11. srpna 2011

Jede jede mašinka

Tak jsme se dnes projeli s vnoučaty letním silničním vláčkem ze Cvikova do Oybina. Jak jsem se již zmínil, i když je vláček zadarmo a jezdí dokonce dvakrát týdně, je „vyprodaný“ až do konce prázdnin.

Vláček přijede v devět hodin ráno na náměstí ve Cvikově a do půl desáté je všech 56 míst ve dvou vagóncích zaplněno. Vláček je na prvním obrázku. Z jedné strany jsou vagónky chráněné plexiglasem, z druhé strany se nastupuje a vstupy jsou chráněny jen řetízkem (při chladu z té strany dost fouká).

Kopeček do Trávníka zvládne vláček po slušné silnici celkem snadno, projede mávajícím špalírem a přes Mařenice přijede na Juliovku. Odtamtud se pokračuje po drncavé silnici přes Krompach až k posledním domkům Valů. Pak následuje ostudný úsek k německé hranici po uválcovaném štěrku, kde se cestující kymácejí ze strany na stranu.. To se změní na prvních metrech silničky v Německu, která je hlaďounce vyasfaltována.

První zastávka je u restaurace Gondelfahrt v Jonsdorfu. Je zde možno si zajezdit na lodičkách, povozit se na dětských atrakcích, podívat se na různé zboží ve stáncích (nejsou vietnamské a zdá se, že se tu spíše než trpaslíci prodávají místní řemeslnické produkty). Druhou zastávku má vláček u terárií s tropickým lesíkem s motýly – u Motýlího domu u Jonsdorfské lední haly.

Pak vláček projede lesy a přijede na nádraží v Oybině přímo pod hradem. Na tomto místě je přímo centrum těchto silničních vláčků. Jezdí nahoru k hradu, na vyhlídku Töpfer a dokonce až do Gross Schönau k letním akvaparku Trixi. Dokonce zde jezdí i dvoupatrák (viz druhý obrázek). Prohlídka hradu nám i s výstupem a s obchůzkou kolem skály trvala dvě hodiny. I když nám při příjezdu krátce sprchlo (schovali jsme se na čaj a kávu v kavárně hned u nádraží), postupně se udělalo teplo a odpoledne bylo modro. Nejvyšší část hradu je na třetím obrázku. Ve tři hodiny odpoledne jsme vyrazili na cestu zpátky. Vláček již nebyl zcela plný, protože někteří sice ráno ve Cvikově nastoupili, ale z Jonsdorfu se vrátili přes hranice po svých.

Ovšem pět set metrů před naší hranicí málem došlo k veliké havárii. Tam, kde ze silnice Jonsdorf – Hain odbočuje doprava úzká silnička k naší hranici, se přesně ve chvíli, kdy vláček začal z hlavní odbočovat, do zatáčky zleva doslova vyřítil prostředkem silnice náklaďák (který jel z kopce od Hainu). Když nás na poslední chvíli uviděl, strhl řidič řízení a těsně za zatáčkou se s ním utrhla krajnice a skončil v příkopě (viz čtvrtý obrázek). Nechci ani domyslet situaci, kdyby se mu zatáčku nepodařilo vybrat a vletěl by do našeho vláčku.

A ještě jeden poznatek … smutný. Když si odmyslím již zmíněné porovnání stavu silnic, přijde jednomu líto porovnání „u nás a u nich“. Všude u nich je plno turistů, kteří chodí, ale i posedávají v příjemných hospůdkách a cukrárnách, všechno je čisté, kolem silnic čisto, posekáno. A u nás? Kolem silnic buřina, lopuchy, krajnice zanedbané. Na hospůdky v našich třech vesnicích stačí tři prsty. Kavárnička nebo cukrárna? ... Směšný dotaz.. Snadno se rozliší, které domečky jsou chalupářů a které trvale bydlících. Chalupáři mají domečky udržované, trávníky posekané. Místní domky jsou oprýskané se zanedbaným okolím a špinavými okny.

Vím, je to tu kraj s nezaměstnaností a chalupáři jsou relativně bohatí Pražáci. Ale kdysi se říkalo „chudoba cti netratí“. Bojím se, že zde ji již ztratila.


Komentáře:
Dobrý den, myslím že by jste neměl všechny trvale bydlící házet do jednoho pytle.
 
Dobrý večer..máte trochu pravdu minimálně s těmi zarostlými příkopy...ale také si myslím že nemůžeme trvale udržovat stereotyp ,,sudetského domorodce´´ s nepořádkem okolo domu a nepříjemným jednáním...spousta obyvatel se snaží změnit svá obydlí k lepošímu, je to rozdíl od domu k domu...
 
Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]