Trávník a věci okolo

Když chalupáři získali před lety prázdné chalupy, tak obvykle v každé byl velký kachlový sporák. Dalo se v něm topit dřevem i uhlím. Problémem ovšem byla skutečnost, že pokud se v něm v pátek večer zatopilo (nemluvě o tom, že před zavedením volných sobot se zatápělo dokonce až v sobotu večer!), nebyla šance, že by v místnosti bylo ještě ten večer teplo (dříve totiž, pokud byla chalupa trvale obydlená, se zatopilo v kamnech v listopadu a přikládat se přestalo v dubnu). Kamna se teplem natemperovala a držela ho celou zimu. Pokud se zatápělo vždy znovu a znovu jen na víkend, bylo v místnosti skutečně teplo až v neděli v poledne a po odjezdu to vydrželo až do pondělního ráno (to už bylo dobré jen pro myši).

Proto prvním novým zdrojem tepla bývala naftová kamna (tzv. kamna na fťáky). Topná nafta byla na poukázky za 90 haléřů litr, skladovat se dala snadno v PVC sudech a tak pro pár let bylo řešení, protože taková kamna začala sálat teplo brzo po zatopení. Někteří chalupáři měli své zkušenosti s bouchnutím nafťáků – to když nějakým větrným porvem do komína zhasly a majitel se je pokusil znovu zapálit dříve než vychladly (v teplých kamnech se udržely po nějakou dobu naftové páry a panečku, to poklop jen nadskočil a sazí byla plná místnost).

Další etapou bylo budování krbů – tehdejší Státní nakladatelství technické literatury (tak řečený SENTINEL) dokonce vydal několik publikací pro chalupáře s výpočtem rozměrů krbů podle velikosti místnosti a komína. Záslužnou roli vykonal i tehdejší redaktor televize Václav Vlk, který krby popularizoval v časopisu CHATAŘ (dokonce mu to vydrželo až přes revoluci a jako podnikatel nějakou dobu vyráběl a stavěl krby). Několik reportáží pro televizi pan Vlk dokonce natočil i v Trávníku a Naději.

Zlom nastal po r. 1990. Otevřely se nové možnosti - používat místo krbů mnohem účinnější prosklené krbové vložky. Nejprve se dovážely enormně drahé litinové z ciziny, pak se začaly vyrábět levnější tlustostěnné plechové i u nás. Kdo byl šikovný, obestavěl si je sám, kdo si na to sám netroufl, mohl si je nechat postavit od kamnářských firem (a to i v kachlovém provedení, ba někdy i se zápecím na spaní). Kachlová kamna umožnila i vyhřívání dalších místností – buď formou teplovzdušných kanálů, které byly z hmoty kamen vyvedeny do patra – zde se osvědčilo zabudovat do výstupu v patře sací ventilátor (v takovém případě není problém vyhřát ložnici v patře na 20^o C) nebo tak, že se do masivu kamen zabudoval vodní šnek a další místnosti se vyhřívaly topnými tělesy (samozřejmě s nemrznoucí náplní).

No a nejnovějším hitem je budování ústředních topení s ohřevem celé chalupy. V horské oblasti jako je Cvikovsko není rozvod plynu jak v třeba v Polabí. Takže jako zdroj energie padá v úvahu buď elektřina nebo spalování uhlí či dřeva.

U elektřiny jde o řešení drahé, ale zase zcela bez popela a s možností dálkového zapnutí třeba přes telefon. U topení uhlím je problémem dobrý návrh, aby kotel ohříval vhodně vodu a při utlumení nedehtoval. Dálkové ovládání se také dá zařídit (nechat klíče od chalupy u kamaráda a dát mu telefonem pokyn, aby šel škrtnout sirkou).

Nejnovějším řešením (které bude lahodit příznivcům Strany zelených) je topení spalováním peletek. Jde o slisované piliny či dřevní drť a příslušné kotle (či kamna) mají dokonce pro peletky násypky s automatickým přikládáním do vlastního topeniště. Další místnosti se u kotlů vytápějí ohřevem vody nebo v případě kamen nasáváním ohřátého vzduchu. Cena takového kotle je dost vysoká, ale použití dřevního odpadu se může během několika let po zavedení ekologických daní vyplatit.

// vystavil prochpra @ 20:55