13. června 2008
Pověsti z Lužických hor
Při vycházkách s dětmi po Lužických horách je dobré vědět, kde se vyskytovalo nějaké strašidlo nebo která pověst se k místu váže.
Na stránkách města Cvikova se lze přes odkaz – Turistika, historie - dostat na odkaz – Báje a pověsti, kde najdete většinu pověstí, kterými děti upoutáte.
Na hlavní místní pověsti jen stručně upozorním:
- Na tzv. Skále smrti u Velenic je od r. 1910 zobrazen námět, kdy rytíř Kun z Kunratic pronásledoval na koni v lese místní dívku. Nebožačka skočila ze skály a zachránila se v měkkém mechu na močále, rytíř i s koněm skočil za ní, probořil se a utopil i s koněm. Reliéf je na obrázku.
- V Modlivém dole prý spáchali společnou sebevraždu z nešťastné lásky rytíř ze Svojkova a dívka z Velenic.
- Na Hvozdu se objevuje Hochwaldský mužíček, ale neukazuje lidem poklady, ale něco lepšího – léčivé byliny.
- U Sloních kamenů (u Rynoltic) prý sídlili trpaslíci, ti jednou odešli, ale dali klíč od úkrytu se svými poklady místní pasačce, aby ho hlídala. Nevrátili se a klíč prý visí kdesi v lese na stromě.
- Na Luži prý sídlil kouzelník, kterému jednou lovec zabil šípem jeho havrana. Za to loupežník proměnil lovce v dravého ptáka.
- V lesích kolem Tolštejna působilo za středověku mnoho loupeživých rytířů a lapků.
Jeden z těchto loupeživých rytířů, nějaký Kurt, slavil svatbu své dcery a na svatbu vyzývavě pozval i měšťany ze Žitavy, kterým svým loupením škodil. Ti se domluvili a přišli, že na svatbě předvedou tanec s meči. No a uprostřed tance přestali a začali meči útočit na hradní posádku. Na tento moment číhali u brány i žitavští vojáci, hrad dobyli a loupeživého rytíře popravili.
- Jméno německého Jonsdorfu pochází od správce hospodářství Ojbínského kláštera Jonase, který v r. 1439 vyměřil v dnešním Jonsdorfu půdu pro nové hospodáře, kteří museli pak odvádět část úrody do kláštera.
- Mezi Jonsdorfem a Olbersdorfem je tzv. Hladový pramen. Zde se podle pověsti setkal v r. 1539 poutník s místní ženou se dvěma dětmi, zcela vyhladovělými, a rozdělil se s nimi o poslední kus chleba. Tuto „asi skutečnost“ zmiňuje ve svém jednom spise i Martin Luther.
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]