10. července 2019

S tebou mne baví svět


Jistě se pamatujete na pánskou akci APALUCHA (přesmyčka z CHALUPY plus jedno A) z filmu, který je názvem tohoto příspěvku.

Tři otcové (dva z nich synové  chalupářů z Trávníka) se totiž před 4 roky rozhodli uspořádat si takovou pánskou jízdu se svými dětmi.  Dva doktoři (jeden se dvěma kluky, druhý se synkem a dcerkou) a jeden ajťák (se synem a dcerou) si na týden vždy v červenci pronajímají vybavenou chalupu v Podkrkonoší, aby si dokázali že i bez maminek dokáží pečovat o své děti.   Pro velký úspěch se akce opakovala každý rok. Letos tam vyrazili na svátek Mistra Jana hHusa, ale jen v menším počtu neb třetí taínek, lékař pracující v Severním Irsku, nedostal na tento termín dovolenou.


Samozřejmě, že jim maminy a babičky něco navařily s sebou, ale hlavní starost o program a nasycení dětí je na těch tatíncích. Pronajatá chalupa má i venkovní vybavení (gril, bazén a houpačku),  naplánované jsou i pěší tůry (prý letos i na Sněžku nebo do jeskyň u Železného Brodu). 

Vzhledem k úspěšnosti  akce v minulých letech se děti na akci těšily, ale  i matky si bezstarostného týdne užijí.


S počasím je to letos slabší, vedra z prvního týdne prázdnin prý už nejsou.  Ovšem letošní počasí má takové skoky, že příští týden může být i relativní chladno. Jen  deště se asi nemusí obávat, protože se nám ta zěměkoule nějak přetočila a  záplavy jsou na jiných koncích světa, zatím co u nás je sucho, na které naši zemědělci nadávají. Ale i naše chalupářky používají ošklivá slovíčka, když musí květinky na zahrádkách  a v truhkících pod okny stále kropit a na trávnících jsou žlutá vyprahlá místa.
-----

A taky jsme tu měli první prázdninovou oslavu. Místní chalupáři – velmi rozvětvená rodina Karasů – slavili narození druhého pravnoučete – chlapečka Kryštůfka. Připilo se na zdraví chlapečka, rodiče dostali dar od zúčastněných, pilo se pivo, grilovalo se ve velkém na prohazovačce nad ohněm a ochunávaly se sladké doproty, které napekly naše chalupářky. A sobotní oslavné ohně budou pokračovat skoro každou prázdninovou sobotu. Ta naše chalupářská parta drží pospolu už  skoro šedesát let – od mládí až po stáří.  

Bohužel nás občas ubude. Teď to byl zákon tří – na podzim zemřela Maruška z trávnického kopce (jistě si vzpomenete na zde publikované recepty Marušky Dobromily) a teď v květnu nás opustili Jirka z konzumu a Vašek – švagr Uzbeka.

