Trávník a věci okolo

Tentokrát hlavně z lyží

• Takhle jednou po vánocích se parta vydala na běžky, povídalo se a šlapalo. Pěkně nám to odsejpalo. Znalec Drboš nás vedl tam, kde chodí na hřiby (ale jen vždycky z cesty máchl rukou – „tady kousek jich je“). Když se už pomalu stmívalo, prohlásila jeho žena: „Ale tady jsme už před hodinou šli“. No měla pravdu. Chodili jsme podle stop dokola kolem kopce Kobyla zvaného. Tak jsme se na další vhodné křižovatce místo doleva dali doprava. A za tmy jsme po do té doby neznámé cestě dorazili k Milštejnu. Sice se potmě v prosinci v 7 večer jede s kopce po ledovaté cestě dost špatně, ale aspoň, že člověk ví, kde je …
• Mezi vánoci se před mnoha a mnoha lety zavedlo něco jako Jizerská padesátka - Jízda hospodami Lužických hor. Byli jsme mladí sportovci a tak vyrazit na běžkách k Tolštejnu a pak se vracet se zastávkou v každé hospodě nebyl problém. Leda co do koordinace vnímání. Takže jednou už zbýval poslední úsek cesty – z Horní Světlé dolů k přehradě a domů. Cestou se, jak místní vědí, křižuje silnička na Novou Huť. No a Franta Zlatoústý dojel k silnici a vidí světla auta, tak že mu dá přednost. Jenže i automobilista byl zdvořilý. Před Frantou na zasněžené silnici zastavil a ukazoval ať Franta přejde. No, po malém šermování rukama bylo jasné, že Franta nechá první přejet auto. Řidič pokrčil rameny, odbrzdil a projel. Jenže to udělalo „Křup, křup“ a špičky Frantových lyží, které vyčuhovaly do silnice, byly ulomené …
• Dnes se dostavilo zmoudření věkem, taky je většinou mezi Vánoci a Novým rokem málo sněhu, takže se už nejezdí na běžkách, ale chodí pěšky. A taky se už nechodí tak daleko jako na Tolštejn a Lesnou (tehdy se začínalo v nádražní hospodě v Jedlové). Dnes nám stačí hospody na Krompachu u zámečku (a tam se dá dojet autobusem zrovna když otevírají), Na vyhlídce na Valech, U Jirky a Nataši a Stará hospoda v Dolní Světlé a končí se v Mařenicích. Velkou škodou je to, že už není hospoda na Juliovce (byla umístěna pochodově i pohodově v příhodném místě).
• Po lyžařských terénech se dá chodit i bez sněhu. To jsme si jednou šli projít sjezdovku z Horní do Dolní Světlé. Bylo to po zimě, sníh sice už nebyl, ale půda byla ještě promočená. Takže Vašek (co dělal neony a už mezi námi není) uklouzl a pěkně z výšky dosedl na zadel a kousek se po ní svezl. Brali jsme to jako humornou vložku, ale on bědoval. Vysvětlil nám, že má v zadní kapse klíč od chalupy (srovnatelný s klíčem od brány na Karlštejn) a že ho má obtisknutý na svém těle. No to naše veselí nezmenšilo, spíš naopak. Jó, jo … radost zlomyslná, radost nejčistší.
• Když už byla řeč o jízdě či pochodu hospodami, tak jednou v šedesátých letech parta z vysoké železniční školy (z ní jsme v Trávníku či Naději 3 a ve Sloupu další 2) se usnesla, že taková akce jako bylo 100 jarních km (vysvětlení pro mladé – ujít turisticky a doloženě během jara 100 km) si zaslouží účast. Ale trochu jsme si to pozměnili: Bude to akce 100 jarních piv a dokladovat se to bude účtenkami z hospod. Začalo se společně 21. března v pražské hospodě U Zpěváčků (za Národním divadlem). Akci nám ale trochu znechutil kolega, který splnění úkolu doložil už 27. března!

P.S. Už je taky po smrti – jo, je to ten co bydlel za Bílou labutí a co mu jednou byl doručen dopis od dalšího kolegy ze Slovenska s následující adresou:

Mladý pán M.K.

Pán poštár, moj kamarát bydlí v Prahe za Bílou Labutí v tom dome, čo je vinárňa U Antoníčka. Buďte taký láskavý a doručtě mu to. Ďakujem pekně.

Došlo.

// vystavil prochpra @ 21:39