19. června 2018

Silnice bílá II.


Před nedávnem jsem tu psal o silnicích, silničkách, dírách a vymazaných zebrách na přechodech pro chodce na náměstí ve Cvikově. Po třech týdnech je stav setrvalý. Jen snad silnička do Naděje hned na napojení na silnici Cvikov – Mařenice je ještě víc rozbitá. Zato SMC provedly obsekání okrajů cest. Tady došlo k pokroku. Dříve dorazila parta, která motorovou strunovkou okraje posekala, shrabala a posekanou trávu na multikáře odvezla. Letos e to uskutečnilo pomocí traktoru s výklopnou žací lištou.

Ale povšiml jsem si i další věci. Na železnicích existuje něco, čemu se říká průjezdný profil. Ten musí být prázdný, aby případně zasahující větve netloukly do vagonů. Na počátcích železnic se na to nedbalo a tak první stavitel železnic u nás, inženýr Perner, si rozbil hlavu, když se vyklonil z vlaku u bývalého choceňského tunelu.

Nevím, jak se prostor pro průjezd vozidel definuje na silnicích, ale asi se na údržbu nedbá tolik, jako na dráze. Silnice mezi Cvikovem a Mařenicemi, je na mnoha místech lemována stromy a keři, které přes současné sucho bujně rostou.  Pokud se míjíte s autobusem v takovém místě, určitě vám pár větví bouchne do karoserie.  Taková mašinka, která by odřezala přečnívající větve a větvičky ve svislé rovině nad krajnicí silnice, by jistě byla užitečná. 

Obdobný problém představují větve, které zasahují do prostoru cest u našich chalup. Obvykle v červenci si společně objednáváme obří fekální vůz z České Lípy, který vyveze najednou obsah žump až od deseti chalup. No, a protože řidič toho vozu sedí tak ve výšce 2,5 metru nad vozovkou, vadí mu ve výhledu i větve v této výšce, které samozřejmě našich osobním autům nevadí.   
  U některých chalup řidič fekálního vozu musí i couvat, a pokud je odkázaný jen na to, co vidí ve zpětných zrcátcích, do kterých mu bouchají větve, není to pro něj nic příjemného a zažil jsem, jak při průjezdu lesíkem na cestě k naší chalupě od plic nadával.  Ty cesty patří městu a SMC by měly ty větve i ve výšce ořezat a to každoročně. Právní otázkou je, kdo za překážející větve odpovídá - majitel pozemku u cesty, kde ty stromky a keře rostou nebo vlastník komunikace (město)., Pokud ovšem vezmeme do úvahy ustanovení nového Občanského zákoníku, je věc jasná. Město by mělo vlastníka stromů a keřů s větvemi, přesahujícími do obecní cesty vyzvat k nápravě. Pokud nápravu neudělá, může to město udělat samo  (nebo tomu úřednímu šimlu pomůžeme sami svépomocí).
 Dobrou pomůckou pro takové situace je teleskopicky odstřihovač větví, spojený s pilkou, který dosáhne do výšek kolem 3 m.

14. června 2018

Nejen známý vláček Horský expres


jezdí mezi Českem a Německem.
Od 10. června až do konce září bude o sobotách a nedělích (a taky o našich svátcích 5. a 6.7) jezdit třikrát denně autobus mezi Novým Borem a Žitavou . Jeho trasa vede přes Cvikov, Kunratice Jablonné v Podj., Petrovice  a dále přes Lückendorf a Oybin do Žitavy. 

Více (odjezdy a ceny) se dočtete na web stránce
http://www.iidol.cz/files/file/Jizdni%20rady/2018/Nov%C3%BD%20Bor-Zittau%20letak%20web.pdf


10. června 2018

Výlet do Jeseníků


Vloni v červnu jsem tu psal o pobytu dvou chalupářských párů v Beskydech. Pro velký úspěch se to letos opakovalo, ale jinde. Zajeli jsme si na týden do Jeseníků.  Podle statistik tam bylo mnohem pršlavější jaro než u nás
Ubytovali jsme se ve Velkých Losinách. Je to lázeňské městečko s termálním bazénem, ale hlavně je tam řada dalších atrakcí – historická papírna, kde se vyrábí ruční papír, a zámek, který patřil moravskému rodu Žerotínů. Oboje bylo zajímavé.

