Trávník a věci okolo

V chalupách se kradlo od okamžiku, kdy chalupaření započalo. Ale i toto téma má své etapy vývoje.

Ještě za minulého režimu se objevovaly v tisku zprávy, jak si VB poradila s asociálními živly, které se vyhýbaly práci a vykrádaly chalupy. Z té doby si mnozí pamětníci vzpomenou na fenomén – vykradač chalup Hrbek. Ten působil na Českolipsku a Liberecku a desítky chalup byly poctěny jeho návštěvou. Ve srovnání s dneškem šlo o skoro neškodného pachatele. V té době ještě nebyly v podzimním a zimním období chalupy tak navštěvované jako dnes, což mu umožňovalo pobýt v chalupě i několik dní, živit se z nalezených zásob a pak přejít jinam. Jednu chalupu v Naději tak navštívil několikrát po sobě, takže po několikáté návštěvě mu majitelé chalupy nechali na kredenci vzkaz: „Když už máme chalupu společně, tak aspoň po sobě taky umývej nádobí!“

Tento způsob návštěvy chalup přežil dodnes. Jde vesměs o bezdomovce, kteří tak hledají „stravu a byt“. Mezi chalupáři se traduje, že viditelné ponechání několika konserv a láhve vína či rumu, chrání chalupu před vandalstvím.

Po revoluci se objevila (i díky nekontrolovatelným zastavárnám) nová chalupní kriminalita. Profesionální vykradači jdou po chalupářských starožitnostech (porcelán, keramika, obrázky i starý nábytek) nebo po kutilském vybavení (nářadí, vrtačky, elektrické a motorové pily …). I tyto nájezdy Trávník a Naděje zažily, v některých případech byla organizace dokonalá, protože k odvozu nutně muselo být použito nákladní auto. V té době jsme zaznamenali i preventivní akce policie – jednou dvakrát za týden chalupářskou oblastí projížděla policie. V dnešní době ovšem asi s ohledem na rostoucí cenu benzinu již takovéto akce nepozorujeme. Iniciativa policie by rozhodně měla být větší. Před několika lety po opakovaném vykradení si jeden z místních chalupářů postěžoval u kamaráda z Inspekce ministerstva vnitra. A představte si, že hned další týden se ve vedlejší vesnici našla plná stodola nakradených věcí! Nečekaným problémem byla skutečnost, že tak objevené věci nemohly být ihned vráceny prokazatelným majitelům, ale jako věci doličné musely být nejprve policejně zaevidovány a využity v rámci vyšetřování (no a úřední šiml nepospíchal).

Pokrok techniky přišel do této oblasti a chalupáři se začali chránit sami – chalupy jsou dnes vybaveny hlídacím zařízením (registrujícím pohyb, rozbití oken nebo hluk) - v první fázi s výstupem do houkaček, nejnověji s připojením na telefon (či fixní předprogramovaný mobil), takže narušení se obratem hlásí majiteli nebo přímo policii nebo do centrály blízké hlídací služby. Samozřejmě, že zdokonalování je postupné (takže u prvních zařízení tohoto druhu docházelo k vyhlášení poplachu přeběhnutím myši nebo tím, že si pavouk pletl pavučinu přímo na čidlu, či po úderu blesku v blízkosti).

Dnes je kladem i to, že řada chalup je obydlena pražskými „emigranty“ trvale nebo řada důchodců přijíždí na chalupy už ve středu či ve čtvrtek a ti samozřejmě dohlížejí na své nejbližší okolí.

// vystavil prochpra @ 20:08