26. března 2019

Z chalup do hospody


A dnes něco zrekapituluji i o hospodách kolem našich chalup. Na začátku padesátých let byly v Trávníku hospoda na dnešní otočce (hostinský pan Rada – byl to současně i řezník). Tuto hospodu pamatují jen ti chalupáři, kteří přišli do trávníku už kolem r. 1950. Když byly budovy na otočce zlikvidovány, vznikla hospoda Jednota v tehdejším kulturním domě (před válkou to už byla hospoda).

Několik let tam hospodařily švagrové Anča a Květa Jandákovy. V té době (v šedesátých letech) se tam konaly tancovačky, Silvestry, ale i volby. Po jejich odchodu do penze tam nějakou dobu působil hostinský, jehož jméno si už nepamatuji, ale říkalo se mu Amadeus. Vynikal tím, že dokud byl v hospodě jediný žíznivý host, bylo otevřeno. Však ho také manželky těch žíznivých, které byly sdruženy v tak zvaném Dohlížecím výboru Jednoty. Je nutno upozornit, že se nejednalo o chalupářky, ale o poslední z místních usedlíků podruhé světové válce.

 Pak se do devadesátých let vystřídalo několik hostinských (z nich připomenu jen starší manžele Motlovy ze Cvikova). Někdy na začátku devadesátých let byla hospoda zrušena (vznikla tam provozovna družstva invalidů), ale protože se tehdy městu vrátil objekt bývalé školy (za socialismu rekreační středisko VaK Litoměřice), vznikla hospoda tam (i s malým obchodem). Myslím, že to bylo v roce 1994, kdy objekt zakoupili manželé Liškovi (do té doby provozovali hospodu v Mařenicích – dnešní Haski).  Pak byl jimi zakoupený objekt (penzion U Naděje) v provozu až do roku 2018, kdy majitelé odešli do penze a prodali jej firmě Jablotron (zabezpečovací zařízení), která budovu nyní provozuje jako rekreační zařízení pro své zaměstnance.
 
Žízniví chalupáři vloni využili toho, že strana a vláda zlevnila pro důchodce  jízdné v autobusech a tak se dvakrát týdně, během zimy jen v pátek, začalo jezdit do Mařenic (buď k Haskimu nebo do hospody U tří lip) a to autobusem v půl páté a vracelo se posledním autobusem v osm večer domů.

Před válkou byly hospody i v Naději (po válce už obnoveny nebyly). Vzpomenu jen dvě – Krieschovic v posledním domě vlevo při cestě na Milštejn (kromě pití tam prodávali místní specialitu Klecksenkuchen – jakési placky, pokecané marmeládou)
 a druhá vedle tak zvané Palmovky, kde byl i taneční sál (dnes již odbouraný).

I v dalších vesnicích v okolí prý bývalo před válkou více hospod.  Televize nebyla, láhvové pivo taky ne, tak se sedávalo v hospodách. V Mařenicích ještě před asi patnácti lety byly hospody čtyři – pod Kalvarií to byla hospoda, které se říkalo U plukovnice (vedla ji vdova po důstojníkovi) u křižovatky na Dolní Světlou) to byla hospoda U mačety – ty už neexistují. V provozu zůstaly restaurace Haski (proti kostelu) a U 3 lip (vedle je opravna aut ADROJA).

Dolní Světlé byla (už není) Stará hospoda (na křižovatce k Horní Světlé. Na silnici směrem k hranicím byl penzion Dvořák, později přejmenovaný na  Schmellinghaus (ten je snad v rekonstrukci), vedle je dnes nová hospůdka a ještě dál je restaurace Celnice a za i nově otevřená hospůdka U nás.
Na Horní Světlé je penzion Lužanka, kousek vedle byla Česká hospoda. Pod Luží, kde končí silnička parkovištěm je chata Luž a dál v osadě Myslivny je ještě hospoda Lužická bouda.
V obou Světlých jsou hostince ohroženy zrušením vleků na svahu Luže, takže rozsáhlejší služby poskytují jen letním turistům. Zachraňují je jen němečtí konzumenti, kteří si rádi zajdou nebo zajedou z Jonsdorfu na pro ně levné jídlo a pivo blízko za hranicemi.

Ani Krompach už neoplývá hostinci. Hostinec u kostela před několika lety vyhořel, probíhá tam sice jakýsi úklid spáleniště, ale na znovuvybudování to nevypadá. V horní části Krompachu – na Valech – zanikl hostinec Na Vyhlídce, ale kousek od ní přibyla restaurace Na Hřebenovce.

Při známých vánočních pochodech jsme v posledních letech zavítali občas i do hostince U Vomáčků na silnici ze Svoru směrem na Šébr a do penzionu Pod Milštejnem Rousínově.
O Cvikovu někdy jindy.

19. března 2019

Hospody? Kdepak, sraziště!


