7. srpna 2018

Na hranicích se střílelo ... (kdysi)


Na náš Spolek Trávník a Naděje se před časem obrátil historik p. M. Pulec s žádostí o pomoc při dohledávání informací o střelbě na hranicích v r. 1955. Zdá se ovšem, že pamětníci jsou již po smrti a nikdo ze současných chalupářů se na věc nepamatuje.

O co šlo?

V dubnu 1955 k večeru dva příslušníci Pohraniční stráže objevili ve zřejmě posledních zbytcích sněhu čerstvé stopy „narušitele“ hranic -  tehdy hranic s Německou demokratickou republikou. Našli prostříhaný drátěný zátaras a stopy bot. Během prohlížení okolí zjistili, že stopy vedou směrem od hranic. Došli po nich až silnici mezi Novou Hutí a Horní Světlou tam, kde se to dnes nazývá U Jána. Stopy dále pokračovaly směrem k přehradě. Vojáci vystřelili signální světlici, ale nikdo z dalších pohraničníků v oblasti signál nezaznamenal. Po chvíli neznámého v lesním porostu uviděli. Výzev k zastavení neuposlechl a naopak běžel zpět k hranici. Po varovných  výstřelech do vzduchu hlídka na neznámého začala střílet. Muže zasáhli a našli ho ležícího v mlází, údajně ještě živého. Jeden z vojínů zůstal u něj a druhý se vydal do dnešního Hamru. Tam potkal jednoho místního občana a poslal ho se zprávou na velení jejich roty (dnešní budova restaurace Celnice v Dolní Světlé), on sám se vrátil k postřelenému. Kolem deváté večer dorazili pohraničníci z roty  a zjistili, že postřelený je již mrtvý.

Při prohlídce okolí nalezli aktovku s nějakými doklady, podle kterých vyvodili, že se zřejmě jedná o „agenta-chodce“, jak se tehdy říkalo agentům západních rozvědek, kteří přecházeli naše hranice a pak se vraceli zpět.  Tehdy ještě neexistovala „berlínská zeď“ a proto bylo možno, aby agenti  celkem snadno přecházeli ze Západního Berlína přes NDR k nám. Případ pak převzala StB a ta  zjistila, že zastřelený byl Bedřich Lorenc, Čech  z Varnsdorfu, který po válce v rámci odsunu dobrovolně odešel se svou německou manželkou do Německa. Vyšetřování se táhlo až do srpna 1955, kdy StB objevila tajnou schránku pro předávání informací a následně zatkla další osoby, které s Lorencem spolupracovaly.  V r. 1956 proběhl soud a zatčení byli odsouzeni k vysokým trestům vězení.



Ale zpět k osobě zastřeleného. Historik, který nás s příběhem seznámil, zjistil další údajná fakta.  Když u postřeleného zůstal jen jeden člen hlídky, došlo prý mezi ním a postřeleným k nějakému dohadování a pohraničník  jej na místě zastřelil.  Když se na místo dostavili přivolaní ostatní pohraničníci, nechali mrtvého odvézt k pitvě do nemocnice v Liberci. Zde je prý "pro nedostatek dokladů“ vyhodili (?) a tak se pohraničníci s mrtvolou vrátili zpět do Lužických hor. Tam hodili údajně mrtvolu do opuštěné německé hrobky na nějakém hřbitově v blízkosti celého incidentu. O této anabázi ovšem  neexistuje v tehdejších materiálech žádný záznam.  Tvrdili  to někteří, dnes již mrtví, účastníci akce.  Někoho skutečně informovaného  se zmíněnému historikovi, který se v posledních letech věcí zabýval, nepodařilo identifikovat a dohledat. I odsouzení ze zmíněného soudního procesu jsou již také po smrti. Postě tato informace je v dokumentech nedoložitelná.

Historik p. Pulec hledal na Cvikovsku stopy po tomto případu, aby kontaktoval i i zde  případné pamětníky, ale bez výsledku. Zaměstnanci  MÚ Cvikov jej upozornili na některé členy našeho spolku, kteří v minulosti hledali po archivech historii našeho okolí a psali o ní do Zpravodaje města Cvikova nebo do našeho Zpravodaje. Obrátil se proto  na nás,  ale my jsme se o této historce dozvěděli vlastně až od něj. On celou věc popsal ve Sborníku Archivu bezpečnostních složek č. 14/2016. Ten si případný zájemce o více podrobností může otevřít na internetu


Nebo že by se přece jen našel nějaký pamětník?

