24. září 2016

... tak jsme se konečně dočkali

Nedávno jsem otiskl fotky, kd byly vidět vygumované zebry na cvikovském náměstí. Při nedávné výroční schůzi našeho spolku jsem znovu  na problém upozornil pana starostu (zřejmě tento blog na městském úřadě pro nával jiných starostí nečtou). A vida, ono to pomohlo.

Nejen kritizované dvě přechodové zebry na náměstí, ale i ostatní přechody ve Cvikově jsou krásně nabílené (viz obrázek).

Jen bych si znovu dovolil uopakovat, že svislá dopravní značka, upozorňující na přechod u bývalé prodejny Ambrosie je stále viditelná jen z ulice Komenského, ten, kdo přijíždí z ulice Čs. armády,  ji vidí jen z profilu, čili nevidí ji vůbec. Dnešní bělounká zebra ho snad upozorní i tak. U dráhy se situace souběhu dvou silnic, spojujíích se před přejezdem, řešila osazením značek na obě silnice. Tady by to jistě pasovalo taky.

16. září 2016

Na podzim vycházejí důchodci do přírody



Je to už tradicí, že se v září vydá pár důchodců z naší komunity na nějaký výlet. Po několik prvních let chodili jen dva, pak začala být akce populární. Jednou to byl docela hromadný výšlap na Klíč (ovšem s využitím automobilových přibližovadel). Následovaly pochody na Tolštejn, přes Rousínov k Sirnému prameni, skrz lesy údolím Samoty do Nového Boru, do Německa – jednou do Jonsdorfského skalního města, podruhé na Oybin a přes Hvozd zpátky a možná, že jsem i nějaký vynechal.

Letos jsme se vydali kousek dál. Cíl byla Popva skála (příští rok v rámci multikulturalismu budeme muset nejméně na některou křížovou cestu - do Mekky by nás stejně nepustili) na hraničním hřebeni mezi Petrovicemi a Hrádkem nad Nisou. Vzhledem k minimalizované autobusové dopravě jsme vyrazili pěšo do Cvikova (kde se k nám připojil muzikant Petr z Nového Boru a odtud jsme jeli autobusem do Rynoltic a dalším spojem do Horního Sedla. Pak jsme šli po značkách přes hory a doly až na Popovu skálu.  U jedné chaty se na nás rozštěkal pes a my zjistili, že jeho páníček s námi minulý týden v Trávníku oslavoval sedmdesátiny. Dále jsme zde shlédli šikovný dopravní prostředek, který by se hodil na naše velikonoční koledy od chalupy k chalupě (jen bychom si od pana Machačného museli vypůjčit koně).




Popova skála je obrovský skalní balvan na vrcholku kopce, přístup na něj je po 60 kamenných i kovových schodech.  Ovšem výhled za náročný výstup stál. Dva důchodci (ten nejstarší a ten nejmladší) si za cenu prudkého výstupu cestu „zkrátili“, ale měli dvacet minut na vyfunění, než dorazili zbylí účastníci po značené cestě.   

Rozhled z popovy skály je prakticky kolem dokola – Lužické hory, Žitavsko, Jizerské hory, Ještěd, Bezdězy a kopce kolem Mimoně až k České Lípě.




Zpáteční cestu jsme zkonkretizovali až na vrcholu. Došli jsme do Dolního Sedla, poptáním ujistili, že už řadu let tam nemají hospodu (divná vesnice!) a tak jsme tam vyčkali na autobus, kterým jsme sjeli zpět do Rynoltic, kde naopak pěkná hospoda je. V restauraci Nikola jsme se najedli a osvěžili a mezi pátou a šestou hodinou jsme autobusy dorazili do Trávníku.

11. září 2016

Náš Spolek Trávník a Naděje schůzoval



Protože jsme schvalovali definitivní zněná stanov (které musí odpovídat novému Občanskému zákoníku), byla účast veliká (a ti, co skutečně nemohli, alespoň zplnomocnili své kamarády, aby hlasovali na ně). Zápis ze schůze se jistě objeví na Zpravodaji Spolku, ale chtěl bych tady alespoň upozornit na některé zajímavosti, které nám sdělil pan starosta Cvikova.