Další den jsme věnovali přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně. Jako starší generace jsme si výstup usnadnili tak, že jsme se nechali vyvézt lanovkou (poměrně draho) o 500 metrů výš a k horní nádrži nás za 60 korun vyvezl minubus.  Nádrž je na zplanýrovaném kopci ve výšce 1350 m n.m. Procházka kolem nádrže obnáší skoro dva kilometry. Zpátky jsme k horní stanici lanovky šlapali z kopce pěšky. Pro odvážlivce je nahoře půjčovna koloběžek, což umožní sjezd po slušné asfaltové silici až do Kout nad Desnou v délce 17 km (!).

Po vyspání nás čekal výšlap na nejvyšší horu Moravy – Praděd, vysoký 1490 m. Asi do poloviny kopce se dá na parkoviště zajet vlastním autem a odtamtud pendluje autobus na Ovčárnu (několik hotelů a stanice Horské služby) ve výšce 1235 m n.m.  Pak se musí jít 5 km do kopce po svých.  Po návratu k autu jsme si ještě zajeli na zmrzlinu do Karlovy Studánky, malé lázně v horském údolí. Kromě zmrzliny jsme ochutnali i místní železitou minerální vodu.

Poslední den jsme věnovali výletu do Jeseníku, kde autor s dojetím vyhledal zrušená kasárna, kde sloužil ještě s chalupářem Jindrou z Naděje.  Autopark, apelplac i jídelna, to vše zmizelo a zůstaly jen dvě nejstarší budovy (V jedné je nemocnice pro duševně choré, ve druhé velitelství policie). Tak jsem se alespoň vyfotografoval před okny, za kterými jsme nocovali. Z města jsme zajeli na kopec do Lázní Jeseník, kde bylo hlavním cílem nakoupit pro příbuzné a známé lázeňské oplatky. Kde jsou ty časy, kdy se dal kopit jen jeden druh. Zde dostanete snad přes 200 druhů s různou náplní (včetně syrečkové). Na závěr dne jsme se jeli podívat na rezervaci Rejvíz s rašeliništi.
Na cestě zpátky nám Jeseníky dokázaly, že nejsou tak suché jako naše Lužické hory a projeli jsme průtrží mračen. Ovšem za Červenohorským sedlem déšť ustal a kolem našeho hotelu bylo úplné sucho.
Ale asi jsme to mokro nějak přitáhli i k nám, protože při návratu nás v Mimoni zase chytil průtrž mračen, která se až někde u cvikovského pivovaru změnila na zahradnický deštík. A na chalupě? Tam bylo při našem příjezdu pod stromy sucho, mohli jsme v klidu vynést věci z auta a teprve pak asi půl hodiny poprchalo.
Takže – sláva nazdar výletu, nezmokli jsme (kromě auta), už jsme tu.

27. května 2018

Silnice bílá přede mnou ....


Silniček je kolem nás plno. 
Pěkná je silnice od křižovatky u Jablonného do Heřmanic. Taky ji dělali za evropské peníze a zatím žádnou levotu neodhalili. To silnici ze Cvikova do Mařenic dělali tak nějak asi před deseti lety a musím uznat, že velmi dobře.  Sice i na ní je jedna díra (před zatáčkami u krucifixu než se sjede k plotu dětské léčebny). Tu někdo asi před týdnem označil červenou barvou – myslel jsem si, že to byli cestáři, aby věděli, kde bude ta oprava, ale spíš to byl ohleduplný motorista, který si v ní po několikáté potrápil tlumiče).

 To silnička z Trávníka přes Naději do Hamru je ubohoučká. Rozpraskaná, děravá. Způsobila to před pár lety těžba dřeva. Vloni ji sice SMC (Služby Města Cvikova) pospravovaly, ale kousek za nadějskou kapličkou jim asi došel materiál. Ilustrační foto je sice odjinud, ale ... i tak by silnička mohla dopadnout.



Na těch našich silničkách musíte jezdit opatrně,  zdejší chalupáři si notují, že většina protijedoucích aut jede prostředkem, a když se proti nim v zatáčce vynoříte, tak se nějak nemají k tomu, aby rychle uhnuli ke kraji.



Bylo to předloni, co jsem zde psal, že vyznačení zeber na přechodech pro chodce na cvikovském náměstí je jaksi neviditelné. Možná, že někdo na městském úřadě to tady čte taky, protože to netrvalo dlouho a přechody byl krásně nabílené, jak jsem zde fotograficky zdokumentoval v září 2016. Ovšem barva nevydržela a dnes máme opět zebry vymazané.

