24. dubna 2018

Pohyb v každém věku


Z řady textů tady na blogu vyplývá, že-  ač jsme většinou důchodci – pohybujeme se dost. Tedy zlolajné huby by si uryly, že část toho pohybu je mezi chalupou a hospodou, ale to by byla jen pomluva. A zvláště v blízké budoucnosti, kdy skončí trávncká hospoda, by měli i ti zmínění pendleři dost pohybu.
Hodně z nás jezdilo na kole. Dnes si trochu se zděšením vzpomínám, že o prázdninách si pár našich synků (starých kolem 14 let) usmyslelo, že pojedou na kolech do Prahy, kde u rodičů jednoho z nich v Bohnicích přespí a druhý den se stejným způsobem vrátí na chalupu. Je pravda, že před těmi 35 lety byl provoz na silnicích nesrovnatelný s dneškem, ale přesto jsme jako rodiče byli dost bezstarostní!
Před deseti či patnácti lety jezdila celá parta 10 – 12 lidí na kolařské výlety o délce kolem 40 km. Dnes už se kola drží jen pár chalupářů, které bys spočítal na prstech jedné ruky. Ale vzpomeňte si na článek, kde jsem líčil jejích týdenní ý výlet na kolech  k Baltu.
Několikrát za poslední roky jsem tu psal i o pochodech důchodců po okolí. Těch pár vytrvalců ty deseti až patnáctikilometrové vycházky praktikuje stále.

Jen ten „vánoční pochod hospodami Lužických hor“ je už pochodově skromný. Před 30 roky se absolvoval na běžkách a dojíždělo se až k Toštejnu. Jó, to ještě býval o vánocích sníh. Pak se bez sněhu chodilo pěšky a v posledních letech jde o jízdy autobusem, proložené pěšími přesuny.
Jedna z pomůcek pro udržení se v kondici, jsou krokoměry.
Krokoměry neboli pedometry představují malý, ale šikovný sportovní doplněk, který vám spočítá kroky, které za celý den ujdete, spálené kalorie, čas věnovaný chůzi a mnoho dalšího. Krokoměr pro seniory pomáhá i se sledováním zdravotního stavu.
Několik z nás ho už má. První byly mechanické, které se upevňovaly na nohu a registrovaly její ohyb. Dnes jsou elektronické – buď zabudované do mobilního telefonu nebo jako náramek na ruku nebo krabička do kapsy. Někdo – jako třeba já – ho dostal k vánocům od syna s příkazem „ a koukej chodit“, někdo si ho pořídil sám. Píše se, že zdravý člověk by měl ujít každý den snad 10 tisíc kroků, v důchodovém věku snad postačí i méně.  Já osobně jsem spokojený, když těch kroků udělám přes 4 tisíce, ale většinou se ten údaj pohybuje mezi 6 až 7 tisíci kroků.


Ty nové modely jsou pomocí komunikace Bluetooth propojeny s mobilem, takže se po pochodu můžete na mobilu podívat na mapu, kudy jste šli, jaké převýšení jste absolvovali nebo si ráno odečíst jak dlouho a jak tvrdě jste spali.
Jen doufám, že je to informace soukromá a že někde není „velký bratr“, který má záznamy, kudy a ke komu chodíte….

17. dubna 2018

Jarní svatby a prodeje


Před lety se konala chalupářská svatba v přírodě  na Milštejnu (viz obrázek na tomto blogu z října 2007). No a letos v dubnu se vdávala vnučka naší poslední ředitelky  školy v Trávníku paní Milenky v kouzelném prostředí Panské skály (spíše známe z filmů jako Varhany) u Práchně. Počasí bylo nic moc, sice nepršelo, ale foukal silný vítr. Na odjezd svatební kavalkády z Trávníka se byly podívat snad všechny naše chalupářky a část z nich zajela až k Varhanám, aby shlédla svatební obřad. Novomanželům nakonec pršelo štěstí, ale naštěstí až když seděli u svatební hostiny v Jiřetíně.  Tak ať je to štěstí provází ve společném životě.


