  Patřil  mezi první chalupáře a účastnil se všech našich akci od mládí do stáří (šiškové války, sportování, pochody po hospodách Lužických hor). Rozloučit se s ním do strašnického krematoria přišli snad všichni chalupáři z Trávníka a Naděje a objevili se tam i někteří kamarádi, které jsme desítku let neviděli. Asi teď někde na obláčku vzpomíná s Jirkou Prďolou, který nás opustil vloni, na čas her a malin nezralých. Často na ně budeme vzpomínat. 


Letošní léto bylo sice opět horké, ale lepší než loni. Tehdy Trávnický potok v červenci vyschnul, letos díky tomu, že aspoň jednou za týden zaprší, stále teče. Za pár dní jdou děti do školy, i když nikdo moc neví, jaká opatření proti epidemii koronaviru je čekají. Na chalupách zůstanou jen trvale bydlící a důchodci, co tu vydrží až do října. Ty, kteří ještě nemají bolavé nohy, čeká zářijová  důchodcovská vycházka.  Počítalo se s pochodem na Dutý kámen a pak kolem Zeleného vrchu zpět, ale 21. srpna otevřeli novou německou rozhlednu na Luži, tak asi zamíříme tam. Je prý z ní pěkný rozhled s výjimkou směru na Jizerské hory. Tím směrem totiž rostou na české straně dosti vysoké stromy a naše chráněná krajinná oblast je odmítla vykácet.  Jenže ani německá strana se nepokusila rozhlednu o pár metrů zvýšit. Přesto je to po rozhledně na Hvozdu další místo, které stojí za návštěvu.  Rozhledna je právě tak vysoká, aby se na jeji plošině překročila nadmořská výška 800 m, do které těch pár metrů Luži chybělo.

21. srpna 2020

Chalupáři schůzovali


V blogu z 21. července jsem upozorňoval na blížící se schůzi Spolku chalupářů z Trávníka a Naděje. Tak schůze už proběhla, účast členů byla, bohužel, zase asi jen poloviční. Naopak účast hostů ze cvikovského zastupitelstva byla výrazná (pan starosta, pan místostarosta, zástupce SMC a za životní prostředí pí Kolbabová).  Protože editor Zpravodaje Spolku tento týden končí svou činnost a blog už zmizel, takže z něj se o schůzi nedozvíme, uvedu, jak jsem průběh schůze viděl já.
Po zprávě předsedy Spolku vystoupil pan starosta a rozvinula se rozsáhlá debata o bezpečnosti na silnici Cvikov – Mařenice, která Trávníkem prochází (i o tom jsem v červenci psal). Zdá se ovšem, že obavy chalupářů jsou přehnané, protože jak měření předsedy Spolku, tak měření městské policie neprokázalo výrazná překročení rychlosti projíždějícími automobilisty. Z řad členů padly návrhy na přemístění značky pro začátek obce nebo doplnění dalších varovných značek (nebezpečná zatáčka nebo omezení rychlosti na 30 km/h), ovšem zástupci města konstatovali, že takové návrhy podávali i pro řadu jiných míst ve cvikovské oblasti, ale nadřízené orgány (policie, silnice) je z různých důvodů zamítaly.
Zmíněna byla i situace na poměrně úzké silnici do Cvikova, kde při setkání autobusu s protijedoucím autem naráží autobus do větví, přesahujících na silnici. Přítomní se dozvěděli, že prořez byl sice u správy silnic vyžádán, ale protože silničáři chtějí úpravy provést jen v mimovegetační sezóně, musíme si, bohužel,  počkat. Možná, že se i autobusáci budou bránit otloukaní svých autobusů.
Bylo nám přislíbeno provedení Osadním výborem navrženého rozšíření osvětlení na úsek silničky mezi Naději a Hamr. Myslím si, že by mohlo být toto osvětlení doplněno o časové omezení jen na noční dobu, kdy se obyvatelé Naděje vrací z hospody v Hamru, protože v hluboké noci by osvětlení sloužilo jen lesní zvěři a zbytečně by spotřebovávalo elektrickou energii v době, kdy obce po koronavirové epidemii mají omezené finanční příjmy.
Také padly stížnosti na zbytečně rychlou jízdu vozidel, která odvážejí odpad od trvale bydlících (na stížnosti prý řidič nereagoval). Podobně rychle jezdí i rozvoz pošty. Pan starosti přislíbil, že na okamžité telefonické upozornění zjedná nápravu u dotyčné firmy.
Spolek dále odsouhlasil nákup náhradního vertikutátoru a dalšího drtiče větví, který by sloužil hlavně členům z Naděje. Odsouhlaseno bylo i potvrzení členů Rady Spolku na další volební období.


Výsvětlování  problémů s realizací opatření mi připomnělo kartičku, kterou měl již zvěčnělý chalupář Vokálek a která je na připojeném obrázku. Když členové Spolku ze schůze odcházeli, vyslechl jsem povzdechy, že například v blízkém Krompachu nebo Dolní Světlé se podobné problémy už vyřešily (třeba začátek obce je v místě, kde jsou z jedné strany jen louky).

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]