23. prosince 2006

Jak jezdívali Pražáci do svých chalup

V období první Československé republiky bylo Českolipsko jednou z nejvýraznějších základen odbojného německého nacionalizmu. V říjnu 1934 formuloval své požadavky vůči republice Konrád Henlein na masovém shromáždění v České Lípě. Odsun německého obyvatelstva zdejší kraj značně vylidnil a celé oblasti se přeměnily na území chalupářská. Po odsunu německého obyvatelstva ze Cvikovska již v r. 1946 některé chalupy začaly sloužit pro středostavovské Pražáky jako rekreační. V r. 1948 je ve Trávníku evidováno 13 chalup jako rekreačních a některé z těchto chalup jsou od té doby dodnes v držení stejných rodin.

V té době se s ohledem na problematickou dopravní dostupnost ještě nejezdilo na chalupy na víkendy, ale na celé léto: Někteří pamětníci vzpomínají, že ze zdravotních důvodů pobývali v Trávníku od jara do podzimu a chodili zde i do malotřídní školy, dnešního penziónu U Naděje.

Další nárůst rekreace nastal na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy původní osídlenci ve velké míře prodávali své chalupy na rekreaci a stěhovali se do bytovek ve Cvikově.

V té době se již začalo jezdit i na víkendy – mládež jezdila na motorkách, ti starší měli zorganizovanou dopravu tzv. rekreačkou – autobusem, který v sobotu (a od r. 1968 už v pátek) vyjížděl od budovy Elektrických podniků v Praze - Bubnech a vysazoval rekreanty od Svoru až po Krompach, kde končil. Řidič zde měl zajištěný nocleh a v neděli k večeru zase rekreanty nabíral při cestě zpět do Prahy. Za komunistů se pochopitelně nedala taková věc organizovat jen tak. Proto rekreanti založili „družstvo zahrádkářů“ (jedinou činnosti byla organizace dopravy) a jednatel družstva přes týden přijímal přihlášky na víkendovou jízdu a organizoval zasedací pořádek. Touto činnosti se dlouhá léta zabývali dnes již zesnulí pánové Hnitka a Řežábek.

Těch několik Pražáků, kteří byli zaměstnáni na dráze, zase využívali levné režijní jízdenky a jezdili vlakem. Jelo se rychlíkem z Prahy do Mladé Boleslavi nebo Bakova, tam se přesedlo na zrychlený vlak do České Lípy, který odtud pokračoval jako osobní až do Rumburka. Ve Svoru se přesedalo na lokálku do Cvikova a odtud se chodilo pěšky.

O lokálce Svor – Cvikov – Jablonné v Podještědí pár slov. Úsek ze Svoru do Cvikova byl otevřen 1. srpna (podle některých pramenů 1. září) r. 1886. Další kus tratě do Jablonného byl otevřen 1.10.1905. V šedesátých letech bylo možno podvečer při jízdě do Cvikova z motoráčku 131 sledovat na krajích lesů stáda srnek. Osobní doprava na této trati byla zastavena v květnu 1973 a trať byla zcela zrušena v květnu 1977. Kolejový svršek byl snesen, mosty demontovány a tak dnes jen těleso dráhy na řadě míst v terénu připomíná tuto zaniklou železnici.

V éře Spartaků a Trabantů pak ti, kteří se zmohli na poukaz na auto nebo vyčekali tehdejší pořadníky, brali do svých aut sousedy. Aby to bylo možno organizovat, zavedla si mladší generace čtvrteční schůzky v jedné pražské hospodě, kde se vždy domluvilo, kdo jede a koho může vzít do auta.

Na obrázku je dnešní stav zrušeného nádraží ve Cvikově.

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]