A taky se u nás začal hýbat trh s nemovitostmi. Že se prodal penzion U Naděje, jsem již zmínil (Jak jen nahradíme naše tamější pivní sedánky?). Ovšem na web stránkách realitních agentur se objevují další objekty tady u nás.

Především je to trávnický Zámeček. Před řádkou let sloužil jako penzion a restaurace, nyní se majitel zabývá genealogií, takže si u něj můžete objednat dokumentaci o svých předcích.

I historická stará  Schierova hospoda je na prodej. Za socialismu to byla provozovna Jednoty, ovšem někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století hospodský provoz skončil. Snad na desítku let byla pak hospoda přestavěna na výrobu skleněných dílů pro automobily, potom zde byla truhlárna (která byla vloni nebo předloni přestěhována do Nového Boru). Dnes je objekt tedy na prodej. Kdyby nám tak Pánbůh dal a někdo budovu zrenovoval na hospodu!

No a kromě toho jsou na prodej dvě chalupy – jedna v Trávníku (čp. 51) a druhá v louce za nadějskou kapličkou (čp. 83).


No, a protože současná generace nás chalupářů stárne, začíná se rozvažovat, zda se chalup ujme generace našich dětí. Zdá se, že to nebude zcela hladké. Na rozdíl od nás mohou mladí cestovat po širém světě a zdá se, že pečovat o trávníky a mech kolem chalup je příliš neláká. V rozhovoru s rodiči už někdo naznačil, že by si na takovou práci někoho najal, ale myslím, že pracovitý zájemce  se bude jen obtížně hledat. Snad my, co jsme na našich chalupách vyrostli od dětství, ještě pár let vydržíme a s pomocí mechanizace z Mouńtfieldu ještě tu práci na chalupách a kolem nich zastaneme. Jak se říkalo: K tomu nám dopomáhej Bůh (pro levičáky dodávám: nebo jeho marxistický ekvivalent).

8. dubna 2018

Tady Cvikov. Jak mne slyšíte?


Městský úřad nám sděluje:     
Naše obec zavádí Mobilní rozhlas!
v souvislosti se zlepšováním informovanosti občanů, u nás zavádíme novou službu - Mobilní rozhlas. Nově Vás budeme informovat o aktuálním dění pomocí různých omunikačních kanálů.
Zaregistrujte se, vyplňte Vaše tel. číslo a e-mail. Následně budete ZDARMA dostávat:



Jak začít používat aplikaci Mobilní rozhlas?
·       Stáhněte si aplikaci „MOBILNÍ ROZHLAS“ si do svého mobilního telefonu na Google Play a nainstalujte ji.


Je to velmi užitečná slžba, stažení aplikace a následná registrace na webu MÚ Cvikov zabrala tak 5 minut a už vše funguje.
Dostaneme tak do telefonu užitečné informace jako poruchy dodávek elektřiny a vody, ztáty a nálezy, akce ve Cvikově, ale třeba i oznámení o mimořádném zušení úředních hodin na MÚ.

4. dubna 2018

Už je to tady!


Co? No jaro přece, už druhý den máme sluníčko a přes 15 stupňů nad nulou. Je to vidět na krokusech, ptáčkům to bylo naznačeno včera, když jsem uklidil krmítko. Užili si ho, za minulý týden spořádali 5 kg slunečnicových semínek. Tak teď už se musí snažit sami. 

Velikonoční koledu jsme taky zvládli za sucha (i když bylo dost chladno, takže nám Lenka udělala radost, když k frťánkům přidala i grog, abychom si zahřáli prsty). Druhou radost nám udělala kolečkářka Hanka, když nepřijela a my nemuseli do kopce! Protože ji ale čeká operace plotýnek, tak jsme jí na dálku připili a slíbili držet palečky.



Z koledy vyjímám jen pár veršů:

Po Trávníku jdou důchodci, nejistý maj krok.

Na kopec nepůjdem, tam leze jenom cvok.

Napřesrok kašlem na pochod, sejdem se u sudu.

Nesmíme zbaběle podlehnout nepřízni osudu.

Sud bude jen v údolí, tam se každý z nás dovalí.



