10. září 2008

Hvozd

< Hora Hvozd na česko-německé hranici je svým tvarem se dvěma vrcholy velice atraktivní. Je tak viditelná od jihozápadu (viz první obrázek). Při pohledu od Jablonného ovšem tento poutavý tvar mizí.

Zvláště v dnešní době po otevření hranic je výstup na Hvozd velmi atraktivní. Hvozd (německy Hochwald) patří mezi nejvyšší vrcholy Lužických hor. Státní hranice prochází přes jižní vrchol, kde již v r. 1854 byla postavena na české straně horská bouda. Ta vyhořela v srpnu r. 1877, ale již následující roky byla obnovena.

Na jižním vrcholu byla vybudována v r. 1879 dřevěná rozhledna, která vyhořela po zásahu bleskem v r. 1884.

Druhá – německá bouda – byla vybudována v r. 1890. V r. 1937 vyhořela, ovšem hned v r. 1938 byla obnovena.

Podle serveru www.luzicke-hory.cz chata na české straně (tehdy v majetku rodiny Kalauchových) prý vyhořela v r. 1946, ale podle serveru www.hochwaldbaude.de (kde se dozvíte vše o dnešní německé boudě, privatizované v r. 1991) šlo jen o menší požár a tato česká bouda byla stržena až v r. 1949 v rámci znepřístupnění hranic.

V německé boudě (viz druhý obrázek) je možno přespat za rozumné ceny (15 až 20 EUR/noc) což pro milovníky přírody nabízí možnost sledovat úchvatný východ slunce. Z terasy u boudy (přes kterou prochází hranice) je nádherný rozhled od východu přes jih až na západ (sever stíní německá bouda). Je možno si ovšem zajít na německou rozhlednu (výška 25 m, otevřeno denně od 11 hodin) a výhled máte zcela kruhový.

Na zdi německé boudy je umístěna retranslační stanice pro spojení na internetu systémem WiFi pro oblast od Krompachu přes Mařenice až k Trávníku (viz třetí foto).

Vrchol Hvozdu byl pro nás zpřístupněn po zrušení hraničních zátarasů v červnu 1968. Tehdy jsme využili perfektní němčiny kamaráda Lexy (dnes žije v Kanadě) a otevření hranic jsme oslavili vypitím celé zásoby griotky v dederonské chatě (i díky kurzu 3 Kčs za 1 marku).

Druhý památný výlet do německé boudy se konal v červnu 1990 – protože od 1. července se sjednocovala východo- a západoněmecká marka a občanům bývalé DDR se východní marky vyměňovaly za západní. Seskládali jsme všechny dederonské marky, co jsme v partě měli (zvláštní zásluhu je nutno přiznat Haničce z kopce, která nám dala 200 marek s tím, že půlku máme propít a za půlku jí koupit čokoládu) a vyrazili jsme na kopec. Asi v 10 lidech jsme si dali pivo, griotku, zmrzlinové poháry a v německé boudě přečkali velký liják. Na závěr jsme zaplatili (včetně zakoupení asi 2 kg čokolády) a dvě hrsti drobných feniků jsme hospodskému nechali jako tuzér (až v Praze jsme se z novin dozvěděli, že feniky zůstaly v platnosti – takže jsme tam nechali královský tuzér!). Protože griotka opět došla, zastavili jsme se na ni cestou zpátky v hospodě v Krompachu a pak se jednomyslně usnesli, že dederonská byla lepší.


Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]