Tak doufejme, že si to tu zase někdo z mužů n radnici přečte ….



Po poměrně značném úsilí vedení našeho Spolku jsme dosáhli toho, že nám na silničce do Naděje u dnes již bývalého penziónu udělali zpomalovací práh. Teď, když ruch u penziónu utichl, by bylo žádoucí ten práh přesunout k malé křižovatce před kapličkpu v Naději. Tam se motá dětí víc, a pokud auto na zmíněném prahu zpomalí, tak před kapličkou už dotyčný zase jede naplno. Je ovšem nutno objektivně přiznat, že automobilisti taky nejsou žádní andílci. Na té křižovatce si krátili zatočení doprava  přes sousedící pozemek. Majitelka se začala bránit a vyznačila okraj pozemku pomocí balvanů. Pokud na některý balvam narazí nepozorné dítě na kole, to nechci ani domyslet. Plot je přece jen civilizovanější ochranou pozemku.



„Hustou“ síť autobusových spojů ČSAD mezi Trávníkem a Mařenicemi (zvláště potřebnou po zrušení právnického penziónu s hospodou) nám letos doplnila autobusová linka firmy COMPAG z Mimoně, která zde provozuje několikrát týdně nízkokapacitní autobus. To umožňuje, aby páni z naší chalupářské party (zvláště ten jeden, co chodí o holi) mohli v půl páté odejet do Mřenic, občerstvit se v tamní osvěžovně a zase se autobusem v osm hodin večer vrátit k milujícím manželkám.

20. května 2018

Skalní reliéfy


Před několika dny vyšel v příloze Liberecký kraj v deníku MFDnes  rozhovor s ředitelem cvikovské městské knihovny o skalních reliéfech, vytesaných ve skalách Lužických hor kolem Cvikova. Myslím, že jsem zde již o tomto tématu psal, ale můžeme se k němu vrátit.



Známá je Skála smrti u Kunratic na břehu Svitávky asi 1,5 km jižně od Kunratic.  Údolíčkem k ní vede zelená značka. Je to asi 15 m vysoká pískovcová skalní stěna, na níž je vytesán reliéf znázorňující rytíře na vzpínajícím se koni a dívčinu padající ze skály. Výjev pochází z pověsti, jak venkovskou dívku pronásledoval v lese smilný rytíř. Dívka skočila ze skály a v mechu se zachránila, rytíř na koni skočil za ní, ale zlámal si vaz. Reliéf vytesali v r. 1910 místní umělci Beckert a Bundesmann.



Mezi Kunratickými rybníky a Mařeničkami jsou na žlutě značené cestě dva reliéfy - kamenný oltář Nejsvětější trojice vytesal okolo roku 1740 mařenický stolař  Schier (Schier zde bylo velice rozšířené jmíno – připomenu v Trávníku starou Schierovu hospodu  a  Schierovu vilu – Zámeček). Byl zde lom, ale reliéf zůstal zachován. V jeho horní části je zobrazena Nejsvětější Trojice, obklopená hlavičkami andílků, dole je pod baldachýnem s královskou korunou znázorněna nebeská brána, v níž jako královna nebes stojí Panna Marie s Ježíškem. Na sloupcích po stranách jsou vyryté letopočty 1904 a 1930, připomínající patrně renovace reliéfu.

 O kousek dál (poněkud stranou) je reliéf Útěk svaté rodiny do Egypta, vytesaný stejným autorem.  Na skále je vyobrazen Josef s oslíkem, na kterém se veze Marie s Ježíškem v náručí.

 Silnice mezi Trávníkem a Mařenicemi protíná Antonínovo údolí. Hned vpravo u silnice je do skalního hřbítku (kterým prochází tunel náhonu k bývalému nedalekému mlýnu) vytesán výklenek - kaplička, bohužel z vytesané výzdoby se zachovalo jen minimum.

 Ve vesničce Naděje je kousek od silničky do Hamru (u chalupy, která před léty patřila Hrabíkovým) rovněž skalní reliéf Krista, ovšem již značně omšelý.



V údolí Samoty mezi Cvikovem a Radvancem najdeme reliéf Bičování Ježíše Krista u mučednického kůlu. 
Poblíž radvanecké kapličky je ve skalní stěně vytesán reliéf rytíře. Nedaleko posledního radvaneckého domu směrem na sever je asi 2,5 metru vysoký reliéf Ukřižování Krista s dalšími postavami.



