Trávník a věci okolo

Zatím jsem psal většinou jen o Česku, ale když to máme na hranice jen hodinu pěšky (je to skoro na „propadnutí do Západního Německa“ od té doby co se rozšířilo až do Lužice), tak by se slušelo něco napsat i o zahraničí. Zvláště nyní po zavedení Schengenské úmluvy, kdy budeme moci courat přes hranice, kde se nám zachce

Nejblíž k nám je horská chata na Hvozdu (hranice vede přes vyhlídkovou terasu). Ovšem kde jsou ty doby, kdy jsme jim ještě za dederonské marky vypili celou zásobu griotky! Dneska sulc s chlebem je za 6,5 Euro! Takže stačí se jen pokochat nádherným výhledem.

Z Hvozdu se sejde do Oybina. Zde stojí především za shlédnutí zříceniny nejprve hradu a pak kláštera Oybin na skalním suku nad městečkem. Investovat do vstupného stojí za to. Tento středověký hrad založil v poslední čtvrtině 13. století Čeněk z Lipé. Ve 14. století proti tehdejším loupeživým vlastníkům zakročil král Karel IV., který hrad oblehl a dobyl. Následně zde založil celestýnský klášter. V r. 1577 - po zásahu blesku klášter vyhořel a zůstal v troskách. Do současnosti se dochoval jen zbytek opevnění s branami a částí budov a ovšem zřícenina kláštera. Kolem celého skalního suku vede nádherná do skály vytesaná vyhlídková cesta. Za shlédnutí stojí i skalní hřbitůvek.

Pod skálou je krásný venkovský kostel s malovaným dřevěným stropem.

Dalším městečkem je Jonsdorf. Od roku 1890 je Jonsdorf je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované parními lokomotivami. Tato dráha se lidově nazývá „Bimmelbahn“ (zvonková dráha). Pro výlet s dětmi je pěkné i jen svezení z Olbersdorfu (kousek za Oybinem)) do Jonsdorfu.

U Jonsdorfu je pěkné letní koupaliště i s toboganem.

Na protější straně údolí, kterým vede cesta z Valů, je vstup do skalního města – zajímavé jsou vytesané vstupy do bývalých lomů, skalní stěny i miniaturní čedičové varhany. Místní zvláště tvrdý pískovec byl od r. 1580 do r. 1918 těžen a až 4 tuny těžké mlýnské kameny byly exportovány do řady zemí (Ruska, Švédska a d.). Největším lomem na vyhlídkové cestě je Schwarzer Loch.

Cesta končí u hospody Gondelfahrt, kde se lze svézt na lodičkách na sousedním rybníku. Nad rybníkem se pnou další pískovcové skály – zvané Nonnenfelsen (Jeptiška). Nahoře je vyhlídková restaurace – skutečné skalní hnízdo.

Pro začátečníky horolezce je zde připravena tzv. ferrata (je to mezinárodně vžité italské a německé označení). Obtížné a nad srázy exponované pasáže těchto cest jsou opatřeny fixními ocelovými lany či řetězy, které začátečníkům či „vysokohorským turistům“ slouží jak k sebejištění, tak k postupu v místech, kde chybí přirozené chyty a stupy (leckdy zde najdeme i žebříky či kramle). Při průstupu takovou cestou každá osoba používá krátké zajišťovací lano s karabinou. Pokud je mi známo, v ČR zatím žádná ferrata vybudována není.

// vystavil prochpra @ 14:48