15. srpna 2010
Přehrada Naděje
Základní fakta o přehradě jsem popsal v červnu 2006. Od p. Pavýzy z Dolní Světlé jsem nedávno dostal podrobný popis, jak přehrada vznikla a k čemu sloužila. Pokusím se již publikovaná fakta podle toho doplnit.
Pramen Hamerského potoka, na kterém přehrada stojí, je v širokém údolí mezi Luží a Pěnkavčím vrchem. Ve dvacátých letech minulého století vznikl plán z tohoto prameniště napájet vodovod v městě Rumburku. Byly vybudovány sběrné studně a přes vodoměrnou šachtu v údolí U Jána bylo vedeno potrubí přes Novou Huť k nádraží Jedlová a pak k Lesné a dále údolím do Rumburka (tento vodovod je údajně v provozu dodnes).
Ovšem Hamerský potok byl od 19. století využíván pro pohon 15 mlýnů a pil od Hamru po Lindavu (buď přímo jako pohon vodním kolem nebo pro výrobu elektřiny pomocí turbosoustrojí). Odběr vody z prameniště potoka by snížil průtok a ohrozil provoz těchto továrniček. Proto bylo rozhodnuto souběžně s vodovodem vybudovat v údolí pod Suchým vrchem přehradu, která by v suchých obdobích umožnila doplnit snížený průtok potoka. Podle smlouvy s uživateli z r. 1931 měla přehrada mít objem 24 tisíc kubických metrů . Přehrada byla vyprojektována a její stavba dokončena v r. 1938, Přehrada byla napuštěna 19. července 1938, tedy ještě před zabráním našeho pohraničí. Stavba trvala 170 dnů a pracovalo zde někdy až 110 dělníků. Ve stejné době se v okolí stavěly bunkry obranné linie proti nacistickému Německu, což stavbu komplikovalo. Bunkry byly obsazeny naším vojskem v květnu 1938. Její kolaudace proběhla v r. 1942.
Přehrada pak sloužila pro pohon 15 vodních děl od Hamru po Lindavu. Z toho byly v Hamru 2 pily (jedna z nich nad původním hostincem, na jehož místě dnes stojí chata; druhá, rovněž již neexistující, u skály za dnešní poslední chalupou směrem ke koupališti) a jeden mlýn, dále byla napájena turbina v tehdejším chorobinci (dnes ústav pro duševně postižené ženy) a další továrničky v Antonínově údolí, Mařeničkách, Kunraticích a Lindavě (zrcadlárna a mlýn).Na pravé strany přehrady je vypouštěcí roura s regulací (kolo s převodem nahoře na hrázi). Při stavbě v r. 1937 zjistili, že ve svahu k silničce je silný pramen vody. Ten byl vyveden menší rourou do nárazové nádrže. Pamětníci říkají, že nejen že se z tohoto výtoku vždy pila voda, ale že se dokonce jako zvláště chutná nosila do Naděje v kanistrech.
V padesátých a šedesátých letech využívali rekreanti přehradu ke koupání (přes její teplotu jen kolem 13 stupňů). Jeden rok byl přístup na přehradní zdi zablokován ostnatým drátem a mřížemi a říkalo se, že přehrada bude sloužit jako rezervoár pitné vody, ale záměr se neuskutečnil a tak mříž někdo uřezal a koupalo se dál.
V sobotu 7. srpna jsme se byli na přehradu podívat v době průtrží mračen v Libereckém kraji. Proti normálnímu průtoku několika cm a to ještě jen v jedné polovině přepadu (že by přehradní zeď nebyla zcela vodorovná? – viz foto vpravo dole) se přes přehradu valila voda jak je to vidět na fotce vlevo.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]