11. března 2007

Jak se krade na chalupách

V chalupách se kradlo od okamžiku, kdy chalupaření započalo. Ale i toto téma má své etapy vývoje.

Ještě za minulého režimu se objevovaly v tisku zprávy, jak si VB poradila s asociálními živly, které se vyhýbaly práci a vykrádaly chalupy. Z té doby si mnozí pamětníci vzpomenou na fenomén – vykradač chalup Hrbek. Ten působil na Českolipsku a Liberecku a desítky chalup byly poctěny jeho návštěvou. Ve srovnání s dneškem šlo o skoro neškodného pachatele. V té době ještě nebyly v podzimním a zimním období chalupy tak navštěvované jako dnes, což mu umožňovalo pobýt v chalupě i několik dní, živit se z nalezených zásob a pak přejít jinam. Jednu chalupu v Naději tak navštívil několikrát po sobě, takže po několikáté návštěvě mu majitelé chalupy nechali na kredenci vzkaz: „Když už máme chalupu společně, tak aspoň po sobě taky umývej nádobí!“

Tento způsob návštěvy chalup přežil dodnes. Jde vesměs o bezdomovce, kteří tak hledají „stravu a byt“. Mezi chalupáři se traduje, že viditelné ponechání několika konserv a láhve vína či rumu, chrání chalupu před vandalstvím.

Po revoluci se objevila (i díky nekontrolovatelným zastavárnám) nová chalupní kriminalita. Profesionální vykradači jdou po chalupářských starožitnostech (porcelán, keramika, obrázky i starý nábytek) nebo po kutilském vybavení (nářadí, vrtačky, elektrické a motorové pily …). I tyto nájezdy Trávník a Naděje zažily, v některých případech byla organizace dokonalá, protože k odvozu nutně muselo být použito nákladní auto. V té době jsme zaznamenali i preventivní akce policie – jednou dvakrát za týden chalupářskou oblastí projížděla policie. V dnešní době ovšem asi s ohledem na rostoucí cenu benzinu již takovéto akce nepozorujeme. Iniciativa policie by rozhodně měla být větší. Před několika lety po opakovaném vykradení si jeden z místních chalupářů postěžoval u kamaráda z Inspekce ministerstva vnitra. A představte si, že hned další týden se ve vedlejší vesnici našla plná stodola nakradených věcí! Nečekaným problémem byla skutečnost, že tak objevené věci nemohly být ihned vráceny prokazatelným majitelům, ale jako věci doličné musely být nejprve policejně zaevidovány a využity v rámci vyšetřování (no a úřední šiml nepospíchal).

Pokrok techniky přišel do této oblasti a chalupáři se začali chránit sami – chalupy jsou dnes vybaveny hlídacím zařízením (registrujícím pohyb, rozbití oken nebo hluk) - v první fázi s výstupem do houkaček, nejnověji s připojením na telefon (či fixní předprogramovaný mobil), takže narušení se obratem hlásí majiteli nebo přímo policii nebo do centrály blízké hlídací služby. Samozřejmě, že zdokonalování je postupné (takže u prvních zařízení tohoto druhu docházelo k vyhlášení poplachu přeběhnutím myši nebo tím, že si pavouk pletl pavučinu přímo na čidlu, či po úderu blesku v blízkosti).

Dnes je kladem i to, že řada chalup je obydlena pražskými „emigranty“ trvale nebo řada důchodců přijíždí na chalupy už ve středu či ve čtvrtek a ti samozřejmě dohlížejí na své nejbližší okolí.

Ale stále může něco uniknout. A nejvíce na ráně jsou chalupy na okrajích vesnic, u lesa nebo zakryté vegetací. Není to tak dávno, kdy si v Naději povšimli zanedbaného i na obličeji potetovaného člověka ve vatovaném obleku. Přesto, že volali linku 158, přijela policie s takovým zpožděním, že již divného člověka nenašli (přitom přiznali, že je vyhlášeno pátrání po uprchlém vězňovi). Po třech dnech byla v Naději náhodně objevena chalupa s vylomeným oknem a podle zanechaného obleku bylo zřejmé, že si hledaný v chalupě odpočinul, najedl se a vyměnil si oblečení.

