19. listopadu 2023
Bunkry kolem nás
V televizi proběhla reportáž, jak si jeden nadšenec v Jižních Čechách koupil opuštěný předválečný bunkr, vybavil jej historickým i zbraněmi a ostatními věcmi, aby vypadal tak, jak jej v roce 1938 opustili naši vojáci po mnichovské zradě. To bylo v rámci akce, kdy ministerstvo desítky pevnůstek prodalo soukromým zájemcům. Cena se pohybovala podle zachovalosti od 30 tisíc korun výše. V našem okolí jsou vesměs pevnůstky opuštěné a poškozené, takže si nepřipomínám , že by nějaké byly nabízeny ke koupi.
O těch pevnůstkách si můžeme něco připomenout. Jejich výstavba začala v r. 1936 na základě dění v Německu, kde v té době měl Hitler absolutní moc. Výpady proti sousedním zemím byly v projevech tehdejších německých politiku běžné. Proto se vláda rozhodla po vzoru francouzské Maginotovy linie (to byl francouzský voják a politik, který byl po první světové válce ministrem obrany) k výstavbě pruhu opevnění kolem hranic s Německem.
Jak už to v armádě bývá, byla to příprava podle zkušeností z války minulé, takže to nakonec bylo k nepotřebě. Němci Maginotovu linii v r. 1940 obešli přes Belgii a Holandsko. Naši pevnostní linii ani obcházet nemuseli. Podle Mnichovské „dohody“ nám ji prostě sebrali i s pohraničím. Dnes si s velkou slávou a za velké peníze chystáme pořídit americké tryskové stíhačky, ačkoliv vidíme na Ukrajině i v Palestině, že se už válčí raketami a drony a letecké bitvy jsou jen ve filmech z druhé světové války.
Ale zpět k bunkrům kolem nás. V našem okolí byly tři úseky – L3 tzv. Heřmanický s 38 vybudovanými bunkry, Mařenický M1 se 45 bunkry a Rousínovský M2 dokonce s 56 dokončenými bunkry. Úsek M1 začínal v Hamru a končil nad dnešním Malevilem. Bylo to opevnění vzor 37 s tak zvanými řopíky (podle zkratky tehdejší organizace Řízení Opevňovacích Praci). Byly rozmístěny v několika řadách v terénu, aby se vzájemně překrývající palbou a zabránily průniku nepřátelského vojska. Stavbu podle typizované dokumentace zajišťovala řada místních firem. Připomeňme si, že tehdy nebyla ještě k dispozici stavební mechanizace jako dnes a tak je nutno smeknout nad tím, že se stavba zvládla během dvou let. Na připojené mapce z našeho okolí jsou bunkry vyznačené, jejich stavba započala už v r. 1937.Hned po dobudování opevnění byly objekty střeženy za tím účelem vytvořenými strážními prapory. Střežení se uskutečňovalo jak hlídkováním, tak i obsazením některých důležitých vybudovaných objektů. Součástí střežení bylo i zabránění vstupu nepovolaných osob do linie pevností, protože se předpokládalo, že stoupenci nacistů z německého obyvatelstva v pohraničí se budou snažit podat o opevnění informace do Německa.
Řopíky kolem nás jsou vesměs kulometného typu, počet kulometů určoval počet střílen. Posádka byla vybavena municí, signálními raketami, ručními granáty, puškami, pistolemi a zdravotnickým materiálem. V bunkru bylo kolem 5 vojáků. Řopik je na přiloženém obrázku.
Kromě malých bunkrů byly v některých úsecích (kde procházely hranicemi důležité silnice) budovány i velké pevnosti. V našem okolí nejsou, ale před řadou let naše chalupářská parta pobývala týden ve Východních Čechách a měli jsme tam příležitost si takovou obnovenou velikou pevnost prohlédnout v Dobrošově u Náchoda. Několik takových bunkrů je u Králík na Moravě. U Žacléře na východě Krkonoš je známá pevnost Stachelberg, v Orlických horách je zase obnovená pevnost Hanička.
A na okraj ještě jednu vzpomínku na toto období. U cesty z Naděje na Hamr jsou v lese (viditelně ze silničky) pozůstatky základů nějaké stavby. Při budování pásu bunkrů tam stála ubytovna dělníků, kteří bunkry stavěli (byl to takový podlouhlý dřevěný barák, jaké známe z filmů o koncentrácích). Ke konci války sloužil Němcům jako ubytovna válečných zajatců, kteří museli pracovat v okolních lesích (místo sudetských Němců, kteří bojovali na frontách). Řadu let tady byla u cesty pamětní deska, ale před pár lety zmizela a už nebyla obnovena. Tak si na to, co se tady dělo, alespoň vzpomeňme při čtení tohoto příspěvku.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]