7. července 2020

Hospoda spojuje (internet taky)


To ukazuje naše zkušenost. Dokud jsme měli v Trávníku hospodu, scházeli jsme se tam v hojném počtu vždy v pátek večer, kdy přijeli ti z nás, co ještě byli v pracovním poměru. Ti, co už důchodcovali na chalupách, se v hospodě scházeli i v neděli a středu, vždy v podvečer. Stále bylo o čem diskutovat, radit si a navíc se v neděli z terasy mávalo z  těm, co odjížděli, aby na ty důchodce pracovali.

Hospoda také sloužila jako schůzovní místnost pro naše  tehdejší Občanské sdružení, na výroční schůzi přišli i ti, co pivo nemuseli. A byli jsme respektovaní, protože na ty schůze chodili i představitelé lidosprávy ze  Cvikova. Samozřejmě se některé problémy ventilovaly i mimo ty schůze při posezení v hospodě, protože vedení toho sdružení patřilo k pravidelným hospodským štamgastům. Časy se mění, Sdružení se podle nového zákona muselo přejmenovat na Spolek, hospoda zanikla (ale nový majitel nás tam jednou za rok na schůzi pustil). Spolek má i na internetu svůj Zpravodaj Trávník a Naděje, který je na adrese http://travniknadeje.blog.cz/

Členů Spolku je necelých padesát (obydlených chalup je v našich dvou vesnicích něco kolem stovky), ovšem jen asi 20 – 30 se celkem pravidelně vídá. Ti ostatní chodí (a ještě ne všichni) jen na tu výroční schůzi.  Do majetku spolku jsme si z příspěvků zakoupili některé užitečné věci (lešení, velký žebřík, drtič větví -, vertikutátor a d.), které se členům spolku zapůjčují.

Když už je nyní scházení omezené, je spojovacím článkem zmíněný internetový Zpravodaj. Obdobný, dokonce každoměsíční zpravodaj je ze sousedství -  Krompašské rozhledy.  
Tamější aktivity ztráta hospody nepostihla a jsou aktivní i ve spolupráci s´místním  zastupitelstvem a jinými organizacemi. Například je tam článek s radami hasičů, jak postupovat při případném požáru, upozornění na kulturní akce v sousedních obcích, rozhovor s představitelem obce  a třeba i aktuální vtipy. Dozvíme se tam i to, že v KD Sever ve Cvikově je dlouhodobě výstava strašidel pro děti. Zajímavé jsou i krátké vzpomínky některých starousedlíků na to, co bylo a už není.

Takže ta koronavirová pohroma nám na jaře zkazila koledu a odřízla nás i od těch hospod. Na konci května se dalo posedět alespoň na zahrádce u hospody v Mařenicích (kde si alespoň dvě hospody zachovali) a teď už můžeme i dovnitř (a už nemusíme ani srkat pivo přes roušku). Výhodou je to zlevněné seniorské jízdné, sejde se nás desítka vždycky v pátek u autobusu a dvě – tři hodiny se posedí a popovídá.

Ještě, že to zdravé jádro chalupářů pořádá alespoň o prázdninách sobotní večery u sudu. Oslavujeme dožití dalších 5 či deseti let a i jiné rodinné události. Při průměrném věku našich chalupářů mezi 60 a 80 lety to ovšem naznačuje, že důvody pro setkání u sudu budou bohužel ubývat. Předloni nás opustila Maruška (co od ní občas byly na tomhle blogu recepty) a loni odešel Jirka Švec.  A ti ostatní to vedou od jedné totální výměny kloubů k jinému nemocničnímu pobytu. Držme si palečky, jedeme z kopce. Ještě, že jsme si zavedli setkání v přestavěné garáži na Edově haciendě (ovšem, když se nás sejde čtrnáct, tak je tam přecpáno).

Je nutno vyzvednout osobní aktivitu jedné naší chalupářky, kterou také zlobí to, co jsem už často popisoval (větve, zasahující do silničky, špatný stav otočky v Trávníku a d.). Neváhala a zavolala na Krajskou správu silnic a – světe div se – hned druhý den sem přijel jejich pracovník na kontrolu a slíbil nedostatky odstranit. Ona ta silnička je docela frekventovaná, jak dosvědčuje počet projíždějících vozidel, na který jsem upozorňoval v minulém příspěvku. Bohužel řada řidičů jezdí Trávníkem bez ohledu na dodržení nižší rychlosti v uzavřených obcích. I šířka té silničky není příliš velká, jak dosvědčuje nedávný případ, kdy v zatáčce předjížděl autobus cyklisty a protijedoucí auto našeho spoluchalupáře se tam už nevešlo.


