23. prosince 2006

Generace chalupářů v pohybu

První generace Pražáků přišla do Trávníka a Naděje v r. 1946, většinou s malými dětmi, narozenými po roce 1938. Ty tvořily druhou generaci chalupářů. A náležitě si to vychutnaly. Některé děti dokonce krátkodobě navštěvovaly i místní dvoutřídní školu. Hlavně zde ale trávily prázdniny. Pubertu na rozdíl od dnešní mládeže prožily bez drog (cigarety a nějaké to pivo jim můžeme v tehdejších dobách tolerovat), zato v létě se chodilo koupat do přehrady, couralo po lese a také se chodilo na noční vycházky na Milštejn. Na zpáteční cestě k půlnoci se vykládaly strašidelné historky, aby dívky měly důvod se bázlivě k mladíkům tulit. Pravidelným podnikem byly šiškové války (socialistický předchůdce dnešního paint-ballu). Na louce před Jelínkem se odehrávaly pravidelné fotbálky. Dvakrát se zde dokonce konaly i „olympijské hry“, zmíněné v příspěvku o sportování.

Druhá generace dorostla na ženění a vdávání v šedesátých letech (své životní družky a druhy si především našla mezi sebou – jen někteří přivedli do party své vyvolené z jiného prostředí), takže třetí generace chalupářů se rodila v té době. V té době jsme si vybudovali za nadějskou kapličkou kurt, kde se hrál volejbal, nohejbal a pinkal tenis za dohlížení mladých maminek s nadějným potomstvem. Na trávníku u kurtu se často batolilo i osm dětí.

Tato doba skončila vzedmutím majetnických pudů, kdy byl kurt zabrán majitelem dotčeného pozemku, kterému vadil přílišný hluk. Tažení proti sportování na kurtu napomohla i akce, kdy se použil silný prostředek na hubení plevelu s cílem odstranit na kurtu zbytky vegetace. Důsledkem průsaků ovšem uschla na sousedící parcele i výsadba stromků a bylo vymalováno.

V následující éře se sportování v létě zaměřilo na sběr hřibů, případně na tůry po okolí svázané s návštěvou hospod. V létě se uskutečnila řada společných autozájezdů do Dederónie k Baltu. Narostlo zato sportování v zimě. V padesátých letech byly chalupy od listopadu do března uzamčené. Od konce šedesátých let až dodnes jsou chalupy na víkendy obsazené i v zimě. Především se běžkovalo (i s dorůstajícími dětmi) na sovětských dřevěných běžkách, po vybudování vleků na svahu Luže nad Dolní Světlou se i sjezdovalo.

V té době se mezi pány ujal vánoční zvyk – pochod hospodami Lužických hor. Zpočátku se chodilo na Jedlovou, Tolštejn a zpět. V současnosti je trasa omezena na okruh přes Krompach, Dolní Světlou a Mařenice.

Velké změny ve sportovní činnosti nastaly v devadesátých letech. Po převratu bylo možno si pořídit horská kola a ve srovnání s pěšími pochody do bližšího okolí se akční rádius rozšířil na desítky kilometrů. Napomohlo i otevření několika turistických hraničních přechodů do Německa. Místo šiškových válek někteří skutečně provozují v lese zmíněný paint-ball. Někteří jedinci využívají i nově vzniklé golfové hřiště na Malevilu. V zimě se jezdí do České hospody v Heřmanicích hrát bowling.

V té době (a vlastně až dodnes) se rodí čtvrtá generace trávnicko-nadějských chalupářů. Ovšem tyhle dětičky už odmala mají dříve netušené možnosti, takže kromě běhání po místních lesích znají i pláže v Chorvatsku, Itálii či Řecku. Na začátku zmíněná druhá generace ovšem stále drží pospolu, pořádá velikonoční koledy, v létě táboráky či společné Silvestry. Třetí generace takto spolu již nedrží. Uvidíme, zda k tomu přivedeme generaci čtvrtou, která si dnes spolu hraje na písečku.


Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]