Na starú notečku

 Před asi třemi lety probíhaly v horním Trávníku práce na vodovodu. Prý v Trávníku bylo odjakživa málo studní, takže vybudování obecního vodovodu  na počátku minulého století byla nutnost. Naopak v Naději jsou studny u každé chalupy nebo má chalupa studánku ve sklepě. Podle datace na vodojemovém domku nahoře v Trávníku byl vodovod vybudován v r. 1908.

Na konci osmdesátých let byl vykácen les nad vodojemem, kde ovšem byly sběrné prameny vodovodu. Všichni víme, že les je zásobárnou vody. Ovšem lesáky tehdy zajímalo plnění plánu těžby a nikoliv nějaký vodovod. Následkem toho byly asi dva roky, kdy v létě (do chalup přibyli dovolenkám a děti s dědečky a babičkami) bylo vody málo a tak bylo nutno vodojem plnit vodou z přivezených cisteren.

Naštěstí v r. 1989 se  prováděly zkušební vrty v celém okolí. Hledali vodu, která tehdy byla nutná pro těžbu uranu pomocí kyseliny, vháněné do podzemí a pak vypumpovávané pro chemické zpracování. Rok 1990 ovšem znamenal ukončení těžby uranu. Naštěstí někdo dostal nápad a využil vrtem objevený  vydatný zdroj vody u bývalého penzionu U Naděje. Vrt byl napojen na vodovodní řád a elektrická pumpa byla spouštěna v časových intervalech. Když byla spotřeba vody malá, tekla voda z přepadu vodárny do trávnického potoka. Před několika lety nainstalovali vodáci rádiové spojení mezi vodojem a vrtem, takže pumpa ve vrtu pouze doplňovala vodojem a pak se vypnula.

Pak ovšem začala další akce po stížností, že v horních chalupách je malý tlak vody. Vodáci přijeli, proměřili a konstatovali, že nejde o malý tlak, ale o nedostatečný průtok vody potrubím (nejmenší tlak je v blízkosti vodojemu, nejvyšší dole v údolí). Usoudili, že potrubí, sto let staré, je zarostlé a tak se  pokusili horní část potrubí vyměnit. Pro položení nového potrubí použili tzv. „krtka“, který se provrtával pod zemí a za sebou táhl novou rouru. Dokončen byl jen asi padesátimetrový úsek, navazující na vodojem.  O spodní vodě by mohli vyprávět chalupáři na trávnickém kopci, kterým   spodní voda zatéká do sklepů.

Po čase bylo zjištěno, že voda, vytékající na povrch pod vodojemem,  rozbahňuje navazující cestu k některým chalupám.  Stav zatím trvá, jen letošní suché počasí ten problém nevyostřilo.

Další rozsáhlá práce proběhla letos, kdy po stížnosti na nedostatečný tlak vody v patrech Zámečku, byla provedena výměna odbočného potrubí k Zámečku od hlavního řádu. Původní roura, sto let stará, byla skutečně zarostlá a byla nyní nahrazena plastovou rourou, která nekoroduje a nezanáší se. Odnesla to ovšem, jak jsem se již tady zmiňoval, cesta od cvikovské silnice k místním chalupám. Před desítkami let to byla travnatá cesta, nyní je to kamenitá cesta, pokrytá ostrou šotolinou.Spolu s následky rozsáhlé  těžby dřeva v lesíku vedle Zámečku je teď cesta skutečně ve špatném stavu. Pokud, jak jsme slyšeli, se s její obnovou počítá až po likvidaci vytěženého dřeva, jsou vyhlídky na její rychlou obnovu dosti špatné.

Podobně je problém s navazující cestou z horního Trávníka přes tak zvaou Slepičárnu k bývalé škole. Ta kdysi byla sjízdná i pro auta (v době, kdy se na Zámečku vyměňovala střecha a drtí z tašek se vysypávala výše zmíněná cesta nad Zámečkm).  Nyní se už desítky let ta  cesta po Slepičárnš  používá jen pro chůzi, ovšem po nedávném vyznačení turistické cesty na Milštejn a na cvikovskou Kalvarii právě přes horní Trávník (dříve totiž ta turistická značka vedla nepříliš chytře ke Cvikovu po silnici) je ta cesta přes Slepičárnu využívána i turisty. Řadu let ji prosekávaii sousedící chalupáři. V r. 2023 se podařilo, že se strojního prosekání této cesty ujalo město Cvikov. Ovšem prosekat dosti frekventovanou pěšinu jednou za rok je málo, takže v současnosti chodci musejí prošlapávat zase zarostlou pěšinu. Snad se dočkáme prosekání v rámci letní akce, kdy cvikovské Služby obsekávají trávu kolem frekventovaných obecních cest. Prosím, ten chodník přes Slepičárnu je nutno prosekat v celé šířce!

Občas mi to psaní připomíná biblické volání na poušti. Nepomáhá to a tak i čtenářů ubývá. Možná je nehvyšší čas  blog ukončit.