U Drnovce na skalním hřbetu – Dutý kámen -  je vyhlídka Široký kámen, u které je vytesán reliéf hlavy s vavřínem, lyrou a mečem, který připomíná německého básníka Theodora Körnera. Pocházel z Drážďan a padl v bitvě proti Napoleonovi r. 1813.

 

No a pro úplnost -  v okolí máme tři skalní kaple
Mezi Drnovcem a Kunraticemi je skalní kaple z r. 1834, která má nově upravené své okolí i s lavičkou.

V Modlivém dolu u Svojkova je známá kaple. Zřídit ji nechala hraběnka Kinská koncem 18. století.  Zasvěcena je Panně Marii Lourdské. Na protější skále jsou destičky upomínek namrtvé  horolezce.

Poslední skalní kaple je poměrně rozsáhlá kaple Božího hrobu u silnice z Velenic do Brniště. Sestává ze tří skalních prostor. Přes vstupní portál se vstupovalo po schodech do střední místnosti, kde byl také oltář. Postranní místnosti mají sochařskou výzdobu . Kaple je zajištěna mřížemi, ale vnitřek je vidět.

13. května 2018

Volám déšť!


Tak máme tady v Lužických horách snad šestý týden bez pořádného deště. Zdá se, že jen trávě to nevadí, ale květiny volají po vodě. Vypozorovali jsme už v minulých letech, že často se sem sune mraková fronta, obvykle od západu a někde narazí na naše kopce a rozdělí se na severní a jižní pruh. Prší za hranicemi na Žitavsku a od České Lípy přes Mimoň na Liberecko. A my tu máme dešťový stín.

Počasí je pro chalupáře důležité, protože s chalupou souvisí zahrádka, louka nebo les. Takže každý chalupář sleduje předpovědi počasí - (třeba i v hospodě si vyžádá před šestou večer přepnutí televize na ČT24, kde je dobrá předpověď - a pravidelně i hezké předpovídalky).

V novinách jsou podle majitele novin předpovědi buď od českého hydrometeorologického ústavu, nebo od firmy Meteopress (zlé huby říkají, že tahle firma využívá pro předpovědi i vliv otevřených dveří chladničky). Ale to se už za socíku říkalo, že v novinách jsou pravdy, polopravdy a lži. Pravdy byly sportovní výsledky, polopravdy předpovědi počasí a to ostatní byly lži. A že by se moc změnilo?

 Samozřejmě, že uživatelé internetu mají mnohem širší možnosti (a nejde jim to zakazovat jako fake news).  Těch mpočasových gramů je řada - přes německé se znázorněním pohybu mraků na mapě až po náš předpovědní program Aladin, kde se používá matematický model, tipující počasí na dva dni dopředu. Už po několik let byla na špici předpověď počasí z Norska. Dalo se z ní vyčíst počasí pro libovolné místo v Evropě na pár dní dopředu a ze zkušenosti se tradovalo, že jim to docela vycházelo.

 Před několika dny se ředitel českého  HMÚ nechal slyšet, že mají nový prognostický program a že si troufají tvrdit, že je přesnější než ten norský. Důležité je, že tento program je k dispozici zdarma i pro chytré telefony.


Takže si snadno můžete to tvrzení ověřit. Program norský (aplikace Yr.no) používá kromě číselných tabulek i průběžné grafické znázornění změn různých údajů (teplota, srážky, oblačnost a d.) na tabulce, kde základnou je čas a výškou udávaná hodnota.


Nový program český /aplikace ČHMÚ) se stahuje na Google Play a po instalaci do mobilu vám  ukáže  předpověď pro vaši polohu číselně v tabulce (po hodinách ‚teplotu, srážky, oblačnost a vítr na 24 hodin dopředu). Kromě toho si můžete přepnout zobrazení na tabulkovou předpověď na týden dopředu nebo na mapu ČR se znázorněním pohybu mraků (výhled po deseti minutách počínaje aktuálním časem) nebo na znázornění předpovědi srážek.



Zajímavý je i program windity, který rovněž pozná, kde zrovna s mobilem jste a ukáže vám na mapě větrnou situaci a v tabulce ostatní údaje o počasí pro den a týden dopředu.



Jak jsem již zmínil, programů s předpovědí počasí je mnoho (třeba americké pro různá místa na celém světě na 15 dní dopředu), ale vybral jsem jen tři, které ze zkušenosti poskytují dobré informace.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]