Trávník a věci okolo

 Často se tu psalo o historii našich chalupářských vesniček a občas i o naší „vesničce střediskové“ městu CVIKOV. Pro tentokrát se pokusím o stručný souhrn historie Cvikova.

Nejprve pár dat. Cvikov má přes 4 500 obyvatel a přes 1 100 domů. Je ve výšce 350 m n.m. a skládá se z 8 místních částí (včetně Trávníka a Naděje).

Cvikov jako osada byl založen ve 13. století . První zmínka o Cvikovu pochází z roku 1352:  Je tehdy uveden jako Czwykaia. Na město byl Cvikov povýšen roku 1391. Patřil k panství Milštejnskému a poté k Zákupskému. Ve 14. století to bylo prosperující městečko na obchodní cestě z Lípy do Žitavy - Pražsko-Žitavská silnice, zřízená Vratislavem II. (o této době hodně napsal pan Stanislav na blogu Trávnicko-Nadějský zpravodaj.

Už v r. 1572 byla ve Cvikově škola. Roku 1634 město vyhořelo. Roku 1680 vypukla morová epidemie. Následně vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 12OO vzbouřenců z 20 obcí. Na Zeleném vrchu se bránili dva dny přesile vojsk generála Piccolominiho, ale neubránili a tresty pochytaným vzbouřencům byly kruté.

Kostel sv. Alžběty byl přestavěn v letech 1553 - 1558 ve stylu pozdní gotiky a počátku renesance. Znovu byl přestavěn v r. 1726. Věž byla postavena v letech 1578 - 1580 z pískovce vytěženého na Dutém kameni. Dnešní podobu získal kostel renovací v r. 1868.

V 19. století je zaznamenán největší rozvoj města. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím bylo tkalcovství. Pro tkalce zde byla i učňovská škola. Dále se zde zušlechťovalo sklo rytím a broušením.

Při soutoku Svorského a Boberského potoka v Martinovo údolí zřídil v r. 1834 Leopold Martin (odtud místní název) léčebné lázně s rašelinovými a sirnými koupelemi, vodní kůrou a parními lázněmi. To slouží dodnes jako léčebna dospělých.

V roce 1908 Spolek pro plicní choroby ve Cvikově založil ústav pro léčení tuberkulózy. Vybral pozemek pod Kalvárií a koncem roku 1910 dokončil stavbu Českého zemského jubilejního ústavu pro děti. V roce 1926 bylo zařízení přejmenováno na Zemský ústav pro tuberkulózní děti a mělo 30 pacientů v zimě a 60 v létě. V roce 1934 byla výstavba dokončena Léčebna měla tehdy 200 lůžek a patřila k nejmodernějším ústavům svého druhu ve střední Evropě.

Po mnichovských událostech se děti i český personál odstěhovali do zemského ústavu v Luži a objekty později sloužily jako německý válečný lazaret. Po válce se zařízení vrátilo svému původnímu účelu, léčení plicních chorob dětí a tak slouží dodnes.

Tím už se vracíme do relativního nedávna. Od r. 1936 se v okolí budovala linie pohraničního opevnění, známé řopíky (podle názvu příslušného úřadu Ředitelství opevňovacích prací). Po známých provokacích henleinovců byla 20.5.1938 vyhlášena „mimořádná opatření“ na našich hranicích. V důsledku toho zaujaly místa na hranicích jednotky tzv. Stráže obrany státu SOS. Do září 1938 nedocházelo na tomto úseku k vážným incidentům. K největšímu incidentu vokolí Cvikova došlo 22.9.1938 u celnice pod Luží. Němečtí sabotéři – ordneři přerušili telefonní vedení do vnitrozem a vtrhli přes hranici z Německa s pistolemi v rukou. Ordneři celnici obsadili, zdemolovali a vyvěsili zde prapor s hákovým křížem. Ustoupivší hlídka vyrozuměla velitelství vojenské posádky v Mařenicích a místní rota se vydala dobýt celnici zpět. Před půlnocí poté, co české jednotky  SOS použily kulomety a granáty, ordneři celnici opustili a utekli zpět za hranice do Německa. Ve stejný den přepadli ordneři české úřady i ve Varnsdorfu a v jeho okolí.

