21. října 2010

Morytáty (hrůzostrašné historky) z našeho kraje

Na počátku vzpomenu našeho bohužel již zesnulého kamaráda Vaška Vokálka. Před mnoha lety jsme u něj na chalupě inscenovali domácí divadlo "Morytát z Lužických hor" o vraždě místního lesníka.

Řadu takových historek nalezneme na internetových stránkách a v knížkách o Lužických horách. Některé pověsti, ale i skutečné historky jsem pro čtenáře tohoto blogu ve stručné podobě vybral.

A) U cesty z Nové Hutě do Horní Světlé se 11. září roku 1928 stala vražda Josefa Kaufmanna (u dnes pojmenovaného Kaufmannova buku). Kaufmann byl kupec z Horní Světlé. Vykupoval výrobky zdejších zemědělců, zejména máslo, a pravidelně je vozil prodávat na Varnsdorfsko, Rumbursko a Šluknovsko. Na cestách jej pravidelně doprovázela obchodnice z Horní Světlé Anna Fischerová. Kaufmann se z Varnsdorfu vracel přes Novou Huť a do Horní Světlé už jeli potmě. Když vyjížděli lesem k nejvyššímu místu silnice nějaká postava se vyšvihla na vůz a vzápětí zaznělo několik výstřelů. Po prvních ranách se Kaufmann, zasažený kulkou do šíje, zhroutil, otěže mu vyklouzly z ruky a zřítil se z povozu; byl na místě mrtev. Paní Fischerová, která byla na okamžik strachem ochromená, byla zasažena třemi ranami do boku, do krku a do ruky, byla to však jen lehčí zranění a ona se dokázala udržet na nohou a proto se odhodlala dopravit vůz sama domů. Ihned po dojetí do Světlé oznámila paní Fischerová vraždu na četnické stanici, odkud se vypravili ohledat místo zločinu. Dorazili tam asi dvě hodiny po vraždě a našli Kaufmannovu mrtvolu. Přestože ležela tak dlouho opuštěná v lese, nepozorovali na ní žádné stopy po loupeži a dokonce u ní byla nalezena Kaufmannova náprsní taška s několika sty korunami. Vražda nebyla nikdy objasněna. Na kmenu buku byl připevněn malý obrázek, připomínající vraždu. Po r. 1945 obrázek zmizela původní buk byl poražen. V r. 2006 byla na jiném buku poblíž místa vraždy odhalena nová deska.

B) Ve Cvikově v zahradě domu č. 170 (na pravé straně silnice do Lindavy) stojí starý kamenný kříž. Je to tak zvaný smírčí kříž, kterých je po Česku několik desítek. Pověst o jeho původu vypráví: Dva domkáři se svářili o hranice svých pozemků. Denně docházelo mezi nimi k hádkám a svárům. Jeden druhého nenáviděl. V jedné z častých hádek jeden domkář druhého v návalu zlosti zabil. Za tento zločin musel vytesat kamenný kříž a před popravou jej na místě činu zasadit.

C) Ve středověku míval Cvikov vlastní hrdelní soud, který vynášel velmi přísné rozsudky. Za krádeže koní, vykradení kostela, zabití nebo vražedná přepadení byl téměř vždy trest smrti. Kopec, na němž se exekuce prováděly a kam odsouzence procesím odváděli, byl nazýván Popravčí vrch (dnešní Ortel). Když šibenice na Ortelu dosloužila, bylo za nové popraviště vybráno bližší místo za dnešní tzv. Střelnicí.

D) Na cestě z Rousínova k Milštejnu byl na stromě obraz, znázorňující neštěstí, které postihlo povozníka Knespela z Trávníku. Svážel dříví z lesa. V těchto místech se mu pod tíží nákladu probořil můstek, koně se splašili, vůz se převrátil a pod ním přišel o život nešťastný povozník.

E) Pověsti vyprávějí o Benátčanech, kteří ve středověku procházeli Lužické hory a hledali ložiska drahých kovů. Jeden z nich zanechal i zprávu o pokladu pod Milštejnem: … najdeš hrad, jmenuje se Milštejn. Pod hradem je studna. U studny je rybníček, v něm najdeš velký poklad drahokamů, mincí a zlata v měděném pivovarském kotli. …. Jiný poklad je prý ukryt pod kamenem, na kterém je vytesaný kříž a trojúhelník s kruhem uprostřed. …

F) V listopadu roku 1833 se do Antonínova údolí vraceli textiláci Schicht a Wiesner. Zdrželi se až do tmy a tak nebylo divu, že zabloudili. Bloudili lesy kolem Milštejnu, padali ze skal a byli celí potlučení. Až k ránu se před nimi vynořila skála nad Nadějí a oni poznali kde jsou. Z vděčnosti nechali na vrchol skály vztyčit kovaný kříž. Proto je od té doby skála známá jako Křížová věž, krátce Křížek.

G) Za sedmileté války za vlády Marie Terezie mezi Rakouskem a Pruskem prý Prusové při ústupu zakopali pod jednou skalou na Zeleném vrchu plukovní pokladnu. Jednou se o vykopání pokusil kostelník z Nového Bor se svojí ženou. Truhlu objevili, ale současně se jim zjevil bezhlavý voják a žena hrůzou vykřikla. Protože tak porušila naprosté ticho, které bylo podmínkou při hledání pokladu, truhla i s bezhlavým vojákem navždy zmizela v hlubinách.

H) V osmdesátých letech devatenáctého století se stavěla železnice ze Cvikova do Svoru. Na stavbě pracovali i italští dělníci. Jeden z nich, Christoph, aby co nejvíce ze svých výdělků ušetřil pro rodinu v Itálii, žil v jeskyňce pod Dutým kamenem u Drnovce. Jednou byl při odstřelu skály zraněn. Dobelhal se prý do své jeskyňky, ale když druhý den do práce nepřišel, našli ho v jeskyňce mrtvého. Úspory ale u něj nenalezli. Asi je schovával někde okolo do skály, kde jsou možná dodnes.

I) Kdo by neznal loupežníka Babinského. Kolem roku 1830 zorganizoval Václav Babinský menší loupeživou bandu, se kterou přepadával pocestné. Dopaden byl v r. 1832 v Kuřivodech za Mimoní. Při kontrole tamní rychtář Václav Franke zjistil, že se Babinský vykázal falešným pasem na jméno Josef Schmid, který mu na jeho zakázku zhotovil písař vrchnostenské kanceláře Antonín Profeld. Navíc při zatýkání rychtáře kousl do palce a zranil dva biřice.


Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]