Za léta prožitých víkendů na chalupě se nashromáždila řada historek, které se dodnes připomínají u letních táboráků. Vzpomeňme zde na některé z nich. Několik se jich týká kamaráda Bucka, který již bohužel řadu let není mezi námi.
To takhle jednou měl záchvat pracovitosti a naštípal kupu dřeva venku před dřevníkem u špalku. Teď bylo zapotřebí je navozit či nanosit do dřevníku a urovnat (nepříjemná práce, že?). A co se nestalo, právě šel okolo dvanáctiletý synoveček, po tátovi boxerovi docela narostlý. A tak Bucek dostal nápad, jak dostat polínka snadněji do dřevníku a zavolal: „Pepíčku, pojď sem, budeme si hrát na špalíčka. Budeme se střídat. Já začnu - budu v dřevníku a ty po mně budeš házet polínka. Když se strefíš, budu špalíček. Za chvíli se vyměníme.“ I stalo se, ovšem Bucek nečekal, že se stane Špalíčkem hned druhou ranou, kdy jím dostal mezi oči. Hra skončila a Bucek strávil zbytek dne se zavázanou hlavou. Jindy hrál Bucek s inženýrem zpod Milštejnu šachy s tím, že kdo prohraje poseká druhému zahradu (to byly časy, kdy ještě nebyly travní sekačky a sekalo se kosou). I stalo se a Bucek prohrál. Druhý den v šest ráno (Bucek byl známé ranní ptáče) zabouchal panu inženýrovi na dveře chalupy. Po vzbuzení inženýrovým oznámil, že jde sekat, ale že snídaní by nepohrdl. Takže mu byla udělána chutná krmě. Pak si vyžádal kosu a vyšel na zahradu. Při třetím rozmáchnutí sekl do země a kosiště se zlomilo. Pokrčil tedy Bucek rameny, podotkl, že pan inženýr má fórové zpuchřelé nářadí a odešel domů. Jednou potřeboval Bucek provrtat trám chalupy, aby dovnitř protáhl kabel od antény. I půjčil si u souseda Drboše vrtačku s dlouhým navařeným vrtákem. Odešel. Po chvíli se ozval zvuk vrtačky, ale jen krátce. Pak se ozvalo: „Chceš tu vrtačku zpátky? Tak si pro ni pojď.“ Vrták se totiž v hloubce asi dvacet centimetrů zasekl a vrtačka začala rotovat kolem zaseklého vrtáku tak dlouho co stačila síťová šňůra. Když se vytrhla ze zásuvky byl konec. Již zmíněný boxer jednou potřeboval něco nastříkat stříbřenkou ve spreji. Jenže co čert nechtěl, ono to nesprejovalo. Ale dobrý rádce nebyl daleko. Šel okolo akademický malíř Štajn a poradil mu, aby sundal čepičku ze spreje a do zalepené kuličky klepnul hřebíkem. I učiněno bylo. Skutečně zalepení povolilo, ale ruce boxera nejsou tak jemné, takže prakticky celý sprej vychrstl našemu mistru sportu do obličeje. Zbavit ho stříbrného nátěru (i za očními víčky) nebylo nic jednoduchého.... Ale i na statku Zlatoústého Franty bývalo veselo. Jednou se dotyčný vydal spravovat střechu. Přivázal se na lano a přehodil zbytek na druhou stranu na zem přes hřeben střechy. Svého přítele požádal, aby ho jistil. Ten mu to slíbil, ale usoudil, že držet hodinu lano v ruce je namáhavé. Tak vzal velký kolík, zarazil ho do země a lano k němu přivázal. Až když milý Franta po skončené práci chtěl slézt, zjistil jak to s jištěním bylo. Lano bylo sice přivázané ke kolíku, ale u kolíku ležel volně stočený zbytek, který by jistě vystačil přes hřeben až k případně spadlému Frantovi do trávy na druhé straně chalupy.
// vystavil prochpra @
16:51 
