Trávník a věci okolo

Náš kout Lužických hor je protkán turistickými stezkami a o turistických značkách nebo o dřevěných známkách jsem se na blogu již zmiňoval. Můžeme si tedy připomenou naši turistickou historii, protože v loňském roce měla za sebou již 120 let. V červnu 1888 byl založen Klub českých turistů. Prvním předsedou byl známý rebel a nositel pokroku Vojta Náprstek (zakladatel Náprstkova musea v Praze). V r. 1890 vznikl v tomto spolku projekt petřínské rozhledny, která byla velice rychle vybudována a v r. 1891 otevřena. V r. 1892 byl na Petřín přenesen i pavilon Klubu turistů z Jubilejní výstavy (následně v něm bylo zřízeno i bludiště). Od r. 1897 se stal redaktorem klubového časopisu PhDr. Guth-Jarkovský, známý propagátor sportu a olympijské myšlenky. Nesmíme zapomenout na jeho pravidla slušného chování a na to, že byl prvním ceremoniářem v úřadu presidenta TGM. V r. 1901 vydal klub závazná pravidla pro značkování turistických cest, které jsou prakticky uplatňovány dodnes. V r. 1918 byl přejmenován na Klub československých turistů, který se rozpadl až v r. 1939 po vzniku Slovenského štátu. Za první republiky dosáhl KČT více než 60 tisíc členů a stal se provozovatelem řady turistických chat a útulen. Patřily mu i některé hrady. Zajímavým faktem je skutečnost, že v r. 1944 slovenští turisté v přípravě na povstání prakticky zlikvidovali na Slovensku turistické značení. V r. 1948 byl KČT jako buržoazní spolek zrušen a začleněn do jednotné tělovýchovné organizace SOKOL. V r. 1957 vznikl Československý svaz tělesné výchovy a v rámci něj pracoval Ústřední odbor turistiky.

Protože jej vedli rozumní lidé, turistika nezanikala, ale rozvíjela se. Vznikly akce jak „100 jarních km“, dálkové pochody jako Praha – Prčice, turistické zápočtové cesty a za ně udělované výkonnostní třídy v turistice (bylo nutno absolvovat a turisticko-kulturně písemně zdokumentovat řadu několikadenních pochodů v krásných koutech naší vlasti). Konaly se také tzv. turistické srazy. V r. 1960 se konal první zimní turistický sraz na Luční boudě v Krkonoších, kdy část účastníků stanovala jeden týden přímo na sněhu poblíž Luční boudy (byl jsem mezi nimi – mládí nevybouřené).

Vznikla i samostatná disciplina – orientační běh v neznámém terénu podle mapy a s povinností projít stanovené kontrolní body v terénu. Ze začátku to byly pochody, ale brzy bylo nutno zhruba desetikilometrové tratě proběhnout.

V r. 1963 přispěli turisté svou iniciativou k vyhlášení našeho prvního Národního parku Krkonoše (KRNAP).V r. 1990 po rozpadu socialisticky organizované tělovýchovy se znovu ustavil Klub českých turistů.

Značkování cest se díky dobrovolné práci zanícených dobrovolníků (turistů – značkařů) dále rozvíjí, ale na turistických stezkách dnes potkáme mnohem méně lidí než v šedesátých letech a bohužel spíše starších ročníků, mládež se sportovně rozvíjí spíše na diskotékách, v akvaparcích a v zimě u lyžařských vleků. Mnohakilometrové pochody krajinou jsou na ústupu. V Lužických horách dnes potkáváme spíše pochodující Němce než Čechy. V rukách obvykle mají něco jako lyžařské hůlky – jde o tzv. „nordic walking“ – severské chození (při kterém se údajně koordinovanými pohyby kromě nohou procvičují i ruce).

// vystavil prochpra @ 19:36