A malé upozornění –zase o prázdninách jezdí v úterý a ve čtvrtek vláček ze Cvikova do Oybina.

30. června 2020

Policie Pomo pije


Tak zněl kdysi název švédské detektivky (pro mladší generaci – POMO byla tehdy jedna z limonád). V originálu zněl název asi jinak, ale to bylo ještě za socíku a policajti nesměli být popsaní jako alkoholici. Tehdy jsme vůbec měli z VB spíše legraci a vtipů na ně bylo neurekom.  Dnes se z nic stali státní policisté a nově vznikli ve městech a městečkách strážníci. Ti státní si vysloužili název Pachové, ne snad, že by zaváněli, ale zkratkou z hesla Pomáhat a chránit.  Kdyby naši politici byli schopní myslet, tak by už dávno tyhle dva policejní spolky sloučili. Ti obecní mají omezené pravomoci, ovšem jak víme z Varnsdorfu, na měření rychlosti aut se dá vydělávat (nejen do městské pokladny, ale i do kapes radních a jejich kamarádíčků) na což doplatili i někteří zdejší chalupáři. A taky ti obecní mohou s větším či menším úspěchem sbírat zatoulané kočky a psy. Ovšem to rozdělení není jen u nás, ve Švýcarsku je dokonce policie ve třech úrovních s různými pravomocemi (státní, kantonální a městská).
 Ono to měření rychlosti by nakonec nebylo k zahození. Pokud si na pár minut v Trávníku stoupnete k silnici ze Cvikova, tak na úseku pod Zámečkem většina aut padesátku ignoruje (a to tam přechází naše děti). 

Poznámka:
Prvního července po desáté hodině dopoledne projelo po naší silničce za dvacetpět minut 36 aut. 


TI strážníci ze Cvikova nám před časem slibovali, že budou pravidelně obcházet i chalupářské vesnice, zvláště v době, kdy tam pendlující chalupáři tolik nejezdí. Nevím, jak moc to funguje, protože z vlastní zkušenosti (a to jsem na chalupě větší část roku) jsem je viděl na vedlejší cestě mezi chalupami jednou v autě a jednou projít pěšky.   Kamarád chalupář je prý viděl víckrát, ovšem obvykle v sobotu, kdy jsou chalupy obsazené a to není doba pro zloděje. Je však pravda (ale nechtěl bych to zakřiknout), že v současnosti je těch krádeží kolem nás mnohem méně. Jo, kde jsou ty časy, kdy na Českolipsku řádil démon-zloděj Hrbek. Ten si jednu chalupu v Naději oblíbil natolik, že mu majitelka jednou ponechala na stole vzkaz: „Když už máme chalupu spolu, tak aspoň po sobě umývej nádobí!“


Ale zatím máme celkem idylické časy. Migranti, díky odmítavému postoji naší vlády (což irituje potentáty v Bruseli), tady neřádí a Romové přestali obcházet vesnice, protože se za kovový šrot už neplatí z ruky do ruky. Mimochodem jsem v poslední době četl několik prohlášení, že  Cikáni jsou ti  u nás už dlouhodobě usazení, slušní, pracovitější, kdežto Romové jsou pováleční přistěhovalci bez pracovních návyků, kteří si libují v sociálních dávkách. A ta prohlášení končila konstatování, že to říká Cikán, který nechce být nazýván Romem.

K těm imigrantům – v současnosti se to po světe třese, protože se začala propírat historie a otázka neúmyslných migrantů – otroků. V USA je to spojeno navíc s rasovou otázkou, protože otroci byli černosi. To je tam dnes ošklivé slovo a bylo nahrazeno pojmem Afroameričané.  Divím se, že se ta tmavší část tamní populace nebouří a nezačíná používat o běloších název Evroameričané … Pokud si připomeneme, že ještě před pár desítkami let nesměli ti Afroameričané jezdit ve stejném autobuse jako bílí, není divu že pro ně je ta diskriminace ještě živá. Ovšem, jak to dění sledujeme, zdá se, že se to zvrhává a těží z toho jen pouliční gangy.

Ale i v Evropě s tím mají problém ty státy, které měly kolonie. Ty sice nedovážely otroky, ale zato černochy a Araby na podřadné práce. Běhen současné vlny migrace se ty ostrůvky chudých černochů a Arabů  třeba na předměstích Paříže rozšířily o přimigrovavší příbuzné. I u nás některé útlocitné neziskovky před pěti lety hlásaly, jaké to bude pro nás i Evropu obohacení, když sem přijdou arabští lékaři a technici. Zatím to na to nevypadá. A tak aspoň jedna naše útlocitná dáma z nějaké neziskovky pronesla, že jsme také byli kolonialisté, protože jsme pro černochy vyráběli v Jablonci korálky!

