21. února 2011

Jen pár slov

Byl jsem upozorněn na to, že je možno na internetu sledovat dvě web kamery z Dolní Světlé, je tu tedy příležitost pro chalupáře přesvědčit se o tom, jaké počasí v našich končinách právě je.

První kamera je na adrese

http://www.pcservis-praha.cz/kamera_svetla_pod_luzi.html

a jestli se dobře orientuji, tak je někde na silničce k dolní stanici vleků (obrázek se obnovuje každých 10 minut).

Druhá kamera je na budově prodejny (kousek před Starou hospodou), míří na silnici a obrázek se obnovuje snad co 3 vteřiny, takže je zajímavé sledovat, jak procházejí lidé nebo se dívají na vývěsku s vyhláškami. Její adresa je

http://kolonialkratky.webnode.cz/live-kamera/?


16. února 2011

Chataři a chalupáři

Československo bylo už za první republiky rájem chatařů. Průkopníky byli trampové, kteří si na základě inspirace z westernových filmů a rodokapsů začali budovat srubové trampské osady u řek a říček kolem Prahy. Známé jsou trampské osady kolem Štěchovic, Kocáby, Kačáku a na Sázavě. Postupně se z této trampské aktivity stala i zábava pro obyčejné Pražáky, které trampové posměšně nazývali paďoury. Chatové osady se rozrůstaly kolem Berounky (Dobřichovice, Třebáň), Sázavy (Luka pod Medníkem), na některých místech u Labe (Sadská, Kersko) a Vltavy (Skochovice, Měchenice ad.).

Kromě chataření byla populární i turistika. Na turisticky atraktivních místech po celých Čechách byly k dispozici levné hotely, penzióny a turistické ubytovny. Řada sedláků v takových místech pronajímala i místnosti „letní byty“ pro tak zvané lufťáky (kteří jezdili na venkov za čistým vzduchem). Je zajímavé, že se po 70 – 80 letech tento trend opakuje, jen se mu honosně říká agroturistika.

Konec druhé světové války a odsun německého obyvatelstva z pohraničí přines nový boom – chalupaření. K dispozici byly tisíce prázdných chalup a (jak víme z našeho okolí) první chalupáři do nich přicházeli již v r. 1946. Zájem byl samozřejmě především o chalupy dopravně dostupné, protože auto bylo výsadou jen nemnohých. Proto také řada prázdných vesnic zvláště na Šumavě v té době zanikla, protože o obtížně dostupné chalupy zájem nebyl. Sám pamatuji, že v r. 1947 posloužilo plno chalup na Šumavě v oblasti Modravy a Kvildy jen jako úložiště brigádnicky sklizeného sena.

Co se týče Cvikovska, připomeňme si, že se sem jezdilo vlakem (ještě po dnes již zrušené lokálce mezi Svorem a Jablonným v Podještědí) a tak zvanými zahrádkářskými autobusy (chalupáři vytvořili základní organizaci Svazu zahrádkářů a na základě razítka si pak mohli pronajímat na víkend autobus i se šoférem). V pátek se odjíždělo od Elektrických podniků v Holešovicích a autobus obsloužil Svor, Cvikov, Mařenice, Juliovku a končil na Krompachu. Šofér tam měl k dispozici pokoj a o nedělním podvečeru se jelo zpět. Jízdné stálo dvacet, třicet korun a autobus se obsazoval předem telefonicky u ochotných našich spoluchalupářů – organizátorů. Těch pár mladých mezi námi, co měli motorky nebo jim rodiče půjčovali svá předválečná auta, ochotně bralo za drobný příspěvek na bezin další kamarády a kamarádky. Aby bylo možno toto organizovat, scházela se parta mladých z Trávníka a Naděje už od šedesátých let minulého století vždy ve čtvrtek v dohodnuté hospodě v Praze, kde se domluvilo, kdo koho může vzít. Řadu let se tak konaly čtvrteční sleziny na Letné v hospodě U kamenného džbánku (za Spartou u Korunovační ulice), později pak v Plzeňském dvoře na dnešní ulici M. Horákové a několik let v dnes již neexistující hospůdce v Repre (proti hotelu Paříž). Srazových hospůdek pak bylo ještě několik. Zajímavé je, že se tato tradice zachovala dodnes, jen se pár vytrvalců už neschází kvůli odvozu, ale jen na kus řeči, a slezina není ve čtvrtek, ale ve středu. Základnou je restaurace U Břízy na Spořilově, ale občas se konají výjezdní sezení (třeba v Jihoměstském pivovaru ap.).

