2. února 2024

Přijde jaro, budou vycházky

 Kolem chalup se nám střídá bílý sníh a za pár dnů zase zelená tráva.  V současnosti tam kromě trvale bydlících chalupářů jezdí ti pražští spíš jen na otočku. Ani nevím, jestli letos nechal Městský úřad ve Cvikově projet běžkařské stopy kolem města, asi by bylo využití malé. Tak našim lyžařům nezbývalo než vyrazit do větších hor v Rakousku, kde to ovšem stálo za to.

Když se nám teploty na chalupách držely kolem nuly, tak se tu objevili i otužilci, kteří se šli vykoupat do rybníčku před chalupou.  

Ale přijde jaro,
přijde a zase budeme courat po okolních lesích, údolích a kopcích. Od ledna jsme přišli o osvěžovnu v Hamru pod přehradou. Byla v letních měsících na výhodném místě křižovatky turistických tras, tak snad se jí někdo podnikavý znovu ujme.

Nedávno jsem získal informace o známem objektu v Antonínově údolí (naposledy ubytovna mentálně postižených žen), dnes soukromý majetek s neznámým výhledem, co bude dál. Tak zde zrekapituluji jeho historii.

Továrna „Antonienthal“ byla pravděpodobně postavena v letech 1840-50 pány Schichtem a Wiesnerem, kteří bydleli v Mařenicích a v objektu založili přádelnu, která později několikrát přešla do jiných rukou. 4. listopadu 1878 vyhořela. Pak zde existovala Wilhova zámečnická dílna. V říjnu 1924 získal majetek okres Cvikovu, aby jej využíval jako azyl pro chudé. U objektu byl 40 m vysoký komí, který se zřítil 5. února 1925. Během druhé světové války továrna vyráběla šrapnelové granáty pro německý Wehrmacht (mimochodem za války bylo v naší oblasti víc firem, zaměřených na zbrojní výrobu, údajně i v některých umělých jeskyních).

V šedesátých letech to byl domov důchodců, který spravovaly  řádové sestry. Tehdy tam byli ubytování jak muži, tak i ženy. Jak jsem již zmínil, poslední veřejně prospěšnou aktivitou byla ubytovna mentálně postižených žen. I ta před asi 5 lety skončila. Nyní jsou takové ubytovny ve Cvikově (včetně nově vybudovaného domova důchodců poblíž pivovaru)  a  v Novém Boru. 

V údolí směrem k přehradě jsou pozůstatky náhonů (i prokopaných jako tunely ve skalách), kde kdysi byly pily a hamry. Kvůli zajištění trvalého vodního pohonu byla v letech 1936 až 1939 vystavěna v údolí výše přehrada. Do provozu byla uvedena až po zabrání pohraničí Němci v r. 1939. Ale svému účelu prakticky nikdy nesloužila. Vodní pohon tehdy nahrazovaly elektrické motory a po vystěhování sudetských Němců  ty hamry a pily zanikly. V  malé osadě Hamr se už bohužel nemůžeme zastavit na občerstvení, protože hostinec s penzionem byl zrušen.

Od přehrady nás zavede cesta pod Ledovou jeskyni (kdeže dávné ledy jsou). Ještě v šedesátých letech se dalo slézt dolů po dřevěném žebříku a vidět led na stěnách. Jednak si ho neukáznění turisté ulamovali a jednak máme to globální oteplování, takže dnes ani přes uzamčené mříže na vstupu do jeskyně už led neuvidíme. A tak jeskyně slouží hlavně netopýrům, kteří zde přespávají a tráví zimní spánek. Vždy na začátku září se zde pořádá Noc netopýrů.

Pak dojdeme ke zřícenině hradu Milštejn, o něm jsem ti psal jíž vícekrát, dnes od ní sejdeme dlouhou cestou z kopce až do vsi Rousínova. Název prý byl odvozen z „ranní rosy“. Z Rousínova teče Boberský potok dolů do Cvikova. I v Rousínově je útulný penzion Milštejn. V r. 1813 stihla toto místo pohroma, když zde řadu týdnů tábořila Napoleonova armáda než odtáhla do slavné bitvy u Lipska, kde to totálně Napoleon prohrál. 

Z Rousínova projdeme ke Cvikovu kolem léčebny Martinovo údolí. Zdejší učitel Martin zde v r. 1834 založil parní lázně. V r. 1925 zde bylo po přebudování založeno léčebné středisko. Od čtyřicátých let minulého století se zde léčí tuberkuloza  a respirační nemoci. Obdobou je dětská léčebna ve Cvikově, což dokladuje zdravý vzduch v našem okolí.

 


// vystavil prochpra @ 08:40
Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]