16. února 2011

Chataři a chalupáři

Československo bylo už za první republiky rájem chatařů. Průkopníky byli trampové, kteří si na základě inspirace z westernových filmů a rodokapsů začali budovat srubové trampské osady u řek a říček kolem Prahy. Známé jsou trampské osady kolem Štěchovic, Kocáby, Kačáku a na Sázavě. Postupně se z této trampské aktivity stala i zábava pro obyčejné Pražáky, které trampové posměšně nazývali paďoury. Chatové osady se rozrůstaly kolem Berounky (Dobřichovice, Třebáň), Sázavy (Luka pod Medníkem), na některých místech u Labe (Sadská, Kersko) a Vltavy (Skochovice, Měchenice ad.).

Kromě chataření byla populární i turistika. Na turisticky atraktivních místech po celých Čechách byly k dispozici levné hotely, penzióny a turistické ubytovny. Řada sedláků v takových místech pronajímala i místnosti „letní byty“ pro tak zvané lufťáky (kteří jezdili na venkov za čistým vzduchem). Je zajímavé, že se po 70 – 80 letech tento trend opakuje, jen se mu honosně říká agroturistika.

Konec druhé světové války a odsun německého obyvatelstva z pohraničí přines nový boom – chalupaření. K dispozici byly tisíce prázdných chalup a (jak víme z našeho okolí) první chalupáři do nich přicházeli již v r. 1946. Zájem byl samozřejmě především o chalupy dopravně dostupné, protože auto bylo výsadou jen nemnohých. Proto také řada prázdných vesnic zvláště na Šumavě v té době zanikla, protože o obtížně dostupné chalupy zájem nebyl. Sám pamatuji, že v r. 1947 posloužilo plno chalup na Šumavě v oblasti Modravy a Kvildy jen jako úložiště brigádnicky sklizeného sena.

Co se týče Cvikovska, připomeňme si, že se sem jezdilo vlakem (ještě po dnes již zrušené lokálce mezi Svorem a Jablonným v Podještědí) a tak zvanými zahrádkářskými autobusy (chalupáři vytvořili základní organizaci Svazu zahrádkářů a na základě razítka si pak mohli pronajímat na víkend autobus i se šoférem). V pátek se odjíždělo od Elektrických podniků v Holešovicích a autobus obsloužil Svor, Cvikov, Mařenice, Juliovku a končil na Krompachu. Šofér tam měl k dispozici pokoj a o nedělním podvečeru se jelo zpět. Jízdné stálo dvacet, třicet korun a autobus se obsazoval předem telefonicky u ochotných našich spoluchalupářů – organizátorů. Těch pár mladých mezi námi, co měli motorky nebo jim rodiče půjčovali svá předválečná auta, ochotně bralo za drobný příspěvek na bezin další kamarády a kamarádky. Aby bylo možno toto organizovat, scházela se parta mladých z Trávníka a Naděje už od šedesátých let minulého století vždy ve čtvrtek v dohodnuté hospodě v Praze, kde se domluvilo, kdo koho může vzít. Řadu let se tak konaly čtvrteční sleziny na Letné v hospodě U kamenného džbánku (za Spartou u Korunovační ulice), později pak v Plzeňském dvoře na dnešní ulici M. Horákové a několik let v dnes již neexistující hospůdce v Repre (proti hotelu Paříž). Srazových hospůdek pak bylo ještě několik. Zajímavé je, že se tato tradice zachovala dodnes, jen se pár vytrvalců už neschází kvůli odvozu, ale jen na kus řeči, a slezina není ve čtvrtek, ale ve středu. Základnou je restaurace U Břízy na Spořilově, ale občas se konají výjezdní sezení (třeba v Jihoměstském pivovaru ap.).

V padesátých a šedesátých letech se na chalupy jezdilo jen v létě. Až v sedmdesátých letech s rostoucí automobilizací se začalo jezdit (kromě deštivého pozdního podzimu) skoro každý víkend. V zimě se pak v partě chodilo na výlety na běžkách, v létě to bylo společné koupání ve Sloupu, v Heřmanicích nebo v Jablonném. Dokud se nenarodila další generace, která vyžadovala větší péči, tak se samozřejmě celá parta scházela na přehradě v Naději.

Dnes se poválečná generace chalupářské mládeže už dostala do důchodcovských let a některým se chalupy (samozřejmě po vylepšení) zalíbily natolik, že se do nich odstěhovali už natrvalo.

V okolí velkých měst v posledních dvaceti letech vznikají u vesnic v okolí velkých měst minisídliště středních vrstev. Některé domky jsou pohledné, ale na počátku devadesátých let se stavělo tak zvané „podnikatelské baroko“ – přezdobené domky s balustrádami, věžičkami, sádrovými lvy a fontánami, pozemky uzavřené masivními zdmi proti zlodějům. V současné době dochází v těchto areálech ke sporům s vesnickými starousedlíky. V řadě případů si majitelé těchto domků drží byty v Praze, kde jsou trvale přihlášeni, a tak vesnice kromě výběru malé daně z nemovitostí nedostává ze státního rozpočtu příliš peněz (ty se přidělují podle počtu trvale přihlášených). Tak se místní úřad musí vyrovnat se službami (třeba úklid cest a ulic) pro padesát až sto nových domků bez odpovídajícího nárůstu příjmů. A je tu ještě jeden potenciální problém, obyvatelé satelitů jsou přibližně ve stejném věku, takže zestárnou současně a ty satelity se změní na důchodcovské sídliště, kde nebude ani hospoda. Nejsme na tom v naší chalupářské oblasti lépe?

Komentáře:
Teda pekny,
jsem sice ta dalsi generace (Husakovi deti), ale koupat jsme se jezdili na Prehradu taky :o) Kdyz jsem to cetl, tak jsem se musel trosku zasmat, utekl jsem taky z Prahy do oblasti zminenych Dobrichovic a poridil si nikoli stavbu v satelitu (nejsem magor), ale ziju uz 12 let jako starousedlik :o)))

K tem satelitum, s tim jak vyrostlo sidliste satelitu nahore na Ritce, tak se zvedla i kriminalita, myslim, ze aktualni povalcena generace, tam bude spis potrebovat "domobranu" nez hospodu. Na druhou stranu .. jak ty satelitni naplaveniny protestuji proti restauracim a hodpodam, tak na to pivko se proste kousek projdou. Jak ty z Ritky, tak z Cernosic :o)

Dobre jim tak :o)

jinak Zdenku pises muj nejoblibenejsi blog :o)

TKA
 
Tomáši, děkuji za vlídna slova o blogu.
 
Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]