Ty předměstské enklávy v západní Evropě se staly zónami NO-GO, což znamená, že si tam policisté netroufnou a tak tam vládnou ty  pouliční gangy. U nás to tak vyhrocené není, imigrantů je málo (a jsou to většinou Ukrajinci, kteří jsou vděční, že si u nás mohou vydělat), ovšem rozpaky budí nedávný případ, kdy za znásilnění mladé dívky na Litoměřicku dostal viník – africký žadatel o asyl – dva roky vězení (divím  se, že nepodmíněně), ale asi je stejně stráví fešácky, protože soud ho uznal za duševně nemocného a nařídil mu ústavní léčbu (doufejme, že ne s dámskou obsluhou).

Ale i my máme v něčem primát, v Praze 6 sundali sochu maršála Koněva, protože krvavě potlačil maďarské povstání v r. 1956. Dobře mu tak, ale nevím, jestli by neměl zmizet i pomník Žižky na Vítkově, protože, jak víme, upaloval mnichy a jeptišky. A máme i příklady odjinud – když třeba v Anglii chtějí strhnout pomník Churchilla. Ten sice vítězně vedl válku proti Hitlerovi, což mu uznáme za plus, ale před více než sto lety v Burské válce v Jižní Africe nechal zabíjet černochy. Vlastně ve věci stavění a odstraňování pomníků nemusíme chodit daleko. Na náměstí ve Cvikově stál jeden z prvních Stalinů a když ho zbourali a odvezli do lesa, tak tam dlouho stál rudoarmějec. A mnozí si vzpomenou i na slavnou frontu na maso, co stála v Praze na Letné.

Ale - kam jsme se to dostali, vždyť já chtěl psát jen o policajtech …

22. června 2020

Výlet na jih


Před pár dny skončila určitá omezení a bylo zase možno jezdit do hotelů a na výlety. Pro ty opatrnější  se zatím doporučuje  cestování po Česku. Naše dva chalupářské páry měly už několik měsíců zaplacený pětidenní pobyt v Jižních Čechách a tak si oddechly, když bylo vyhlášeno, že se pobyty v hotelech otevírají.

Navštívili jsme celkem málo navštěvovanou oblast – Novohradsko u rakouských hranic. Hotel je přestavěný z bývalé rezidence rodu Buquoyů (je to francouzský šlechtický rod, který do Čech přišel po porážce našich stavů na Bílé Hoře). Jejich hlavní sídlo bylo v městečku Nové Hrady. Protože se za naší první republiky přihlásili k německé národnosti, byl jim po druhé světové válce majetek podle Benešových dekretů zkonfiskován.


V městečku Nové Hrady (silnice I. třídy se mu vyhýbají, takže městem neprojíždějí žádní tiráci) zůstal  po jejich rodu hrad, zámek,  hrobka a rezidence. Hrad je velice zachovalý s mohutným vodním příkopem a expozicí měšťanského bydlení v 19. a na začátku 20. století. V zámku je dnes fakulta Jihočeské univerzity, takže pro veřejnost je přístupná jen zahrada. Z rezidence vznikl hotel asi se 65 pokoji a wellness zónou (včetně krytého bazénu).
Asi 3 km od městečka je malý silniční přechod do Rakouska, kde je expozice toho, jak za komunistů vypadala západní hranice míru a pokroku. 
O kousek jiným směrem je obec Dobrá voda. Je zde radioaktivní, údajně léčivý, pramen, u kterého byl v 18. století postaven poutní kostel s klášterem. Kostel sice není veliký, ale byl zrenovován (renovace ambitů ještě pokračují) a interiér s pozlaceným oltářem, sochami a obrazy je nádherný.
Pokud někdo (jako my) čekal, že stáčírna PET láhví Dobrá voda je v tomto místě, mýlil by se. Ta stáčírna je dobrých 20 km směrem na Třeboň a kromě jména nemá se zmíněnými léčivými prameny nic společného.
Kousek od Nových Hradů je přírodní park Terčino údolí, pojmenované po hraběnce Terezii Buquoyové. Parkem kolem říčky Stropnice vede naučná stezka s informačními tabulemi. Jsou zde i dva vodopády, vodní nádrž, tvrz Cukrštejn a v parku je několik restaurací. V současnosti je ovšem turistika ještě ochromená, možná v létě zde bude větší provoz.
Nedaleko Nových Hradu jsou České Velenice (významný hraniční přechod) a na druhé straně hranice je poměrně velké městečko Gmünd.
Během pobytu jsme měli pěkné počasí, v ceně ubytování v hotelu bylo i neomezené množství piva, vína a nealko nápojů, o dobrém jídle ani nemluvě, takže pobyt stál za to.

