11. února 2008

Lužičtí Srbové

Polabští Slované vyhynuji v bojích s germánskými kmeny, jak víme třeba z Kolárovy Slávy dcery. Stejný osud hrozil našim sousedům Lužickým Srbům. Ti osídlili oblast sousedící s naší severní hranicí v době stěhování národů (ve stejné době přišly české kmeny do Čech). Jejich území bylo v 10. století dobyto a kolonizováno Němci (expanzi zahájil východofranský král Jindřich Ptáčník). Srbové tak ztratili samostatnost. Od doby Karla IV. do r. 1635 byla Lužice součástí království českého. V 19. století probíhalo silné poněmčování Srbů. Až v r. 1912 vznikla organizace Domowina (která existuje dodnes), která usilovala o uchování lužicko-srbské svébytnosti. Za nacismu byla Domowina zakázána a opět se připravovalo konečné zúčtování s neněmeckým obyvatelstvem. Po konci 2. sv. války sice selhala snaha o přičlenění Lužice k Československu, ale alespoň NDR umožnilo samostatné kulturní vyžití Lužických Srbů, samozřejmě při respektování vedoucí role komunistické SED. Dnes patří Lužice rozhodující částí do Braniborska (Dolní Lužice) a s námi sousedící Horní Lužice je součástí Saska.Práva Srbů v Sasku dnes zaručuje Ústava Saska a Zákon o právech Srbů z roku 1999. Z návštěv za hranicí víme, že v oblasti jsou dvojjazyčné nápisy a že se udržují různé folklorní zvyky jako např. koňská procesí o Velikonocích. Hlavním městem Horní Lužice je Budyšín (Bautzen) – z Trávníka jste tam za necelou hodinu. V jeho blízkosti u městečka Kleinwelka je atrakce pro děti – velký dinosauří park a přírodní bludiště. V nedávné době zaznamenali Lužičtí Srbové významný úspěch ve své emancipaci, protože při známé (a na mém blogu již zmiňované) dobrovolníky vytvářené encyklopedii Wikipedia vznikla její lužickosrbská mutace. Na doklad úzké příbuznosti lužickosrbštiny uvádím bez překladu kousek ukázky z této encyklopedie:
Serby su pódwjacornoslowjański lud. Pó doněntejšnych znajobnosćach wědomnostnikow su w 6. stolěśu do stronow źinsajšneje Lužyce pśidrogowali. Tam su bagnisća zesušyli, rolu zdobyli a kraj wutrjebili.

W běgu 9. do 12. stolěśa jo jich Nimske mócnartwo w tak mjenowanych "Wendenkreuzügen“ póbiło. Tak su Serby něnto južo wokoło 1000 lět pód cuzym kněstwom a źinsa jadna ze styri pśipóznatych narodnych mjeńšynow Nimskeje. Wóni maju dwě spisownej rěcy: dolnoserbšćinu a górnoserbšćynu.


// vystavil prochpra @ 21:41
Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]