1. srpna 2018

O všeličems, o počasí především


Hlavní téma letošního léta je určitě vedro. Každodenní tepoty na konci července  i přes 30 oC které mají pokračovat i v srpnu, snad vůbec v takové délce trvání nepamatujeme. Meteorologové vysvětlení mají: „Nad částí Evropy je poměrně mohutná tlaková výše, kdežto nad druhou částí je tlaková níže. Mezi těmito dvěma tlakovými útvary k nám proudí teplý vzduch od jihu.“

 I dříve prý takové vlny veder byly, jak dokladuje absolutní teplotní rekord pro Česko, který v r. 1912, zaznamenali  v Dobřichovicích a bylo to 40,4 oC. Ale nikdy netrvala vedra  tak dlouho jako letos. Že by globální oteplování? Ale to přece vyloučil jeden český politik, který před pár lety napsal, že žádné oteplování necítí. Troufl by si to napsat ještě letos?

 Ovšem v naší chalupářské oblasti kolem Cvikova se k teplu přidal ještě jeden neblahý fenomén. Od dubna tu totiž pořádně nezapršelo.  Jednou na začátku července zde jemně pršelo skoro celý den a kromě toho jsme tu měli několik tak půlhodinových dešťů, které by se daly na prstech spočítat. Pokud se k nám sunou bouřky od západu, obvykle se někde u České Kamenice rozdělí na severní větev, která projde Německem za našimi hranicemi, a větev jižní, která projde od Nového Boru směrem na Mimoň.  A na Cvikovsku nespadne nic. Ve druhé půli července se pásmo mraků sunulo od jihu přes Moravu a východní Čechy a nikdy se nedostalo na západ od Liberce.

Důsledkem je pokles hladiny spodní vody, vyschnutí trávnického potoka a přeměna travnatých pozemků na žlutavou step. Pro Liberecký kraj je vyhlášen zákaz rozdělávání ohňů a kouření v přírodě. Nedaleko o nás na Kokořínsku už lesní požáry byly. 


 Zatím nám místní vodovod slouží, pravděpodobně hlavně díky tomu, že je do něj napojen pramen z hlubinného vrtu (který kdysi vyvrtaly Uranové doly ze Stráže pod Ralskem).  Chalupářky bědují nad usychajícími záhony a slibují, že v budoucnu už nebudou tolik investovat do jarních nákupů sazenic.  Dýně, které jsme sklízeli obvykle v září a vyřezávali je pro importovaný říjnový Haloween, jsou už nyní žluté, ovšem čtvrtinové velikosti než v jiných mokřejších rocích.
Alespoň si dnes dokážeme představit africké cesty Dra. Holuba (když se potácíme do hostince v Hamru), jen ti Mašukulumbové s oštěpy na nás zatím nevyskakují ze křoví. Uštěpačné jazyky tvrdí, že počasí se přizpůsobuje vlně imigrantů, kteří míří z Afriky do Evropy.

 Hojně je navštěvováno koupaliště v německém Olbersdorfu, ovšem je tam nutno dávat pozor, kam člověk na schodech šlape, aby nedopadl do růžových keřů a neskončil v nemocnici, jako před pár dny jeden náš kamarád.



A ještě upozornění – na web stránkách našeho Spolku Trávník a Naděje je pozvánka na zajímavou výstavu.  V rumburském muzeu je výstava o ochraně našich hranic za první republiky až po rok 1938. V den ukončení výstavy se bude na hranicích u pomníku pohraničářů na Wache konat vzpomínková slavnost. Protože návštěvnost zmíněných stránek je bohužel slabá, upozorňuji na tuto akci i tady.

Ono ani stránky města Cvikova nehýří v letním období novinkami, třeba stále tam visí Zpravodaj města Cvikova z června!



Naše bývalá hospůdka již složí jako rekreační středisko firmy Jablotron.  Pro zaměstnance této firmy je určena i hezky zpracovaná web stránka na adrese


Ty nově příchozí zaměstnance a jejich rodiny dobře informuje, co zajímavého se v našem okolí nalézá.



