1. září 2019
Čas pomníků
právě probíhá v naší republice. Ona je to tradice. Při
vzniku republiky zmizel z Malostranského náměstí v Praze pomník maršála Radeckého
(ale zachoval se v lapidariu) a na náměstí Staroměstském tehdy zbourali Mariánksý sloup a rozbili ho. Pak se po republice budovaly pomníky
presidenta Masaryka, které zlikvidoval po roce 1948 komunistický režim. K nejslavnějšímu
bourání pomníku ovšem došlo na pražské Letné, kde se o jeho výstavbu i zbourání
postaral stejný komunistický režim.
Po sametové revoluci sice přestavitelé zmíněného režimu
souzeni nebyli, ale pomníků se změna dotkla. Po republice byly obnoveny sochy
TGM a některé sochy, jak třeba Švermy, zmizely.
V naší blízkosti – na náměstí
ve Cvikově – také dějiny se sochami zacloumaly. Byla zde v r. 1949
postavena prý první socha Josifa Vissarionoviče v Čechách od místního
uznávaného sochaře Komárka, kterou prozíravý Městský národní výbor po odhalení
stalinských zločinů nahradil sochou rudpoarmějce, kterého vítali občané
květuinami. I ten ovšem také neobstál, z náměstí zmizel, ale zůstal zachován v sadu
za kostelem.
V pražských Dejvicích máme v současnosti jiný
unikát, sochu maršála Koněva dali za mříže a ty mříže pro jistotu zakryli
černým plátnem. Ne snad, že by se dotyčný znelíbil, to místní moudrý pan
starosta nechal udělat proto, aby zlí lide pomník nepomalovávali hanlivými
nápisy a nepolévali ho barvou.
Ovšem současně si pan starosta zajistil policejní ochranu
před jinými zlými lidmi, kterí se pokusili sochu z vězení vysvobodit a
ještě panu starostovi vyhrožovali, že
dostane do zubů. Možná, že by ostraha sochy přišla levněji než ostraha starosty. Ti rozvážnější k celé události
připomínají, že pomník není oslavou oficíra, který válku řídil ze štábu za
frontou, ale připomínkou těch destitisíců rudoarmějců, kteří padli při vyhánění
Němců z Československa. A to i v den, kdy válka skonřila.
A změňme notečku, také v našem okolí máme pomníky. Na
hranicích s Německem pod Luží stojí už řadu let pomník, připomínající
neblahý rok 1938, kdy místní rodáci německé národnosti se střelnými zbraněmi přepadli strážnici tehdejší pohraniční finanční stráže. Koždoročně se v září
u tohoto pomníku koná vzpomínková slavnost.
Více o tom napíši v následujícím
článku a pozvu vás jménem legionářské obce k účasti.
Jen připomenu, že asi
deset metrů od tohodo pomníku je na německé straně pamětní deska, která
připomíná vyhnání tzv. Sudetských Němců z našeho pohraničí po druhé
světové válce. Odešli ti, co přepadli celnici, a asi i ti, kteří s českými sousedy
vycházeli dobře. Ale to už ve středověku při dobývání Cařihradu z mohamedánských
rukou prohlásil jeden katolický biskup: „Zabíjejte všechny, on si je Pán Bůh
přebere.“
Ovšem v našem okolí je pomínků i historických řada, tak
o nich někdy příště.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]
Okomentovat