2. července 2019

Není vše, jak má být


Když v Trávníku zrušili hospodu, začala místní parta chalupářů dojíždět autobusem do Mařenic. Terasa u trávnické hospody zůstala u jen vzpomínkou. Sedáivalo se tam za letního počasí ve středu i v neděli v podvečer, v neděli někteří potměšilí důchodci mávali těm, co  kolem odjížděli, aby byli v pondělí ráno v práci.  I když teď se, díky péči Babišovy vlády o důchodce, jezdí za to pivo jen za 3 koruny, sleziny se omezily na páteční podvečer. V půl páté jezdí minibus firmy COMPAG na Krompach, do kterého se ta naše parta kolem desti staříků, případně jejich chotí v nejlepším věku, vejde. Návrat je v osm večer, velkým autobusem ČSAD, který obvykle přijede z Kropachu zcela prázdný. Možná, že by ČSAD taky ušetřilo, kdyby si dělali průzkumy vytíženosti.
Ty duchodcovské slevy mají efekt i při dojíždění do Prahy, kam pražští chalupáři občas musí ke svým doktorům. A tak se jezdí z otočky va Svoru za 31 korun nebo z Nového Boru za pětadvacet korun. Dovoz do a ze Svoru zajistí některý ochotný soused, do Boru se ujalo i to, že si tam dotyčný dojede autem a nechá si ho tam zaparkované do druhého dne, aby se po lékařské prohlídce v Praze pohodlně vrátil na chalupu.
Když píši o tom dojíždění, chci se zmínit o jednom nedostatku našich místních silniček. Cvikovská radnice zajišťuje občasné obsekání krajnic na místních cestach, ovšem silnice Cvikov – Trávník – Mařenice – Krompach patří kraji a ten má zřejmě jiné starosti. Porost stromů a keřú kolem silnice  v posledních letech rozbujel. Dvě míjející se osobní auta se na silnici ještě vejdou, ale pokud se míjíte s autobusem, tak na řadě míst vaše auto ošlehají větve, které z krajnice zasahují nad silničku a zužují tak průjezdný profil. Prořez větví, aby nepřečnívaly z krajnice, zůstává jen zbožným přáním. Domnívám se, že cvikovské městské orgány mají směrem na kraj lepší kontakt a mohly by mít větší vliv než volání jednotlivývh automobilistů, nota bene pokud po těch silničkách sami služebně jezdí. Tak budeme doufat ...
Je to právě deset let, co prezident Klaus publikoval úvahy, polemizující s aktivitami kolem globálního oteplování a konstatoval, že oteplovíní nevidí. Poslední dva roky, tady v našich končinách, by ho měly vyvést z omylu. Už řadu let se tady traduje, že bouřky, přicházející ze západu od |Krušných hor, se někde za Hřenskem rozdělí na dva proudy. Jeden uhne do Saska a druhý na Českou Lípu. Cvikovsko zůstávalo suché. Poslední dva roky se situace ještě zhoršila, protože kromě nedostatku srážek stoupají i průměrné teploty a vše rychle vysychá. Potok, který protéká Trávníkem, vloni na začátku července vyschl. Letos k tomu v současnosti nemá daleko. Místní vzpomínají, ze vloni nemuseli od konce května do října sekat trávu, která schla ve stoje. V tisku proběhlo nedávno  několik úvah o sekání trávy v tom smyslu, že tráva, posekaná na vzhled golfového hřiště, nevsákne tolik vody jako tráva nesekaná. Proto několik našich měst už rozhodlo, že sekání omezi. Ono taky lepší vzhled není sice na Boží svět, ale na vyšší trávu, ve které se daří i polním květinám.
A ještě jeden postřeh, na silničce z Trávníka  do Naděje je už řadu let dopravní značka, omezující umotnost vozidel na 24 t. Je to proto, aby tam mohly projíždět těžce naložená dřevařská vozidla. Důsledek – rozlámaný asfalt s děrami, které loni novou tepelnou metodou nechal MÚ Cvikov opravit. Protože prý nebyl použit správný technologický postup, vydržely opravy jen do letošního jara. Ovšem – je to vůbec rozumný postup? Nechat nedostatečně dimenzovanou silničku poničit těžkými vozidly dřevařů a pak ji nákladně opravovat? 

Při nedávném výletu na Šumavu jsme si na obdobně širokých silnicích všimli, že mají omezení hmotnosti jen kolem desti tun. Pokud dřevaři tomu přizpůsobí odvoz, určitě naše národní hospodářství ušetří a naše silnička bude v takovém stavu, jako jsou silničky v německém pohraničí pár kilometrů od nás.

22. června 2019

Výlet na Šumavu


Jako každoročně, vydaly se dva manželské páry našich chalupářů na pár dnů někam jinam než na své chalupy.Letos padlo rozhodnutí pobýt pár dnů na Šumavě. Připojím pár postřehů.

Jako všude jinde po naší republice, tak i v tomto případě trasu cesty z Prahy narušily objížďky. Ale aspoň člověk pozná vesnice a městečka, kam by se normálně nepodíval. Hotel v Kašperských Horách vznikl totální přestavbou ruiny bývalého pivovaru. A klobouk dolů. Hotel má přes 40 pokojů ve dvou patrech, restauraci, snídaňovou samoobsluhu, ale především bývalé pivovarské sklepy jsou využity pro lázeňský provoz. Můžete si užít rašelinové, bylinkové nebo bublinkové lázně, masáže a zábaly nebo pobýt v „solné jeskyni“. Kromě toho má hotel bazén, který se svým tvarem liší od běžných hranatých bazénů.



Pobyt by se dal nazvat i  „po stopách seriálu Policie Modrava“ z TV Nova. Služebna ze zmíněného seriálu je jen kousek od hotelu. Páni chalupáři si hned první den v neděli zašli do místního muzea historických motocyklů (i ten v seriálu hrál). Na náměstí je několik restaurací a cukráren, zaujal nás rozdíl cen za dvojku vína (od 30 Kč do 80 Kč, asi jen somelier by  mohl ten rozdíl odsouhlasit).

Protože v pondělí jsou muzea a hrady zavřené, vyjeli jsme si po lázeňských procedurách na výlet. I při této jízdě jsme narazili na objížďky, dost nevalně značené. Pokafovali jsme u Čeňkovy Pily a zašli se kouknout na místní vodní elektrárnu, kde jsou panely vysvětlující funci elektrárny. Kolelm kempu Antygl jsme přijeli do Srní a po krátké prohlídce pokračovali přes Modravu do Kvildy. Projíždí se zde krásnými lesy (v těchto místech nejsou vidět stopy vichřice Kyril, která Sumavu poničila) a zaujaly ná smrky s větvemi až po zem. Kvilda byla celkem poklidná, hlavní letní turistická sezóna evidentně ještě nezačala.

