26. července 2010

Číslování domů

Domy se původně označovaly jmény lidí, kteří v nich žili, nebo podle jejich profesí. Ve městech se využívala k pojmenování budov snadno zapamatovatelná znamení na fasádě.

Označování domů čísly popisnými v našich zemích bylo uzákoněno za císařovny Marie Terezie. Prý proto, že kočí, který ji vezl ve Vídni do určitého domu, marně hledal patřičné domovní znamení a bloudil. Tehdy prý císařovnu napadlo, že by domy měly být očíslované.

6. února 1770 vyšel zákon o číslování domů a 10. března 1770 tzv. konskripční reskript. Hlavním důvodem bylo sčítání mužů pro potřeby armády. Vlastní sčítání probíhalo asi šest let a prováděli ho konskripční důstojníci za účasti civilní správy. Obyvatelstvu bylo nakázáno, aby v určený den zůstalo doma. Soupisy se prováděly po obou liniích – civilní i vojenské správy. Záznamy se sumarizovaly krajově, následně zemsky a odesílaly do Vídně. Protože se vše zapisovalo a počítalo ručně, bylo v záznamech mnoho chyb a vojenské záznamy se od civilních lišily. Zpřesnění postupu se zavedlo až v r. 1805, kdy se začaly evidovat i ženy a děti.

Stavení byla čísly doslova popisována (proto čísla popisná), číslo bylo napsáno křídou na vrata nebo dveře nebo bylo namalováno na omítku. Při opravách musela být čísla znovu obnovována – od té doby platí povinnost označení domu zvenčí viditelným popisným číslem. Domy měly být číslovány v přirozeném sledu, jak se obcí procházelo, obvykle po směru hodinových ručiček. Často se začínalo významnou budovou (panské sídlo, fara, nejbohatší sedlák....). Některé stavby jsou již od dob Marie Terezie z číslování vyjmuty. Jsou to například církevní stavby tj. kostely a kaple. Další popisná čísla byla přidělována postupně, vždy při vybudování dalších objektů. Tak lze na katastrálním plánu snadno vypozorovat, jak se postupně obec rozrůstala.

Současně byl vydán i zákaz měnit si příjmení. Tak vznikla dodnes platná identifikace obyvatelstva a územní členění obydlených míst.

V Praze bylo provedeno první číslování domů na základě císařovnina dekretu za primátora Václava Friedricha z Friedenberka. V tomto číslování však byly nesčetné chyby a situace se napravila až v roce 1805 novým číslováním, které dalo městu Praha popisná čísla formou plechových tabulek s bílými arabskými číslicemi na červeném pozadí. Tato čísla platí dodnes.

Dnes používáme v řad měst s ulicemi i čísla orientační, v modré barvě. Číslují se jimi budovy v ulici, číselná řada vlevo je lichá, začíná 1 a vpravo je sudá, začíná 2. Náměstí se číslují kolem dokola, začíná se zpravidla nejvýznamnější budovou v obci - radnicí nebo se začíná od rohu náměstí. V Praze je zvykem, že orientační čísla v ulici vzrůstají v souladu se směrem toku Vltavy (která teče od jihu k severu) a pokud ulice vede příčně, čísluje se vzestupně směrem od Vltavy.

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]