22. ledna 2020

Až nás půjdou miliony


Posledních pár let čteme o imigrantech do Evropy, někteří to kritizují, jiní se podílí na zachraňování těchto poutníků v přetížených gumových člunech a bojují třeba s italskými úřady, aby ti poutníci za lepším mohli vstoupit na evropskou půdu. Záměrně píši evropskou, protože cílem je Evropská unie. Připravte se na miliony migrantů kvůli klimatu, varoval komisař OSN. To bude konec národních států.

V našich mediích se nedočtete, že v Evropském parlamentu je už dnes nad vchodem pro návštěvníky vytesáno: “Národní nezávislost je největší zlo našich časů. Odstranit je může jen federální svaz národů.” Bylo to možno vypozorovat i na nedávném zasedání EU. Tam náš premiér pracně hájil požadavek, abychom mohli mít i nadále jaderné elektrárny (když náš mocný soused přechází jen na obnovitelnou energii a energii z jádra jako obnovitelnou neuznává). A vlaječky svých zemí prý nesmí poslanci na svých stolečcích mít …

Ale vraťme se k té imigraci. Píše se o tom, že do Evropy přišlo od r. 2015 přes milion imigrantů. Pokud se podíváme do antropologických spisů, tak je dnes nesporné, že se lidé vyvinuli z humanoidů (když neřeknu rovnou – z opic) někde v Africe, odkud se rozšířili po celé zeměkouli. Takže by se o imigrantech dalo říci: „Pro velký úspěch se opakuje.“ Tehdy se ovšem nedalo mluvit o rasových, náboženských či intelektuálních rozdílech.  To přišlo později a způsobilo to potíže.

Pokud se totiž podíváme v dějinách na pojem stěhování národů, tak to moc mírové neprobíhalo. Židé se po útěku z Egypta toulali 40 let po Sinajské poušti, ovšem pak vtrhli do úrodného Kanaanu a vymlátili odtamtud Filištínské.  Attila „bič boží“ vtrhl z východních stepí do Evropy a výsledkem byl pád říše římské. Tataři vpadli do Evropy, dost tu řádili a vrátili se do Asie, když jim umřel náčelník Džingischán. Podle moravské verze se vrátili proto, že pod Svatým Hostýnkem je naše vojska pobila za pomoci Panenky Marie. Po pár stoletích zase postupovali do Evropy Turci a zastavila je až porážka pod Vídní. Při tom vtrhávání se vítači moc nevyskytovali (ono ti vtrhávači o vítání ani moc nestáli). Cikánské kmeny ve středověku do Evropy infiltrovaly z Indie bez boje a zůstaly zde dodnes, ovšem s úplnou asimilací to není valné.

Ale i naopak  - stěhování národů z Evropy se taky moc nevyvedlo, Cortés a Pizzaro poněkud vymlátili národy v Jižní Americe, v Severní Americe se evropské invazi neubránil ani Sitting Bull a zbylí Indiáni byl zahnání do rezervací.  Pak tam dováželi černochy z Afriky jako otroky pro plantáže. A tak vznikli míšenci - kreolové, mestici či mulati. 

Takže zkušenost se stěhováním národů moc dobrá není. Číňané to pochopili už před tisícem let a radši si kolem sebe postavili zeď. U nás to přistěhovávání do pohraničí pár století celkem klapalo, dokud nepřišel Führer a nezblbnul naše Henleiny a K.H. Franky. Pak už nikdo nechtěl riskovat soužití dvou národů a tak jsme se v pohraničí mohli usadit my – chalupáři.

Ovšem někteří dnešní politici nic nepochopili a nic se nenaučili, takže na rozsáhlou imigraci suverénně prohlašují: My to zvládnem – Wir schaffen das!. Jistě si výrok Andělíny Merkelové pamatujete. S postupujícími armádami vetřelců se kdysi dalo bojovat, při tomto přístupu jen zíráme, jak se milion doslovně naplavených ne-evropanů s jinou mentalitou a jiným náboženstvím tady usazuje.