Už jsem tady psal o slezinách našich chalupářů, které začínaly  v šedesátých letech dnes už minulého století  (viz příspěvek na blogu z ledna 2018). Dnes se k tomu vrátím podobněji, protože jsme o tom debatovali s aktivními účastníky a pamětníky.

Někdy kolem roku 1960 se zárodek party trávnicko-nadějských chalupářů scházel v hospodě U Zpěváčků (kousek za Národním divadlem) a občas i jinde – někteří si prý vzpomínají na hospodu (či vinárnu) Zobor.


Brzy se však - protože řada členů party byla z Prahy 7 - schůzky přesunuly do hospody U kamenného džbánu na rohu ulic Havanská a Jana Zajíce (za stadionem Sparty, tehdy Komsomolská). Hostinec už není! Zde nám paní vedoucí připravovala obzvláštní chuťovku – krajíc chleba, namazaný třenou Nivou a posypaný nakrájenou cibulí a paprikou. Stál 2 Kč.
Několikrát jsme se sešli i hospodě U Karla IV. na rohu Čechovy ulice u Stromovky.
 Někdy po roce 1968 se přešlo na pár let do Formanky (hospůdka v Obecním domě naproti hotelu Paříž – dnes bar Buffalo). 




Pak jsme si vzpomněli na hospodu Na šachtě ( na Letné  poblíž Veletržního paláce), na hospodu U houbaře (přímo proti Veletržnímu paláci) a na hospodu na rohu u železničního viaduktu u Strojnické ulice (dnes Valcha) a taky hospůdku Pod schůdky (název nám vypadl z paměti?) na Smíchově ve Zborovské ulici (už tam není).
Několik let se chodilo do restaurace U Sojků na Letné (na Belkrédce – dnes je tam banka). Za rohem na levé straně byl i výčep na stojáka. 

Po roce 1990 jsme se scházeli jen o kousek výše v restauraci Plzeňský dvůr (šikmo naproti tehdejšímu obchodnímu domu Brouk a Babka). Jednou u stolu vedle nás zasedl se svými spolupracovníky i tehdejší ministr Ruml. Místo této restaurace je dnes herna. Odtamtud je i  jistá historka s prdícím pytlíkem. 

Jak jsem uvedl a jak je vidět z umístění hospod, velká část nás tehdy bydlela na Letné, ale několik účastníků chodilo pěšky  domů z Letné přes Hlávkův most. A ti měli obvyklou odmočovací (někdy nejen tu)  zastávku někde mezi Štrosmajerovým náměstím a Štvanicí. Ale to ponecháme bez detailů.

Také se nějakou dobu chodilo do hospůdky u Sokola Nusle (jmenovala se Na Květnici).  Později v devadesátých letech jsme se scházeli poblíž televize  na Kavčích horách do také již zaniklé restaurace U lopaty

 Začínám mít pocit, že ty naše srazy byly nějak prokleté, většina těch hospod zanikla!
 

Ještě nám paměti blikají  další krátkodobá sleziště  (je to buď Podolská kotva nebo hospoda Negativ /obě vedle sebe na nábřeží za Podolskou porodnicí) .

Pamětníci připomněli i další naše místa Na Paloučku na Pankráci,  kousek od ní  restauraci Táborka (U Havlů), restauraci Pokrok (námi překřtěnou na Rozkrok) nahoře v Krči,
 Krušovickou hospodu poblíž metra Kačerov nebo v dnes již také  zrušenou restauraci U Pešků (naproti Lékařskému domu u I.P.Pavlova).
  Pak si už jen připomínáme jen výjimečně navštívenéhospůdky v Sinkulově ulici /pod Pankrácem směrem k Podolí), v Holečkově ulici na Smíchově a  hospůdku dole na Roztylském náměstí na Spořilově (měla by to být restaurace U Řezníků).

Ovšem v posledních asi deseti  letech se schůzky obnovily, konají se   ve středu, v Balounově restauraci (zvané též U Břízy) – u Roztylského náměstí ve vilové čtvrti na Spořilově.  Je to budova bývalé samoobsluhy a pamětníci připomínají, že  u restaurace bylo i zahradní posezení.


No a je nutno doplnit, že výše zmíněné schůzky byly víceméně pánskou záležitostí, ale v současnosti se konají i schůzky za účasti našich chalupářek. Je to v zimní době v neděli (když se není na chalupách) a sraziště je v samoobslužné restauraci  Hamr sportovního areálu u Hamerského rybníka v Záběhlicích. 

No a protože naše chalupářky jsou samostatné,  zavedly si v poslední době čtvrteční dámské sleziny na Letné v Pražské kavárně proti Park hotelu. Nechodí tam samozřejmě na pivo, ale na kávičku a vínečko.
 

Příště si povíme o posezeních u našich chalup.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]