7. října 2008

Trávnická historie

V textu z 30. července 2007 jsem vzpomínal dvou historických zápisů, které po dlouhá léta visívaly v původní trávnické hospodě u silnice do Mařenic. Jeden text pojednával o Trávníku, druhý o Milštejnu. Nedávno se mi podařilo je u dnešního držitele vyfotografovat. Připomínám, že jsou sepsány v r. 1948 místním učitelem p. Musilem. Zápis o Trávníku je na fotografii. Připojuji přepis originálního textu (bez korekcí v původním znění). Lze si povšimnout zdůrazňování české přináležitosti (logické po porážce Německa a vysídlení zdejších Němců). Také stojí za povšimnutí, že (jak jsem již upozorňoval) dnes je zdejší krajina mnohem lesnatější než dříve. V textu je totiž zmiňován krásný výhled z Trávnického vrchu, který je dnes beznadějně zarostlý. Ještě kolem r. 1963 stál na tomto vrchu částečně již prohnilý dřevěný triangl, který ještě výhled umožňoval (pro netrpící mořskou nemocí, protože se při výstupu poněkud kýval). Text o Milštejnu uveřejním později.

Vyprávění pana Musila:


Trávník
V malebném kruhu stojí hory jak zahrady by hráze pevné
a na nich šumí lesů sbory převážné slovo v řeči jemné.

čítá 83 domů, leží na jižním svahu stejnojmenné hory 3.5 km od Cvikova na okresní silnici vedoucí přes státní hranici až do Waltarjecy u Žitavy. Z této odbočuje okresní silnice do Naděje. Půda, skládající se hlavně z břidlice a písku, jest prostředně úrodná, ku pěstování pšenice a ječmene méně způsobilá. Hora Trávník (Glasert) 568 m je porostlá lesem a její vrchol poskytuje krásný pohled na Cvikov a dálné okolí. Při vchodu do lesa polní cestou od č. 14 uvítá nás dřevěný kříž s ohrádkou a lavičkou „U Knesplovy brány“. Pohled odtud je nezapomenutelný. Na obzoru rýsují se naše hory Luž, Hvozd, Zelená, v dáli pak za jasného počasí i Krkonoše. Z vod jen malý potůček protéká obcí, aby se v údolí spojil s Hamerským potokem. Vodovod pro celou obec postaven byl v r. 1908. Mezi domky malebně rozloženými na úbočí hory Trávníku vyjímá se zvláště vila státní lesní správy. Veřejné budovy jsou kaple, škola a hasičská zbrojnice. Podnebí je horské a drsné, ale slunnými lesy velice zdravé a plicně chorými hojně vyhledávané. Celková plocha polí činí 63.3 ha, luční 47.8 ha. Největší část ovšem pokrývají lesy,ponejvíce smrkové. Také borovice jest tu hojně zastoupena, řidšeji jedle a modřín. Překrásnou ozdobou jsou ojedinělé obrovské buky, jistě stoleté, které jako mohykáni střeží své okolí jehličnatých dětí. Z lesního ticha je možné se „U brány“ dočkati krále našich lesů, jak majestátně kráčí na pastvu, někdy až k samotným stavením. Ani lišky nejsou velkou vzácností, naopak činí ročně velké škody na domácí drůbeži. Ptactva celkem málo. Což však překvapí každého návštěvníka jest, že marně hledá a shání našeho milého nepořádníka – vrabce. Proč se tu vrabec neudrží, není dosud vyzkoumáno. Zato však tu muselo býti hojně ptáčníků, jak o tom svědčí velké množství klecí ve staveních uchovaných. Místní hřbitov založen r. 1890, dříve pochovávali do Cvikova. První, kdo byl na hřbitově pochován, byl tříletý Emil Bubák, jistě již podle jména Čech. Kaple postavena byla r. 1802. První zvonek ulit byl r. 1847 v Praze a nesl obraz sv. Prokopa a Matky Boží. Za světové války odevzdán byl na děla, též druhý propadl stejnému osudu v druhé válce světové. Trávník připomíná se již r. 1391 jako obec Kratzhart a patřila k panství Mühlsteinovskému pánů Berků z Dubé. Tehdy kvetlo v obci sklářství, odtud něm. pojmenování Glasert. Později připadl panství Zákupskému.

OKOLÍ

Po okresní silnici dojdeme do obce Naděje, ležící v kotlině hor, z nichž vyniká Luž a Suchá. Poměry životní jsou souběžně s Trávníkem i osudy dějin, za to přírodou jest Naděje mnohem bohatší. Hned u cesty stojí „Krkavčí kámen“, sklaní obelisk s křížem na vrcholi. Z Naděje vede polní cesta na Mühlstein, zříceninu tak pro nás památného hradu českých pánů z Dubé a Lípy. Za Karla IV., Otce vlasti, určen byl hrad k ochraně cestujících před loupežnými rytíři. Od těch dob chřadl, až proměnil se v ruinu. Se skalní věže je překrásný rozhled do širého okolí. Projdeme Nadějí a dáme se doleva v Hamrech po lesní cestě k přehradě, která slouží v parných letních dnech za koupaliště. Mineme ohradu a přijdeme k cestičce, vedoucí k Ledové jeskyni – jedinečné v Čechách. Přístup dosti snadný a prohlídka sama stojí za trochu námahy cesty nahoru vážené. A jindy pěšky do blízkých Mařenic, čisté obce rozložené kolem potoka přitékajícího od hranic. Zde prohlédneme si farní kostel jako ž i kapli „Na Kalvárii“. V okolí jsou krásně tesané sochy a reliefy ve skalách i celé kaple. Autobusem svezeme se do Dolní Světlé a dále po lesní cestě na horu Luž, podle které vzalo pojmenování celé lužické pohoří. (Pozor na pohraniční kameny!) A opět tak krásná vyhlídka. A zase autobusem do Krompachu u samých hranic. Odtud pěšky na blízký Hvozd, odkud překrásný pohled na Žitavu i k nám. Výstup dnes je značně ztížen hraničními poměry a proto ponecháme si tento výlet na doby pozdější. Přes horu Trávník krásnou tichou lesní cestou sejdeme do Rousínova, starého sídla českých sklářů a odtud přes Svor do Cvikova.

Nevzali jsme s sebou nic, po všem veta,
než bibli Kralickou a Labyrint světa.

Poutníče, pamatuj, že chodíš po posvátných místech našich exulantů, že všechny cesty zdejší zkropeny jsou jejich slzami a modlitbami – a až usedneš pod večeru v západu slunce na lavičce "U brány“ a rozhlédneš se po těch horách, po těch lesích, lučinách a polích a uvědomíš si, že to všechno je zase naše – ano naše – dej pozor na slzy – neubráníš se jim ……..

Trávník vítá každého hosta a přeje každému, aby užil svého pobytu k zotavení, aby užil čistého horského vzduchu, aby seznal krásu našich pohraničních hor a lesů, aby poznal práci našich hraničářů i našich strážců hranic a aby se mu tak v Trávníku zalíbilo, aby se vracel zas a zas.

V Trávníku v červenci 1948

R. Musil

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]