Trávník a věci okolo

Orientační běh (zkratka OB) je moderní sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutno se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Při závodě se hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí a v nejkratším možném čase. Cestu mezi kontrolami si každý volí podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol. O úspěchu v závodě rozhoduje tedy správná orientace a rychlý běh.

Do ČSR přišla tato disciplina v r. 1950. O její prosazení se zasloužily hlavně vysokoškolské tělovýchovné jednoty. I OB se vyvíjel, první závody nebyly běžecké, ale chodecké, nosila se povinná zátěž a hlavně se soutěžilo v hlídkách. Teprve po pár letech se začalo běhat.

I v Trávníku jsou pamětníci, kteří se na konci padesátých let těchto závodů zúčastňovali. Jeden z nich mohl být i mistrem Prahy v nočním orientačním závodě. Bylo to tuším v r. 1960. Závodilo se na kopcích (tehdy ještě tolik nezastavěných) od Braníka k Jarovu a zpět. Startovalo se ve dvouminutových odstupech. No a hlídka našeho Jiříka Š. projevila takovou radost, že našli po několika hodinách cíl a dozvěděli se, že jsou první, kteří dorazili, že tomu dali průchod obrovským řevem. To byla chyba, neboť hlídka, která vyrazila na trať o něco později než oni, v té chvíli usilovně hledala cíl a řev je naorientoval, takže doběhli a získali výhodu těch několika minut o které vyrazili později.

Ale zmiňuji se o tomto sportu proto, že dorazil v srpnu r. 1989 i do Trávníka. Pořádaly se tu totiž mezinárodní závody, kterých se zúčastnilo asi 2000 závodníků. Na přiloženém obrázku vidíte parkoviště mezi Trávníkem a Nadějí – desítky autobusů a stovky aut. Samozřejmě, že tehdy ještě nebyly převozné kadibudky od firmy TOI-TOI, takže účastníci pro úlevu ponejvíce využívali kukuřičné pole v popředí obrázku. Chalupáři ze sousedství toto nesli poněkud nelibě, ale asi příští rok byla lepší úroda. Zajímavostí bylo i to, že národní družstvo, tuším z Lotyšska, každý den vztyčovalo nikoliv sovětskou, ale svoji - dnes opět státní – vlajku.

Po skončení pětidenních závodů jsme všichni vrčeli, jak byly zdupané lesy… ale po dnešních zkušenostech s dřevorubci na Trávnickém vrchu je nutno říci, že přírodě vlastně závodníci vůbec neublížili. Na dnešním obrázku je vidět činnost dnešních asi desorientovaných dřevorubců na Milštejnu.

// vystavil prochpra @ 20:02