Trávník a věci okolo

Trávnicko-Nadějští chalupáři, co přicházejí do let (a záda je začínají bolet), přišli před pár lety s nápadem, že před a po zimě je dobré si tělíčko nahřát (nikoliv alkoholem, ačkoliv jako doplněk je taky dobrý), ale v termální vodě. A tak začali tuto myšlenku ověřovat v maďarských termálních lázních.

Začali v Hevízu (jezero s horkou vodou uprostřed lázeňského městečka poblíž Balatonu – na obrázku je lázeňský komplex, který je vybudován na pilotech přímo na jezeře). Jezero je hluboké bez nějaké pláže, takže je nutno buď plavat nebo se nechat unášet na nafukovacím nebo molitanovém kruhu (člověk ve stáří stejně dětinští). To by nakonec nevadilo, ale voda je kalná (plave se i mezi lekníny) a i když je doporučovaná revmatikům, nemá se v ní prý pobývat víc než 3 hodiny (ono se to pro sirný pach stejně déle vydržet nedá). No a tak naši průkopníci po pár dnech dojížděli raději do Zalakarose.

Další rok na doporučení vyzkoušeli termální lázně v Sárváru. Lázně jsou vybudované jen před pár lety a tedy moderní a čisté. Voda je teplá asi 36-37 ^oC, čisťounká a bez zápachu. Bazény jsou dva – vždy s vnitřní a venkovní částí (hloubka maximálně 1 m) s možností přechodu zevnitř ven přes průchod se závěsy. Jeden z bazénů má vestavěné vířivé efekty (bublinové masáže, sprchy, kruhový proud vody a d.).

S jednou výjimkou, kdy chalupářská parta navštívila slovenské termální lázně ve Velkém Mederu, se do Sárváru jezdí už čtvrtý rok vždy v dubnu a říjnu. Z Prahy je to 330 km po dálnici do Bratislavy a pak asi 130 km přes přechod v Rajce po silnici na Chorvatsko. Ubytování je podle počtu osob v soukromém penziónu rodiny Wolfových (komplex hotel, penzión a hlavně vila, kde se obsazuje celé patro i se společenskou místností pro trávení večerů).

Letošní jarní zájezd započal poněkud divoce, když autu, ve kterém jeli naši Pepíci se svými žínkami, téměř upadlo 18 km před Bratislavou kolo (ze všech šesti šroubů odpadly matice). Po 4 hodinách čekání na odtah bylo auto naloženo a odvezeno do bratislavské opravny. Protože potřebné šrouby (ty původní kromě dvou byly ubroušené a zohýbané) v sobotu v Bratislavě nebyly k sehnání, vyřešilo se to tak, že u obou zadních kol se místo 6 šroubů s maticemi daly jen 4 šrouby a dobře se maticemi utáhly (anžto tato improvizace vydržela zbytek cesty do Sárváru, doporučujeme ji firmě Opel jako zlepšovací návrh pro zlevnění výroby).

Dubnový týden v Sárváru ovšem pro všechny účastníky spíše působil dojmem nejžhavějšího léta (teploty kolem 25 ^oC a obloha bez mráčku), což se projevilo na stupni opálení. Pánové praktikovali již zavedený rituál „RP a OP“ (čti ranní pivo a odpolední pivo) – a je nutno dodat, že dobře vychlazené pivo Bórsodi v lázeňském bufetu nám velmi chutnalo (dámy chodily na kávičku).

Cestu zpět jsme si zpestřili (kromě jízdy po kousku maďarské dálnice bez potřebné známky – navigoval pan inženýr zpod Milštejnu a zabloudění v Bratislavě – navigoval mlsný Pepa - prý s tankistickou praxí právě v Prešpurku) obědem ve Slovenském Grobu u Bratislavy, kde asi 10 místních restaurací podává pečenou husičku (nutno objednat nejméně den předem).

Všichni už se těšíme na podzimní zahřívací pobyt, na který už máme objednaný u Wolfů termín.

// vystavil prochpra @ 14:08