Další den jsem byli na hradě Kašperk. Prohlídky s průvodcem se konají jen každé dvě hodiny, ale díky porozumění dvou učitelek z Nepomuku jsme se přifařili kjejich objednané prohlídce s  žáky a tak jsme nemuseli hodinu a půl čekat (mnozí jiní turisté to čekání vzdali). Hrad je dobře udržovaná zřícenina a výhled z hlavní věže na Šumavu je úchvatný. V jedné zachovalé místnosti jsou vitriny s nálezy a také nás zaujalo i použití videa, promítaného na stěnu, které podkreslovalo vyprávění průvodkyně. Také upravený středověký prevét s odpadem ven z hradby nás zaujal.


Čtvrtý den jsme si zajeli do Železné Rudy (i při této cestě jsme narazili na objížďky).  Tam jsme se mimo střed města podívali i na známý kostel s baňatou střechou a pak zajeli do sousedního městečka Špičák. Odtud vedou sedačkové lanovky na kopce  Pancíř a Špičák, ale bohužel sezóna ještě nezačala a v provozu jsou lanovky v této době jen o víkendech. 


Turistika je evidentně na Šumavě velmi podporovaná, protože všude jsme viděli penziony a hotýlky, často zářící novotou. Začátek června je ještě poklidný, sezona začne až o prázdninách a pak samozřejmě hlavní sezonou je lyžařská zima.

Počasí nám přálo, jediný déšt byl jednou pozdě večer.

16. června 2019

Veselé historky (ne z natáčení, ale z chalupaření) IX

Už dlouho se nic nového pod tímto názvem neobjevilo, tak alespoň pár historek z nedávna.





8. června 2019

Silnice se opravují (nebo přejmenovávají)


Nedávno jsme měli dost problémy, pokud jsme na naše chalupy jeli autem. V Praze je už běžné, že se kope na víc místech tak, aby určitá městská část byla pokud možno nedostupná. Vloni to byl Žižkov, teď tu máme zlikvidovanou hlavní tepnu Vinohrad – Vinohradskou (teda slavnou Třídu politických omylů – za Rakouska to byla Jungmannova, po 1. Světové válce Fochova podle francouzského maršála, pak si ji za Protektorátu přejmenovali Němci na Schwerinovu, v r. 1945 se jí vrátil název Fochova, který byl ovšem už v r. 1946 nahrazen názvem Stalinova, ovšem když se zjistilo, že Stalin byl despota, dostala název Vinohradská, který má zatím dodnes).
Na trasách k nám se kope jak na D10 (což trápí ty, co jezdí přes Mladou Boleslav), tak na D8 /hned u Zdib), což zase odnášejí ti, co jezdí přes Roudnici a Zahrádky. V pátek odpoledne směrem z Prahy a v neděli navečer (do Prahy) je to pro chalupáře skutečně náročné. No a další zádrhel je mezi Mělníkem a Liběchovem. Nový obchvat se opravuje a tak se jezdí po staré silnici přes Pšovku a vehlovické závory!
Pochvalu silničáři zaslouzí za rychlou opravu silnice 38 za Mladou Boleslaví u Debře, kde se jezdilo na semafory. Povrch je pěkný a je i středovým proužkem lépe zabezpečený přechod u autobusové zastávky.
Asi před deseti dny byl uzavřený průjezd z Jablonného kolem rybníka na křižovatku s libereckou silnicí. Psal jsem o něm v březnu 2010. Už se tudy jezdí a – bylo to proto, že se provedly terénní úpravy na přejezdu železniční tratě. Celá léta tady byla stopka, nepříliš platná, protože pokud jste zastavili na výhledu a z některé strany by jel vlak, stejně by vám urazil haubnu. A světe div se – ty valy podle tratě jsou  odbagrovány, takže konečně je na trať výhled. Je asi vhodné připomenout, že na tomto přejezdu přišla o život více než padesáti lety dcera našeho chalupáře z Trávníka, leteckého konstruktéra pana Kříže – psal jsem o něm lednu 2011). Jela tehdy na motorce se svým bratrem a vletěli pod vlak (tehdy tam nebyly závory ani světelná signalizace). Pochovaná je na trávnickém hřbitově.

No a  aby to cestování nebylo fádní, tak se tento víkend konají cyklistické závody na Malevilu a průjezd Heřmanicemi není možný.  Namíříte si to tedy přes Mařeničky na Kunratice a předpokládáte, že tam vyjedete na libereckou. Omyl! Silnice kolem Hrází do Kunratic je zavřená a tak musíte na Drnovec. Přitom pochopíte, proč ta uzávěra. Silnička do Drnovce má totiž nově zaplácané díry a zřejmě totéž s teď děje ve směru na Kunratice. Záplat je mnoho a drncá to po nich jen o trochu méně  než po původních dírách.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]