9. března 2007

Jak se topí na chalupách

Když chalupáři získali před lety prázdné chalupy, tak obvykle v každé byl velký kachlový sporák. Dalo se v něm topit dřevem i uhlím. Problémem ovšem byla skutečnost, že pokud se v něm v pátek večer zatopilo (nemluvě o tom, že před zavedením volných sobot se zatápělo dokonce až v sobotu večer!), nebyla šance, že by v místnosti bylo ještě ten večer teplo (dříve totiž, pokud byla chalupa trvale obydlená, se zatopilo v kamnech v listopadu a přikládat se přestalo v dubnu). Kamna se teplem natemperovala a držela ho celou zimu. Pokud se zatápělo vždy znovu a znovu jen na víkend, bylo v místnosti skutečně teplo až v neděli v poledne a po odjezdu to vydrželo až do pondělního ráno (to už bylo dobré jen pro myši).

Proto prvním novým zdrojem tepla bývala naftová kamna (tzv. kamna na fťáky). Topná nafta byla na poukázky za 90 haléřů litr, skladovat se dala snadno v PVC sudech a tak pro pár let bylo řešení, protože taková kamna začala sálat teplo brzo po zatopení. Někteří chalupáři měli své zkušenosti s bouchnutím nafťáků – to když nějakým větrným porvem do komína zhasly a majitel se je pokusil znovu zapálit dříve než vychladly (v teplých kamnech se udržely po nějakou dobu naftové páry a panečku, to poklop jen nadskočil a sazí byla plná místnost).

Další etapou bylo budování krbů – tehdejší Státní nakladatelství technické literatury (tak řečený SENTINEL) dokonce vydal několik publikací pro chalupáře s výpočtem rozměrů krbů podle velikosti místnosti a komína. Záslužnou roli vykonal i tehdejší redaktor televize Václav Vlk, který krby popularizoval v časopisu CHATAŘ (dokonce mu to vydrželo až přes revoluci a jako podnikatel nějakou dobu vyráběl a stavěl krby). Několik reportáží pro televizi pan Vlk dokonce natočil i v Trávníku a Naději.

Zlom nastal po r. 1990. Otevřely se nové možnosti - používat místo krbů mnohem účinnější prosklené krbové vložky. Nejprve se dovážely enormně drahé litinové z ciziny, pak se začaly vyrábět levnější tlustostěnné plechové i u nás. Kdo byl šikovný, obestavěl si je sám, kdo si na to sám netroufl, mohl si je nechat postavit od kamnářských firem (a to i v kachlovém provedení, ba někdy i se zápecím na spaní). Kachlová kamna umožnila i vyhřívání dalších místností – buď formou teplovzdušných kanálů, které byly z hmoty kamen vyvedeny do patra – zde se osvědčilo zabudovat do výstupu v patře sací ventilátor (v takovém případě není problém vyhřát ložnici v patře na 20o C) nebo tak, že se do masivu kamen zabudoval vodní šnek a další místnosti se vyhřívaly topnými tělesy (samozřejmě s nemrznoucí náplní).

No a nejnovějším hitem je budování ústředních topení s ohřevem celé chalupy. V horské oblasti jako je Cvikovsko není rozvod plynu jak v třeba v Polabí. Takže jako zdroj energie padá v úvahu buď elektřina nebo spalování uhlí či dřeva.

U elektřiny jde o řešení drahé, ale zase zcela bez popela a s možností dálkového zapnutí třeba přes telefon. U topení uhlím je problémem dobrý návrh, aby kotel ohříval vhodně vodu a při utlumení nedehtoval. Dálkové ovládání se také dá zařídit (nechat klíče od chalupy u kamaráda a dát mu telefonem pokyn, aby šel škrtnout sirkou).

Nejnovějším řešením (které bude lahodit příznivcům Strany zelených) je topení spalováním peletek. Jde o slisované piliny či dřevní drť a příslušné kotle (či kamna) mají dokonce pro peletky násypky s automatickým přikládáním do vlastního topeniště. Další místnosti se u kotlů vytápějí ohřevem vody nebo v případě kamen nasáváním ohřátého vzduchu. Cena takového kotle je dost vysoká, ale použití dřevního odpadu se může během několika let po zavedení ekologických daní vyplatit.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]