22. září 2010
Klíč
Lužické hory nejsou příliš vysoké, přesto nesou název hory. Prý klimaticky a s ohledem na svou floru a faunu do této kategorie patří.
Hor s výškou nad 700 metrů nad mořem je tu deset. Podle výšky to jsou: hraniční Luž (793 m n.m.), Pěnkavčí vrch (792 m n.m.), Jedlová (774 m n.m.), Klíč (760 m n.m.), hraniční Hvozd (750 m n.m.), hodně na západě ležící Studenec (736 m n.m.) Velký Buk (736 m n.m.), Malý Buk (713 m n.m.), hraniční Weberberg (710 m n.m.) a posléze Bouřný (702 m n.m.).
Za krásného podzimního počasí jsme si s přáteli a psem Andulou udělali výlet na Klíč.
Jeho kuželový vzhled je velmi známý (při mimořádně dobré viditelnosti je rozpoznatelný i z vyšších poloh v Praze). Od r. 1967 má statut přírodní rezervace. Od devatenáctého století bývala na jeho vrcholu turistická útulna a občas i nálevna. Stavba na jeho vrcholu byla odstraněna v r. 1938 z vojenských důvodů (v rámci budování pohraniční obrany). Turistický oddíl z Nového Boru pořádá na jeho vrcholu tradiční vítání Nového roku včetně bivakování.Výhled je (při dobrém počasí – při naší návštěvě byly bohužel vrcholy ve vzdálenosti větší než 15 km již v oparu) znamenitý. Z Lužických hor jsou viditelné vrcholy Jedlové, Velkého a Malého Buku, Pěnkavčího vrchu, Luže, Suchého vrchu, Hvozdu, Jílového vrchu nad Mařenicemi a řady dalších kopců. V dáli bývají viditelné Jizerky a Krkonoše, kopce v Česko-Saském Švýcarsku i České Středohoří (TV vysilač na Bukové hoře). Vidět byl i provoz na silnici přes Šébr, jak se dodnes říká sedlu mezi horami. Dnes je na mapě název Stožecké sedlo (Schöber znamenal v místní němčině malý stoh a byl to název kopce vlevo nad sedlem, dnes také zvaným Stožec).
Na prvním obrázku je naše skupina po dobytí vrcholu (je to skutečný vrchol - je zde i vrcholová knížka), na druhém pohled na Lužické hory (uprostřed Hvozd). 
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]