Další osud našeho okolí je známý. Francouzi a Britové naše pohraničí na jednání V Mnichově přiklepli Hitlerovi (Ukrajinci, opatrně s těmito partnery!).

Po osvobození pohraničí na začátku května 1945 vláda ČSR podnikla opatření k obnově života a chodu pohraničí. Pro zajištění změny národnostního charakteru začali po odsunu Němců do našeho pohraničí přicházet na výzvu vlády a zemských orgánů noví osídlenci. Nejdříve to byly spíše individuální akce bývalých obyvatel pohraničí (ale bohužel i příchody a odchody „zlatokopů“, kteří rabovali opuštěné domy), pak již probíhalo plánované a řízené přemísťování obyvatelstva z vnitrozemských okresů do pohraničí.

Dnes se hodí politicky vyzvedávat pomoc vlasovců (jednotky Ukrajinců bojujících s Němci proti Sovětské armádě) při Pražském povstání v květnu 1945. Ovšem z historie našeho kraje se dozvíme, že jiné jednotky vlasovců do poslední chvíle držely s německým Wehrmachtem - což dokladují i výpovědi místních pamětníků, že při postupu Rudé armády stáli proti ní i vojáci v německých uniformách, hovořící slovanským jazykem. Při dopadení byli často tito muži bez výslechu předáváni Rudé armádě  k dalšímu opatření. Naopak zase historie dokladuje, že za války vytvořili někteří místní Němci partyzánskou skupinu Waltro, která měla úkryt na Zeleném vrchu.

Dne 10. května 1945 byla ve spojení s ruským velitelstvím jmenována Místní správní komise, která měla řídit městské záležitosti do doby než přijdou Češi z vnitrozemí. Prvním předsedou Místní správní komise se stal řídící učitel Bohumil Hynek, který ve Cvikově působil už před válkou a vrátil se sem.  

Zajímavou součástí města je i křížová cesta na kopci nad dětskou léčebnou. 14. dubna 1729 na Zelený čtvrtek tu byly postaveny tři kříže. Na druhý den na Velký pátek proběhly na tomto místě poprvé pašijové hry o utrpení a umučení Páně. Pašije se vydařily a byly pak hrány až do roku 1765, ale přesunuly se na cvikovském náměstí. zbudován z pevného kamene a nad ním postavena dřevěná stříška s podloubím. Roku 1742 byla postavena cesta ze Cvikova ke kapli na Kalvárii. C sta na kopec brzy dostává ráz křížové cesty a podél ní byla jednotlivá zastavení - kapličky s dřevěnými obrazy některého z výjevů 14 zastavení katolické Křížové cesty (připomínka jak vedli Ježíše Krista k ukřižování).V roce 1830 větrná smršť zničila Kalvárii. Zničen byl také 105 let stojící kříž. Přestavba přišla až roku 1845 a její nynější vzhled pochází z té doby.

Roku 1634 postihl městečko požár a téměř shořelo. V roce 1697 byl na náměstí města postaven pískovcový morový sloup, později přestěhovaný ke kostelu. V roce 1728 byla na náměstí postavena řada kamenných domů .

V 19. století byla na náměstí postavena budova radnice. Dnes už městský úřad sídlí v nové budově a v té původní je hospoda s hernou , které se říká „Pod věžičkou“. Od r. 2005 je z bývalého hotelu Sever (za socialismu nesl název Stalingrad - bylo tam i kino) zřízeno Kulturní a informační centrum města.

Pravidelně se ve městě pořádají zabíjačkové slavnosti a běžecké závody. V současnosti je bohužel k dispozici jen jediná větší restaurace a to v pivovaru, který byl asi po 40 letech obnoven. V centru města je několik obchodů našich snaživých vietnamských spoluobčanů a u silnice na Jablonné je velkoprodejna Penny.

Za socialismu zde byly velké podniky textilní Severka, nábytkářský Interier nebo strojní Adast. Bohužel tyto firmy se ze Cvikova stáhly. Dnes je zde několik menších firem.

Atrakcí Cvikova je hnízdo čápů, kteří se sem pravidelně vracejí. Hnízdo bylo původně na továrenském komínu, nyní je na k tomu účelu zřízené konstrukci.

// vystavil prochpra @ 11:30