V padesátých a šedesátých letech se na chalupy jezdilo jen v létě. Až v sedmdesátých letech s rostoucí automobilizací se začalo jezdit (kromě deštivého pozdního podzimu) skoro každý víkend. V zimě se pak v partě chodilo na výlety na běžkách, v létě to bylo společné koupání ve Sloupu, v Heřmanicích nebo v Jablonném. Dokud se nenarodila další generace, která vyžadovala větší péči, tak se samozřejmě celá parta scházela na přehradě v Naději.

Dnes se poválečná generace chalupářské mládeže už dostala do důchodcovských let a některým se chalupy (samozřejmě po vylepšení) zalíbily natolik, že se do nich odstěhovali už natrvalo.

V okolí velkých měst v posledních dvaceti letech vznikají u vesnic v okolí velkých měst minisídliště středních vrstev. Některé domky jsou pohledné, ale na počátku devadesátých let se stavělo tak zvané „podnikatelské baroko“ – přezdobené domky s balustrádami, věžičkami, sádrovými lvy a fontánami, pozemky uzavřené masivními zdmi proti zlodějům. V současné době dochází v těchto areálech ke sporům s vesnickými starousedlíky. V řadě případů si majitelé těchto domků drží byty v Praze, kde jsou trvale přihlášeni, a tak vesnice kromě výběru malé daně z nemovitostí nedostává ze státního rozpočtu příliš peněz (ty se přidělují podle počtu trvale přihlášených). Tak se místní úřad musí vyrovnat se službami (třeba úklid cest a ulic) pro padesát až sto nových domků bez odpovídajícího nárůstu příjmů. A je tu ještě jeden potenciální problém, obyvatelé satelitů jsou přibližně ve stejném věku, takže zestárnou současně a ty satelity se změní na důchodcovské sídliště, kde nebude ani hospoda. Nejsme na tom v naší chalupářské oblasti lépe?

7. února 2011

Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatejší lomenice

Věta v titulku patří mezi známé jazykolamy. Ale co to ta lomenice je? Chalupáři by to měli vědět. Je to štít chalupy. U střechy sedlové má trojúhelníkový tvar, u střechy polovalbové tvar lichoběžníkový.

Tyto tvary střech jsou na prvním obrázku.

Štít takových chalup je vytvořen ze skládaných prken (svisle nebo šikmo), na které jsou často vytvořeny různé motivy, větrací výřezy a p. Příčná stříška při dolním okraji lomenice se nazývá podlomenice, Někdy je tato podlomenice pobita šindely.

Prkno, zakončující horní část lomenice u polovalbové střechy, se nazývá záklopové prkno a na jeho spodní ploše často bývá zaznamenán rok stavby nebo nějaký verš. I u sedlové střechy (zvláště u větších chalup) bývá někdy lomenice rozdělena do dvou částí, takže i zde se objevuje záklopové prkno. Někdy bývá horní konec štítu ozdoben polokruhovou stříškou – které se kdysi říkalo kukla nebo na Moravě baňa.

Příklad lomenice z Trávníka je na druhém obrázku vpravo.

Staré lomenice z Lomnice nad Popelkou jsou na třetí kresbě.