Koledníků se sešlo asi dvacet (pár se přidalo cestou a jeden – autor těchto řádků – odpadl, neb se mu utrhla podrážka u boty) a těch zastavení bylo letos dvacet a vyvrcholení bylo v hospůdce, kde nás čekal kytarista Petr, na pochod si ještě po nemocniční léčbě netroufal, ale aspoň si s námi zazpíval.

V pondělí obešly vesnici ještě naše vnoučata, chlapci si troufli polechtat pomlázkou a holčičky aspoň zarecitovaly básničky, aby si vajíčka a čokoládu zasloužily.


29. března 2018

Co je, medle, aj nového



Začalo jaro, ale povšimnout si toho šlo jen podle kalendáře, příroda se stále tváří zmrzle.
 Ještě, že nezapomínáme na ptáčky a sypeme jim. Docela by mne zajímala komunikace mezi nimi, na chalupě jsem pár týdnů nebyl a krmítko zůstalo od ledna prázdné. Po nasypání se první den nic nedělo, až jsem se bál, že na vině jejich úbytku je buď nárůst počtu potulných koček nebo  dost silné nedávné mrazy.Ale již druhý den se situace změnila další dny nestačím přisypávat slunečnicová semena., jsou to přímo nálety konzumentů. Používám samosypací krmítko z PET láhve, které jsem před lety viděl v Kanadě a tehdy jsem si ho taky udělal a psal tady o něm.



Jak se blíží Velikonoce, objevují se tu chalupáři. Letošní zima na Cvikovsku  studená, ale  opakovaně jen s málem sněhu, což se projevilo i na menším počtu výjezdů na chalupy mezi Novým rokem a Velikonocemi. 

Nápadné to bylo na návštěvnosti místní osvěžovny, kde se třkrát za týden sešlo jen    5 štamgastů. I to má svůj - už nějakou dobu očekávaný – dopad. Že je penzion U Naděje na prodej a že se naše šenkýřka chystá do důchodu, jsme tušili. No a zdá se, že k prodeji došlo a naše osvěžovna do dvou měsíců skončí. Proslýchá se, že tam bude školicí středisko jedné firmy z Liberecka. A tak jsem si vzpomněl, že nás možná čeká stav podle hesla z padesátých let, kdy všude visely plakátky „Nejlepší je lahvové pivo doma“. Předtím bylo jen točené a nebyl problém, aby desetileté děti chodily se džbánem tátovi pro pivo na roh do hospody  (a ochutnávaly ho doma  na schodech). To by se dnes setkal hospodský s pěknou pokutou, kdyby prodal alkohol mladistvým!

No jak má taková hospoda fungovat, když (jako třeba  včera) z odejdou hosti bez placení a z domova vzkážou, ať se ta útrata napíše na futro, Pište – zaplatím příště!



Tradice letních sobotních sudů zůstane zachovaná  a už je připravený kalendář, kdo svým výročím či přírůstkem do rodiny obsadí tu kterou sobotu.


No a máme tady aféru se zaběhnutým psem. Několik usedlíků ho vidělo, dokonce jim nedávno běhal po zahradách. Podle prvního dojmu to vypadalo na zaběhnutou lišku, ale při bedlivějším pozorování došlo k ujednocení, že se jedná o psa, dokonce podle reakcí psa chalupářů, kde dotyčný liško-pes běhal po zahradě, se zřejmě jednalo o fenku. Na internetu jsme našli oznámení  o zaběhnutém psu ze Zákup, který vzhledově velmi odpovídal spatřenému zvířeti (viz obrázek), tam ovšem nešlo o fenku, ale o  psa a byla tam poznámka, že už byl nalezen. Takže se dívejte i nadále kolem sebe.



Na velikonoční neděli je naplánována tradiční pánská koleda. Kolik „zastavení jara“ to bude, se uvidí až při vlastní akci, protože se proslýchá, že některé chalupářky chtějí letos abstenovat.



Tak zatím přeji všem VESELÉ VELIKONOCE a jak to bude dál, … o tom také napíši příště.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]