Dnes je to ovšem jiné než při stěhování národů, tehdy postupovala nejdříve vojska. Ti imigranti se stěhují, protože zjistili, že v Evropě „lítají pečení holubi do úst“. Tedy ne doslovně, ale ve formě ubytování zdarma a výplatě sociálních dávek bez nutnosti pracovat. A strava je tu vydatnější než sušené datle. A protože ty dávky v západních evropských zemích jsou větší než třeba naše penze, tak zájem o usazení u nás je zatím mizivý. A když to některé křesťansky milosrdné duše zkusily a dovezly sem několik syrských katolických rodin, tak ty se po pár týdnech stejně přesunuly za těmi vyššími sociálními dávkami jinam. Tak doufejme, že to nějaký pátek vydrží, aniž by nás čekalo nařízení – kdo má byt a chalupu, tak musí jedno z toho uvolnit pro přistěhovalce.

16. ledna 2020

Jak šel čas a číslování domů


Stolní společnost (trávničtí usedlíci o ni hovoří jako o „Pražské hospodě“) nedávno v souvislosti s články na Trávnicko-nadějském zpravodaji  diskutovala o číslování domů. Připomenu článek na tomto blogu (ovšem již v dávné minulosti – 26.7.2010), který se číslováním domů, zavedeným za Marie Terezie, zabýval. Zopakuji z něj jeden odstavec:
Domy byly číslovány v přirozeném sledu, jak se obcí procházelo, obvykle po směru hodinových ručiček. Často se začínalo významnou budovou (panské sídlo, fara, nejbohatší sedlák....). Některé stavby jsou již od dob Marie Terezie z číslování vyjmuty. Jsou to například církevní stavby tj. kostely a kaple. Další popisná čísla byla přidělována postupně, vždy při vybudování dalších objektů. Tak lze na katastrálním plánu snadno vypozorovat, jak se postupně obec rozrůstala.
Když se podíváme na číslování v Trávníku, zjistíme, že to uvedenému odpovídá. Číslo 1 dostala tehdy největší budova – hostinec u silnice do Mařenic. Pak číslování pokračovalo podél spádové cesty do trávnické stráně až do čísla 13, což byl tehdy nejvýše postavený objekt, patřící rodině Knespelových. Pak se číslování vracelo dolů přes chalupy pod dnešní vodárnou až k silnici, kde pokračovalo přes dnes již neexistující domy na „otočce“ a pak do dolního Trávníka až k domu, který patří dnes Kleinům. Číslování šlo tedy skutečně vesnicí dokola ovšem proti směru hodinových ručiček.
 Původní číslování začínalo od čísla 1 a končilo někde u čísla 50 (pak ještě máme souvislou číselnou řadu u domů na rozmezí trávnického a nadějského katastru). Mnoho čísel už neexistuje, protože patřilo bouračkám, zlikvidovaným na počátku šedesátých let. Číslování domů pak rostlo postupně jak se stavělo (čísla zbouraných domů podle dnešních zvyklostí nejsou opakovaně přidělována). 
V Trávníku máme výjimky – snad nejstarší dřevěnka u silnice proti bývalému konzumu měla na Císařských otiscích číslo 4. To zmizelo (podle pozdější zvyklosti, že se samostatnými popisnými čísly neoznačuje příslušenství budovy - například stodoly, kůlny a podobně) a dnes je tento objekt bez čísla, ovšem nějakým řízením osudu (čti města Cvikova) bylo toto číslo přiděleno novostavbě, vzniklé z bývalé autobusové zastávky pod Zámečkem. 
Také po v šedesátých letech vyhořelé chalupě čp. 16 dostala toto číslo novostavba rodiny Huzilů. A další anomálie je číslo 100, přidělené stodole u bývalého Čápova statku, přestavěné na bydlení. Přitom čísla mezi 90 a 100 neexistují.