1. února 2011

Kraj hradů a zámků

Tak lze určitě nazvat naše okolí. Když si představíme, že v Americe je historickým objektem cokoliv ze 17. století (a některé naše chalupy tak staré možná jsou a z 18. století je jich většina), tak vidíme, že se máme čím chlubit. O velkých hradech a zámcích jako Lemberk, Grabštejn, Zákupy jsme se zde již zmiňovali, o zříceninách jako Milštejn. Tolštejn nebo Sloup jsme psali také. Ovšem v našem okolí je řada zřícenin a zříceninek velmi starých malých hrádků, o kterých bych se chtěl v tomto článečku zmínit.

U Rousínova je to Rousínovský hrádek (vlevo na vršku u široké cesty na Milštejn – červená značka). Pravděpodobně to bylo předsunuté strážní místo hradu Milštejn, postavené jako dřevěný srub. Už v 18. století byly zbytky hradu mizivé. V r. 1996 se zde konal archeologický průzkum.

U Mařenic jsou na Zámeckém vrchu (nad areálem Malevilu) zbytečky zdiva hrádku, který rovněž zanikl už v 15. století. Na vrchu jsou dodnes viditelnější vlastenecké rytiny, které vytvořili naši vojáci v r. 1938.

U restaurace Zámeček při silnici ze Sloupu do Svojkova a Zákup je zbytek hradu Svojkova. Datován je do 14. století. Ovšem v r. 1590 byl hrad stržen. Jednalo se zřejmě o hrad skalní, kdy byly využita skála, na které jsou dodnes zbytky zdí a vytesané místnosti. Hrádek je na oploceném pozemku a přístupný není. Majitelé hrádku si pod hradem postavili někdy kolem r. 1650 zámek, který byl po r. 1945 využíván jako domov důchodců. Při rekonstrukci v r. 1958 zámek vyhořel a zanikl.

Rovněž u Velenic je zbytek zříceniny hrádku, který snad zanikl už ve 14. století. Viditelný je zbytek zdí a do skály vytesaný sklep.

Zbytek hrádku Vejrova je rovněž nedaleko Velenic, na ostrohu nad Svitávkou. Rovněž zde je k vidění jen hradní příkop, když zřejmě dřevěný strážní hrádek naprosto zmizel. Na úpatí ostrohu jsou zajímavé podzemní prostory, vzniklé při těžbě brusného písku pro zrcadlárny v blízkém okolí.

Na kopci Sokol u Petrovic je zbytek hradu Starý Falkenburk. Zmiňován je už v r. 1390. Zbořen byl v r. 1454. Dnes je stále viditelný příkop a val a zbytky brány a stavby

Nový Falkenburk je zámek u rybníka v Jablonném. Pochází z r. 1562, ovšem jako barokní byl přestavěn v r. 1759, ale protože slouží od r. 1945 jako dětský domov, je nepřístupný, ale je opravován a viditelně ve slušném stavu. Zámek obklopuje velká zahrada s oranžerií.

Přímo v Kunraticích jsou na malém Zámeckém vrchu viditelné příkopy, jediný zbytek po strážním hrádku, který zde kdysi stál.

U Pihelu se na Pihelském vrchu připomíná Pihelský hrádek, zřejmě ze 14. století. Jeho majitel Jan z Chlumu doprovázel Mistra J. Husa do Kostnice. Dnes je viditelná jen jáma zřejmě po sklepích, když stavební materiál byl v minulých stoletích využit v okolí.

Ve Sloupu u kostela je zámek, postavený v letech 1730 až 1735 Kinskými, kteří se o rozvoj Sloupu i okolí velmi zasloužili při industrializaci v 18. století. V 19. století byl Sloup vyhledávaným místem letních pobytů. Za druhé světové války byl zámek v rukou německého šlechtice, který na konci války uprchl do Německa. Zámek slouží dlouhá léta jako domov důchodců. Přístupný není, ačkoliv jeho sochařská výzdoba by si zasloužila pozornost, stejně jako park okolo něj. Zámek je ale dobře udržován.

Na připojené mapce jsou popisovaná místa označena červeně.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]