Trávník a věci okolo

Kromě hudebníků žili na chalupách v Trávníku a Naději i umělci jiných oborů. Připomenu zde některé z nich. Rád uvítám doplňující informace.

Vzadu v Naději měl chalupu malíř, ilustrátor a grafik Jan Rambousek (nar. 1896, zemřel 1976). Byl žákem Maxe Švabinského a studoval i v Paříži. V r. 1922 založil a redigoval grafický sborník výtvarného spolku Hollar. Napsal řadu knih o grafice, např. Písmo a jeho užití, ale i knihy cestopisné, např. v r. 1930 Picolou do Nizzy a přes Alpy zpět, kterou si ilustroval. Na obrázku je titulní stránka jeho knihy.

Na chalupě u lesa v Naději žil výborný fotograf František Hlinovský (který prý jednu dobu byl oficiálním fotografem na komunistických sjezdech až do chvíle, kdy v povzneseném stavu prošvihl jednu z akcí). Do jeho chalupy dojížděl i výtvarník Jiří Exner, který zůstal našemu kraji věrný. V jedné z menších rolí ve filmu Markéta Lazarová je uváděno rovněž jméno František Hlinovský, není mi známo, zda jde o našeho fotografa.

Připomínáme-li si film Markéta Lazarová, dostaneme se k dalšímu jménu z Naděje – Pavla Polášková. Hrála v tomto slavném Vláčilově filmu z r. 1967 jednu z hlavních rolí - divokou Alexandru (hlas jí ovšem propůjčila Karolina Slunéčková). Po r. 1968 emigrovala do Německa, kde její stopa mizí.

V osadě Hamr měl chalupu sochař Rathouský.

Manželé Kajdošovi (Václav nar. 1922, zemřel 1990 a Sylva nar. 1922) – povoláním lékaři, se v uměleckém světě uchytili jako překladatelé. Pan doktor Kajdoš je v lékařských kruzích dodnes znám jako autor prvních vysokoškolských skript o akupunktuře Základy tradiční akupunktury (skripta, naposledy vydaná v r. 1985, jsou dodnes využívána při studiu) a populární knihy o stejném tématu Kovem a ohněm. Byl průkopníkem čínské akupunktury u nás. Překládal z angličtiny (hlavně detektivky, science-fiction), němčiny, francouzštiny i španělštiny. Ovšem i sám napsal několik knih s tématikou sci-fi. Rádi jsme ho vídali u našich táboráků. Jeho manželka po jeho smrti dokončila některé započaté překlady a pokračuje vlastní překladatelskou činností z angličtiny (např. z beletrie knihy autorů Berlitze, Lovecrafta, Gardnera, ale i knihy s lékařskou tématikou). Otec Dr. Kajdoše byl za první republiky náčelníkem generálního štábu čs. armády a ministrem železnic.

Po válce měla v Naději chalupu i herečka Jiřina Štěpničková. Po jejím uvěznění v padesátých letech chalupa asi propadla státu. Později tuto chalupu obýval Miroslav Galuška, komisař úspěšné české expozice na Světové výstavě v Montrealu 1967. V l. 1968-69 byl krátce ministrem kultury. V r. 1970, ač v nemilosti, se ještě stal generálním komisařem naší expozice na Světové výstavě v japonské Ósace. Pak byl vyhozen z několika zaměstnání a živil se hlavně jako učitel cizích jazyků. Po revoluci se ještě zúčastnil přípravy naší expozice na Světové výstavě v Seville v r. 1992.

Minule jsem se zmínil o příbuzné Tesaříkových a Poštových, baletce a choreografce Zoře Šemberové (nar. 1913). Po ukončení aktivní kariéry (např. slavná Viktorka v r. 1950 v Národním divadle) pracovala jak baletní pedagožka (mezi její žáky patří i dnešní kambodžský král Norodom Sihamoni). V roce 1968 odešla do emigrace, neboť pro vynikající choreografku se ve změněných politických poměrech nenašla pracovní příležitost (!). V roce 1998 získává v pražském Národním divadle, které se kdysi po Brně stalo její druhou domovskou uměleckou scénou, cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanečního umění. Nedávno u nás vyšla její autobiografie „Na šťastné planetě“. Letos ve svých 95 letech byla opět na návštěvě v ČR. Její svěží intelekt v tak vysokém věku jsme mohli obdivovat v televizním pořadu Marka Ebena Na plovárně. Na obrázku přebírá cenu „Přátelé českého umění“ od našeho ministra kultury. Její dcera Pamela občas přijede do Naděje z Australie .

// vystavil prochpra @ 11:39