14. července 2010
Lužickými horami po hřebenovce
Dne 13. dubna 1902 se ve Varnsdorfu sešli zástupci německých horských a turistických spolků, z obou stran harnice Rakousko-Uherska a Německa, a dohodli se na zřízení jednotně značené cesty, vedoucí převážně po hřbetech pohoří od Ještědu až na Růžovský vrch u Srbské Kamenice na Děčínsku. Byly to spolky: z Liberce, ze Žitavy, z Krásné Lípy a z Děčína. Celá dohodnutá hřebenová cesta měla délku asi 60 km a byla pro ni určena jednotná značka, čtyřzubý modrý hřeben na bílém poli (viz první obrázek). Na tuto hřebenovku se měly následně napojovat radiálně další turistické stezky v této oblasti. Cesta vedla od Ještědu přes Výpřež, Malý Ještěd, Lom, Malý a Velký Vápenný k silnici u Jitravy, pak přes Vysokou, Ostrý vrch do Horního Sedla. Dále pak přes Popovu skálu a Tobiášovu borovici kolem myslivny Na šestce na sedlo Kammloch pod Hvozdem. Odtud pokračovala stezka přes Hvozd, Jánské kameny, Krkavčí kameny, Luž, Tolštejn, Jedlovou, Studenec, Všemily, Dolský mlýn, Růžovský vrch až na Děčínský Sněžník. Po většině její trasy dnes vede červená turistická značka.
Po druhé světové válce byla značná část trasy nepoužitelná (nacházela se v zakázaném hraničním pásmu). Od r. 1968 je naše část trasy průchodná a značená červenou značkou (jako hlavní významná turistická trasa).

Evropské turistické sdružení, jehož členy jsou turistické svazy a spolky většiny evropských zemí, vytvořilo do roku 2006 celkem 11 dálkových tras (E1 až E11) o délce asi 55 000 km (jejich trasy jsou vyznačeny na druhém obrázku).
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]