No a tady u nás začala sezóna sobotních sudů.  Obvykle se objeví nad ohništěm síť a příchozí si grilují přinesené dobroty. Ale pozor – lékařským stravologům se to nelíbí!  Kombinaci alkoholu a grilovaného masa považují za tu úplně nejnevhodnější. „Alkohol rozšiřuje cévy, což vede k nadměrnému pocení a dehydrataci,“ zní vysvětlení. Při posledním sudu servírovala paní domu výborný chléb, na který si mohli hosté dát tlačenku, škvarky nebo sekanou.  S grilováním asi budeme muset počkat až nebude večer plus 30 stupňů!

DODATEK všeličemsový
 k článku o potulné fence - odchytová služba odchytla a předala do psího útulku 4 černá štěňátka a to poslední si vzala na vychování jedna trávnická chalupářka. Matka - fena Toshiba je zatím na svobodě a mají se o ni postarat příslušníci městské policie ze Cvikova.

27. července 2018

Všechny cesty vedou do ...


V polovině prázdnin ještě povídání o silnicích. Do Trávníka na naše chalupy skutečně vede více cest. Už jsem o tom kdysi psal. Pokud posloucháme každodenní zprávy o parkování na dálnici D1, říkáme si „ještě, že po ní nejezdíme do Trávníka“.
Ale i k nám je to občas (často) cestička zarůbaná. Je dobré se před jízdou podívat na dopravní informace na internetu, případně si spustit aplikaci Tudy ne v mobilu a podívat jaké nové nástrahy nás cestou čekají.
Tak zrovna nyní.  Ti, co jezdí přes Jablonné v Podještědí, si už dva měsíce zvykali, že se v Jablonném jezdí kyvadlově na světla. Jenže v těchto dnech je průjezd zcela uzavřen. Takže je nutno vyrazit na Cvikov a tam se rozhodnout, zda jet n Českou Lípu (za kterou jsou u Sosnové hned dvoje světla s kyvadlovým provozem – dlouhodobé opravy povrchu za Pihelem jsou prakticky ukončeny) nebo to vzít přes Sloup na Zákupy a Jestřebí (letos už to jde – vloni se přes Sloup projet nedalo). Taky je možno to vzít ze Cvikova přes Lindavu na Brniště a do Mimoně.
To, co jezdí na D10 v Mnichově Hradišti mají vyhráno. Asi tři roky se na světla jezdilo mezi Rokytou a Bílou Hlínou /sesutý svah), ale tam už je to v pořádku.
To ale není všechno. Další zádrhele na cestě do Mladé Boleslavi  vloni byly na obchvatu Bělé pod Bezdězem, dnes se jezdí kyvadlově jen u Hlínoviště.
Dobrá, projeli jsme. Ještě na jaře nás ale čekalo zúžení u benzinové pumpy před sjezdem k Jizeře před Mladou Boleslaví. Dnes nás čekají zúžení a opravy na dvou místech D10 za sjezdem na Benátky n/J. No a před Prahou Je zúžení kvůli opravám krajnice (ale jen ve směru na MB).
 No, a protože je léto a čas žní, může se vám poštěstit, že někde za Novým Borem dojedete přemísťující se kombajn a jedete za ním deset kilometrů dvacítkou bez možnosti předjetí.
 Někteří z nás jezdí od Zahrádek na Roudnici a odtud do Prahy po D8. I ti se zdrží v Kravařích, případně i v Roudnici.
Kdysi u nás běžel film Zítra se bude tančit všude, dnešní automobilisti si za volantem spíš bručí Zítra se bude kopat všude.

24. července 2018

Akce DEFEKALIZACE


Vlastníci žump a septiků v Trávníku před pár lety zjistili, že nechávat si vyvézt žumpu jednotlivě je finančně nevýhodné. A tak se smluvili a oslovili firmu z České Lípy, která se touto činností zabývá, jestli by se dala uskutečnit hromadná akce s velkým hvonocucem, kdy b se jednorázově obsloužilo několik chalup. A ono to šlo!