Platby ve cvikovském Sběrném dvoře pro chalupáře bez trvalého bydliště na chalupě dále trvají, ale pár úlev tu je.  Železo lze dávat do Sběrného dvora bez poplatku. Ono v současnosti ve Cvikově už nejsou žádné Sběrné surovosti (jak je pojmenoval pan Hrabal).To, že se nyní odevzdaný sběr  proplácí bankovním převodem a ne v hotovosti na ruku, úplně eliminovalo snaživé sběrače, které jsme v minulých letech občas odháněli, když považovali za pro ně připravený odpad i materiál, připravený pro opravy chalup. Bez poplatku  chalupáři mohouve Sběrném dvoře  odevzdávat i veškeré elektrické zařízení (ledničky, televize, vařiče a p.)

Také nám bylo přislíbeno, že bude proveden průklest křoví kolem obecních cest a některá další opatření (vyčistění škarp, doplnění zrcadla u nepřehledného výjezdu z dolního Trávníka a podobně).


Dojít prý má i na obnovení zeber na chodeckých přechodech na cvikovském náměstí, o jejichž neviditelnosti jsem před časem psal. Zdá se, že zebry byly neviditelné i pro cvikovské zastupitele (jen možná  netušili, že se musí občas nátěr obnovit).
A protože byla pro další volební období zvolena i nová Rada Spolku, musím jim popřát mnoho zdaru do dalších 4 let práce.

31. srpna 2016

Vnoučata se mají k světu




Když se tak rozhlížím po místní omladině, tak mne zaujaly dvě věci – jejich křestní jména a jejich aktivity.

Máme zde řadu vnoučat s tradičními českými jmény – Vašík, Vojta, Lukáš, Jiřík, František, Kuba a u děvčat Aničky, Karolíny nebo Marušky. Ale máme zde i Agátu, Klaudii, Natálii, Marlu, Evelínu, Elianu, Elizabetu, Luisu, Kornelii a u chlapců třeba Samuela, Tristana, Jáchyma nebo Maxe.  Svět je prostě multikulturní. Zatím tedy tady není žádný Abduláh nebo Fatima, ale třeba se dočkáme.


Je ale třeba vyslovit pochvalu rodičům, protože své děti vedou ke sportu (nedávno tu na závěr prázdnin proběhl dětský sportovní den, o kterém prý bude povídání na stránkách blogu Spolku Trávník a Naděje). Uvedu tady jen pár příkladů.



Nejzajímavější sport už několik let provozuje Kačka Reslerová ze statku – voltiž. Je to jednoduše řečeno něco jako tanec na koni. Soutěže ve voltiži sestávají z povinných cviků a volné sestavy na hudbu. Je to sport náročný a přitom krásné pokoukání pro diváky. A protože naše trávnická Kačka obsadila letos v létě na mezinárodním mistrovství v Argentině třetí místo, tak klobouk dolů a velké gratulace. Startovala letos i na juniorském mistrovství Evropy. Obrázek je z jednoho jejího staršího vystoupení.

 
Kuba ze spojených rodin Krbečků a Šveců zase před řadou let začal ve Spartě s fotbalem, ale asi po dvou letech dal přednost hokeji – zase ve Spartě. Nyní se vypracoval na elitního brankáře s číslem 1 v žákovském mužstvu Sparty a hrál i za výběr Českého svazu ledního hokeje, který v turnaji zvítězil.  Takže ještě pár let … a Kuba by mohl být draftován do Kanady.



Procházkovic Vojta se zase řadu let věnuje JUDU v oddílu Univerzitního sportovního klubu na Folimance (kde působí i jeho ideál Krpálek) – viz obrázek. Letos je Vojta v celorepublikovém  žebříčku své váhové kategorie na 4. místě.  Jsou za tím ovšem tři tréninky týdně a téměř každých 14 dnů o víkendu turnaj někde v republice (a občas i v Rakousku či Německu).


Jirka z kopce zase hraje za žáky rugby a kromě toho stíhá i občas působení v barrandovském komparsu. Vnuci pana hospodského jsou aktivní fotbalisti, další chlapec je ve veslařském klubu, pár děvčat chodí na gymnastiku nebo do tanečních kroužků. Je zde i nadějná lyžařka a tenistka.