10. ledna 2020

A zase jednou aktuality


Řada našich chalupářů (včetně našeho dopisovatele Lexy z Kanady) kdysi bydlela v Praze na Letné. Tak snad nepohrdnou zajímavou informací. Architekt Lukeš, pracující v kanceláři prezidenta republiky na Hradě, pořádá jakési architektonicko-vědní vycházky po Praze, obvykle následované knížkou. Těsně před vánoci vyšla jeho knížka Psí vycházky 6. Je věnovaná větší části Letné (spadající do katastru Bubenče a Holešovic).  V knížce je vždy hodnocení určité ulice či domovního bloku s podrobnostmi o architektonickém řešení zajímavých domů. Za přečtení určitě stojí. Uvedu jen citát o Ovenecké ulici:

Ovenecká ulice patří k nejkrásnějším v Praze. Její bubenečskou část u Stromovky zdobí alej stromů a také předzahrádky po obou stranách. 


Naší spisovatelce a scénáristce Petře Soukupové (z chalupy v Naději, která kdysi patřila pražskému zastoupení švédského výrobce kuličkových ložisek SKF) vyšla nová (už asi osmá)  knížka pro starší děti  - Klub divných dětí.


A několik z nás si připomíná, že spolufinancovali starostu Varnsdorfu (toho času ve vyšetřovací vazbě), protože jim v místní části Studánka (na silnici k Rumburku) naměřil starostův radar nedovolenou rychlost. Takže Varnsdorf si musel zvolit nového starostu (na této místní úrovni probíhá vyšetřování vazebně, na vládní nikoliv). No tak se můžeme pochlubit, že se jím stal náš soused chalupář Roland Solloch z Naděje. Psal jsem o něm zde v říjnu 2017. Přejeme mu v nové funkci zdar (snad na nás teď ten radar bude milostivější).


Na trávnické stráni před pár lety v létě stanoval na zakoupeném proužku pozemku Kanaďan Slávek. Nyní ten proužek vlastní dobrý kytarista Matěj z Brandýsa (už jsme ho poznali u letních ohňů). Zatím tam dojíždí do maringotky, ale určitě to místo bude dál vylepšovat. Má tam nejlepší výhled z celého Trávníka.

3. ledna 2020

Katastrální mapy


O katastrálních mapách jsem už občas něco napsal. Před pár lety v naších končinách s poměrně velkým humbukem probíhala „digitalizace“ katastrálních map. Ovšem neprobíhala v terénu, ale pouze se počítačem do nového systému převedly papírové katastrální mapy, které s drobnými úpravami pocházely z 19. století (tehdy s použitím tehdejších měřicích prostředků vznikla mapa Rakouska - Uherska, která je známa pod názvem Císařské otisky – zaměření naší oblasti bylo datováno v r. 1843).

Proto i po té digitalizaci byla přesnost map nevalná (nedávno se v Trávníku upřesňovalo vedení obecní cesty, která před pár lety po geodetickém vyměření v terénu podle  zmíněné nepřesné katastrální mapy  patřila v určitém úseku do parcely majitele  sousedního pozemku, ačkoliv byla jednoznačně  vyježděná a viditelná), což se teď tedy vyřešilo novým vytýčením v terénu a  dohodou o výměně kusů pozemků. 
Stát nyní  přijal rozhodnutí, že se postupně Česko znovu vyměří a to skutečně v terénu. Proto vlastníci zhruba dvou třetin nemovitostí musí v příštích letech počítat s tím, že je katastrální úřad vyzve k účasti na skutečně geodetickém vyměření hranic jejich pozemků.

Probíhá to už od loňska. Katastrální úřady provádějí po celé republice nové mapování, aby získaly přesnější a aktuálnější katastrální mapy. Velkou skupinu mapovaných území tvoří zastavěná území obcí, ve kterých proběhly v posledních letech pozemkové úpravy.