13. června 2020

Cesty mizí, posouvaji se, zarůstají


Před lety zavedli radniční páni ve Cvikově zvyklost, že je možno zprivatizovat obecní cesty. O jednom případu jsem nedávno psal ve článku o změně turistické trasy po modré z Mařenic do Cvikova.  Protože sousední pastviny koupil dobytkářský podnik JAGRA, prodal mu Cvikov i cestu,kterou vedla kdysi turistická značka směrem na Kalvárii. Podobně byly některým chalupářům prodány i jiné cesty.


Jinde se zase cesta časem používáním posunula o metr, dva. To dokladuje přiložená fotka, kde jsou vidět zbytky vchodu do dávno již zbouraného domu. Cesta byla samozřejmě kousek před vchodem. Dnes jsou zbytky domovního vchodu přímo v cestě. Protější neudržované houští zasahovalo do cesty, tak se postupně jezdilo kousek od něj. Nakonec po dohodě postiženého majitele té bouračky s MÚ byla posunutá cesta zapracována i do katastru.


Na jižním okraji lesa Trávnického vrchu vede cesta, kterou dlouhá léta používala naše Maruška (co už je rok a půl v nebíčku) a venčila tam své fenky nejdřív Báru a pak Fany. Dnes je cesta skoro nepoužívaná  a zarůstá tak, že na kusu se stala součástí přilehlé louky a tak ji teď pokosili, protože splynula s loukou. Dále ke Cvikovu sice vede krajem lesa, ale místy je zarostlá vysokou trávou nebo na ní leží odřezané suché větve. Mimochodem, vedle této cesty mají myslivci posed (krapet omšelý).  Kousek od něj je bahnité kaliště, kam zřejmě chodí černá zvěř. Nedávno tam byla i návnada. Ke kůlu byla řetězem přivázaná děrovaná roura, ve které byla kukuřice. Ta při pohybu rourou  padala dírami ven, což určitě divoká prasátka považovala za chuťovku. 

Po svahu kousek výše vede zase v podstatě po vrstevnici cesta, po které (jak jsem nedávno psal) vede modrá značka na Kalvárii a do Cvikova. Ovšem v současnosti se na Trávnickém vrchu těží dřevo (doufám, že jen to, postižené kůrovcem) a po téhle cestě jezdí nákladní auta s kládami. Tam, kde byla tato cesta vytvořena zářezem do svahu, to vypadá na možné sesuvy. Uvidíme.

O hlavní cesty se starají Služby Cvikova (SMC). Jednou za rok je obejdou a posekají trávu na okrajích cest. Ovšem už několikrát jsme cvikovské zástupce na schůzích našeho Spolku upozorňovali, že do cest zasahují i větve stromů a keřů, rostoucích podél těch cest a že by bylo vhodné považovat i prostor nad cestou za její součást. To zatím odezvu nezaznamenalo, takže postižení chalupáři si dělají prořez sami. Aspoň kdyby SMC odvezly ty odřezané větve …  Závažný problém je i na cestě do horní části Trávníka, kde je riziko pádu mohutných větví ze stromů u cesty (viz obrázek).

No a na závěr – nedávno jsem psal o zaběhnuté ovci. Teď jsme měli aféru s  osiřelým – možná – kolouškem. Běhal tady, popiskoval, volal zřejmě mámu a dokonce půl dne prospal u nás v zahradě pod rododendrony. Uviděli jsme ho až když si to rázoval brankou ven. Protože sousedi říkali, že v týdnu byla na silnici ze Cvikova přejetá srnka, měli jsme obavy, aby nebyl opuštěný. Hanka kopečkářka zavolala cvikovského pana starostu a ten nám sem poslal šéfa městských strážníků. Od něj se naše panímámy dozvěděly, že přejetá nebyla srnka, ale srnec a že nejlepší bude kolouška nerušit, že se nejspíše zaběhl a máma si ho najde. No a pro dobrotu na žebrotu – když strážník odjížděl, tak se ho rozkurážený místní pes Pumlíč pokusil kousnout do nohy. Kolouška od té doby nikdo neviděl. Doufejme, že si tedy mámu našel.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]