Určitě jsem zapomněl na řadu dalších našich malých sportovců, takže prosím za prominutí.  Pochvalu si ale zaslouží i rodiče, protože pro rodinu znamená aktivní provozování sportu dětmi nejen finanční náklady, ale i časovou oběť, protože rodiče musí děti vozit na tréninky a o víkendech na závody různě po republice (či dokonce po světě!).

23. srpna 2016

Konečně (a ve velkém)!



Tak asi minulý týden skončila era masáků a začaly růst hřiby (takhle šel okolo kamarád chalupář ....):


22. srpna 2016

Kdo to běhá s telefonem?



Taky jste lomili rukama, jak ta naše vnoučata jen sedí na otomanu a klikají po telefonu nebo tabletu? Vyhnat je do lesa bylo obtížné.

Leč – doba se mění a vnoučata s ní.  Nějaký genius vymyslel hru POKĚMON GO a najednou běhá po ulicích plno dětí s chytrýma telefounama v rukou, vrážejí do lidí a nesmyslně pokřikují.

A co jde? Figurky Pokémoni(před léty známí z videoseriálů - jméno prý pocházelo z doby, kdy se v jedné rodině na Hané narodil trpaslíček a porodní bába se zadumala:" Po kém on je?") jsou náhodně rozeseti po celém světě. Pro nalezení a chycení Pokémona je nutné dojít k místu, kde se Pokémon nachází. Za tím účele, máte v telefonu mapu a musíte mít aktivovanou navigaci GPS.  Pro nalezení a chycení Pokémona je nutné dojít k místu, kde se Pokémon nachází, aby se vám zjevil na mapě v telefonu.  Pokémona je nutné chytit tak, že po něm hodíte správně míček Poke Ball. To provedete tažením prstu směrem k Pokémonovi, důležitá je rychlost a délka tahu prstu. Tím totiž určujete směr a sílu hodu. Když hodíte míček přímo napřímo na Pokémona, dojde k jeho chycení a vám se započítávají body.


Na začátku máte určitý počet míčků, když je vypotřebujete, musíte si podle mapy dojít do zásobárny pro další (a tím místem je nějaký význačný bod v okolí, takže si vlastně seznamujete s tím, co je okolo vás).


Občas ulovíte i vejce, ze kterého se vám Pokémon vylíhne. Aby se to stalo, musíte ujít pěkných pár kilometrů.
 
U nás to hrají vesměs děti (i když v novinách byla fotka řidičky pražské tramvaje, která sledovala za jízdy, zda nejsou po trase Pokémoni). Ovšem pokud se dočteme, že zaměstnanci amerického ministerstva obrany mají zakázáno to hrát v budově ministerstva, pak se trochu rozpačitě zamyslíte nad jejich IQ (ještě že  nedávno jmenovali vojenským šéfem NATO našeho generála, ten to snad v pracovní době nehraje).

14. srpna 2016

Filmová inspirace



Bylo to jako ve filmu ….  Tak se někdy vzpomíná na pěkné prožitky.  Syn a jeho dva kamarádi se rozhodli udělat remake filmu S tebou mne baví svět.

Měli to ovšem krapet jednodušší. Nekonalo se to v zimě, ale před 14 dny a nikoliv na chalupě v Beskydech (jako filmová Apalucha), ale na pronajaté chatě v Českém ráji. A se stravou to díky jedné z babiček, měli také jednodušší, takže mytí v hrnci s čajem se nekonalo. Co zůstalo, bylo obsazení – 3 otcové rodin a 6 dětí ve stáří od 4 do 13 let.
 Počasí jim přálo, takže si prohlédli skály Českého ráje, místní hrady zříceniny a předposlední den, kdy bylo největší horko, byl věnován vodním hrátkám v bazénu, který patřil k pronajaté chatě. 

 Matky pánům plně důvěřovaly, takže se přepadovka s prohlídkou sklepa nekonala. Děti, které se již dříve sem tam setkávaly, se bez problémů shodly a tak se ani hra na schovávanou (aby si otcové odpočinuli) nemusela organizovat.  Nepokusí se někdo tuto iniciativu, která měla  tentokrát krycí název ProPoŠtu, někdy v budoucnu také zkusit?

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]