Takže už opakovaně přijede do Trávníka velkokapacitní hovnocuc a podle pracně vypracovaného sledu (aby nebylo nutno opakovaně couvat – aby objezd chalup proběhl plynule) a odcucá obsah šesti až osmi septiků. Kromě zmíněného jízdního řádu jsme museli občas prostříhat větve u cest, protože pan šofér sedí v takové výšce, že mu vadí větve, zasahující do cesty, které pochopitelně šofér nízkého osobního auta ani neregistruje.

Akce se plánuje tak asi dva týdny předem, aby se vše připravilo (Přístupy plotem, hadice s vodou na propláchnutí atd.).  Ale časem se chybička vloudí …

Na letošek to náš emeritní předseda Spolku vyjednal a dostal potvrzení, že se akce uskuteční v pátek 27. Července. Jenže člověk míní a Pánbůh (pro levičáky – jeho marxistický ekvivalent) mění.

V sedm hodin ráno v úterý 24. července vzbudil příjezd fekálvozu první chalupářku. Ta na sebe hodila oblečení (dodatečně se zjistilo, že naruby) a volala svého chotě do Prahy, co dělat. Po dohovoru s obsluhou vozu se došlo ke zjištění, že se bude cucat buď dnes nebo nikdy. Naštěstí byla posádka hovnocucu dvoučlenná a tak si poradili i bez pomoci nepřítomného pana chalupáře a zahájili čerpání, zatím co chalupářka a její manžel z Prahy budili telefonem další abonenty, aby vyskákali z postelí a připravili se!

Nakonec se akci v nečekaném termínu podařilo kompletně uskutečnit (za asistence chalupářů v pyžámkách).

19. července 2018

Nevaříme! Jde se do hospody


Když nám, jak jsem již psal, zavřeli hospodu v Trávníku, musí se na jídlo Jinam. To když paní domu ohlásí, že „dnes se nevaří“ nebo když na chalupě dojdou zásoby.

Tak se musí vyrazit do blízkého světa.

V Cvikově je to především restaurace v pivovaru. Je tam čisto, rychlá obsluha a ceny mírně nadprůměrné. To totiž zrovna dnes se z novin dozvídáme, že „průměrná útrata za oběd v červnu dosáhla 115 korun.“ Díky své poloze u hlavní silnice na Liberec, zde nemají o hosty nouzi, jak dokazuí auta na dvoře.

 Na cvikovském náměstí je osvědčená restaurace U Frajera. Za výčepem je menší místnost, kde se podává jídlo. Chodí sem zejména cvikovští zaměstnanci o polední přestávce.

Obdobnou a oblíbenou  restaurací pro místní pracující je bufet PLECHOVKA (přes silnici u PENNY marketu).


Před nedávnem vznikla ve Cvikově i Pizzerie – v kulturním domě SEVER. K plusům patří rozumné ceny, velký výběr pizz a špaget, k dostání je i menší výběr minutek. Můžete ocenit, že ke špagetám vám v příboru dají i lžíci, abyste je mohli po italsku namotávat na vidličku, opřenou o lžíci. Velkým mínusem je ovšem stroj na zmrzlinu. Je to evidentně jediní místo ve Cvikově, kde podávají točenou zmrzlinu. Ovšem pokud vám při obědě každé čtyři minuty (také po dobu 4 minut) rachotí tento stoj, takže v místnosti je hluková hladina 83 dB (změřeno hlukoměrem -což přesahuje hluk frekventované ulice a skoro dosahuje hluku továrního stroje), začnete uvažovat, že příště půjdete jinam. Rozhodně existují i tiché stroje na zmrzlinu.

V Cvikově se vaří ještě na několika místech včetně vietnamského bistra, ovšem z vlastní zkušenosti se k tomu vyjádřit nemohu. Také je zde provozovna s rozvozem jídla (to občas využili i někteří chalupáři).

 Co se okolí týče, najíte se v restauraci Milštejn v Rousínově, v restauracích U 3 lip a Husky v Mařenicích /Husky má údajně ve středu zavřeno) a v penzionu Pod přehradou v osadě Hamr za Nadějí. Tam se dá při pěkném očasí sedět i venku, jak vidíte na obrázku (a mají tam svijanské pivo!).
 V Heřmanicích se najíte v areálu Malevil a v České hospodě (tam je možnost si zahrát bowling).

V Jablonném v Podještědí jsou restaurace Venezia a v hotelu Český lev (tam bylo nedávno zavřeno). Na náměstí je i lidová jídelna.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]