Označování hranic parcel se musí zúčastnit majitelé parcel v součinnosti s pracovníky příslušného katastrálního úřadu. Tam, kde už v nedávné minulosti došlo k převodům vlastnictví pozemků s případnou změnou rozlohy nebo rozdělení původní větší parcely, se obvykle provedlo přeměření přímo v terénu a hranice parcel jsou už v katastrálních mapách zpřesněné. 
Nové upřesňující vyměření se bude provádět zřejmě několik desítek let. Toto mapování má předepsaný postup, hlavními etapami jsou zjišťování hranic, vlastní zaměření, vyhotovení nové mapy, vyložení nového souboru k seznámení s výsledkem a následně vyhlášení platnosti. Společně s revizí katastrálních map se také kontroluje, zda jsou pozemky skutečně využívané tak, jak jsou zapsané, případně zda na nich nejsou neevidované budovy.


Pokud bude o tom, kudy hranice oddělující jejich pozemky vede, mezi sousedy spor, pracovníci katastrálního úřadu se jej budou snažit na místě vyřešit. V případě, že se to nepodaří, bude hranice nemovitostí označená jako sporná a bude o ní muset rozhodnout soud.

Takže, pokud nechceme do budoucna přidělat starosti našim dětem – dědicům, měli bychom se ujistit, že v současné katastrální mapě to jakž takž sedí se skutečností a že případné přístavby jsou zkolaudované a v katastru zakreslené.

A jen tak na okraj – pokud si někdo nevšiml. Finanční správa omezí od 1. ledna 2020 činnost 33 finančních úřadů. Je mezi nimi finanční úřad v Novém Boru (tedy naše spádová oblast). Úřad bude pracovat jen dva dni v týdnu – v pondělí a středu a službu budou zajišťovat jen dva pracovníci či pracovnice. Zrovna v Boru byly pracovnice velmi ochotné a dovedly poradit, v novém uspořádání už asi na porady nebudou mít čas, prostě stát bude šetřit a občané ať si trhnou.

A druhým dárkem od státu je zdvojnásobení správního poplatku za zapsání vlastnických změn do katastru, které schválila sněmovna s platností od 1.1.2020,

30. prosince 2019

Předsilvestrovské pozdravení


Tak část chalupářů slavila na chalupách už Štědrý večer a většina ostatních dorazila 27. prosince. Na vánoce bylo kolem nuly a měli jsme tu jen tak trochu „pocukrováno“, nic pro lyžaře.

Tradiční Vánoční pochod se letos konal ve zkrácené verzi, ale přesto byla účast dvanácti chalupářů uspokojivá. Bylo to z Trávníka do Mařenic - do hospůdky U 3 lip -  a odtamtud odpoledne do hospůdky Pod přehradou na Hamru.

Silvestr se bude slavit s ohledem na zrušenou hospodu v několika partách.


Do nového roku přeji zdraví a pohodu do všech našich chalup.






A ještě připojím pár informací:


  
Příští rok nám přeje, co se týče volna při státních svátcích.

Na  Velkonoce bude volno od pátku do pondělí, 1. a 8. máj bude v pondělí, Mistra J. Husa  6.7, bude zase pondělí, 28.9 na sv. Václava vyjde také na pondělí a volno na vánoce začne čtvrtkem.  

 Na podzim běžela informace, že prodejní hala „Chňapni a běž“ v Ebersbachu se zavírá. Je to pravda, ale … oni postavili hned vedle zcela novou čisťounkou s řadami regálů, kde najdete ještě mnohem více zboží než ve staré hale. Nejjednodušší příjezd je od kruhového objezdu před Rumburkem přes hranici kolem benzinové pumpy až ke Kauflandu  a tam doleva  a pak za nádrží na zkapalněný plyn vpravo a jste tam.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]