Trávník a věci okolo

Především Šumava (tedy ta část, kterou jsme během 4 dnů viděli: Kvilda, Srní, Modrava, Kašperské hory, Antygl a d.) žije v porovnání s naším okolím zde především turistikou. Polovina domů ve vesnicích a městečkách jsou penzióny a hotýlky a enormně se tam staví.

Viděli jsme u pramenů teplé Vltavy (viz obrázek) kousek první zóny národního parku, poničené vichřicí a následně kůrovcem. Není to hezký pohled, ale již tam vyrůstají nové metrové stromky listnaté i jehličnaté. Pokud vzpomeneme na Klostermannem popisovanou kalamitu v sedmdesátých letech 19. století, musíme si připomenout, že se to tehdy řešilo obrovským obchodem se dřevem (pro dopravu dřeva z hor do Čech a do Rakouska byly na Šumavě již na přelomu 18. a 19. století vybudovány známé kanály) a výsadbou monokulturních jehličnatých lesů. Nevím, kde je pravda ve sporu podnikatelů a zelených, ale možná, že si příroda lépe pomůže sama. Byli jsme i na německé straně, která tolik poškozená není. Na první pohled jsou tam lesy mnohem rozmanitější, nejsou to jehličnaté monokultury.

V centru německého národního parku u Neuschönau jsme si prošli „stezku v korunách stromů“. Vy výšce 15 – 20 metrů tam na sloupech vybudovali přes kilometr dlouhou cestu, ze které kromě výhledů do krajiny můžete z bezprostřední blízkosti pozorovat koruny stromů, špičky smrků, obalené šiškami, a seznámit se na informačních tabulích se zajímavostmi o lese. Stezka je zakončena vyhlídkovou žebrovou věží ve tvaru jakési useknuté okurky, po jejímž obvodu vede spirálový chodník až do výšky 45 metrů na vyhlídkovou plošinu, ze které kromě šumavských vrcholů (např. Luzný a Roklan) se za ideálního počasí (my měli sice slunečno, ale v dálce s oparem) dají pozorovat i Alpy. Stezka s věží je na obrázku. Kromě této atrakce jsou v tomto centru i botanická, stromová a kamenná zahrada, kde jsou ukázky místních rostlin a skal. Asi 8 kilometrový okruh vede výběhy a voliérami se zvířaty a ptáky, zase typickými pro Šumavu. U ptáků po projití dvojicí dveří procházíte přímo voliérou, stejně tak jako výběhy jelení zvěře a divočáků. Zvěř si drží určitou distanc od procházejících, ale neutíká před nimi.

Na informačním zpravodaji Občanského sdružení Trávník-Naděje je komentován stav a zmíněna právě proběhlá oprava silničky do Naděje. Díry byly opraveny asfaltovou drtí, ale praskliny zůstaly. A voda, která do prasklin zateče a zmrzne, silničku dále roztrhá. Připojuji obrázek silničky na české straně Šumavy. Praskliny tam jsou také, ale jak vidíte z připojeného obrázku, jsou zality asfaltem a tak led už povrchu nemůže dál škodit. Neměli by si naši cestáři předávat zkušenosti?