14. července 2012
Kde vzpomínky klamou, pomůže archiv
Nedávno jsem se s adminem partnerského blogu Trávnicko-Nadějský
zpravodaj vydal do Státního okresního archivu a Katastrálního úřadu v České Lípě. V archivu jsou ve dvou krabicích uloženy dokumenty, týkající se Trávníku.
Prohlídka některých souborů nám přinesla zajímavé informace, ovšem prostudovat
dokumenty další bude vyžadovat další návštěvu.
Tak především se jednoznačně vyřešila otázka domů na dnešní
otočce, o které jsem psal v říjnu 2009 a v říjnu 2010. Na parcele p.č. 104 (proti
dnešní odbočující cestě k Zámečku) stál dům čp. 21, který v 19.
století patřil rodině Knoblochů a od r. 1926 do r. 1945 rodině Schüllerů. Ve
starých záznamech je uvedeno, že u tohoto domku stála před vybudováním
trávnické kaple zvonička. Na parcele p.č. 105 stál dům čp. 23, který v 19.
století patřil rovněž rodině Knoblochů, která jej v r. 1880 prodala rodině
Schierů (ze které pocházel i majitel Zámečku). Od r. 1903 patřil dům
hostinskému Dünnebierovi a po odsunu jej vlastnil hostinský a řezník p.
Stanislav Rada. Kdy byly oba tyto domy zlikvidovány (pravděpodobně zlom 50. a 60. let minulého
století) jsme zatím nezjistili.
Už dávno se v Trávníku hovoří o existenci místní
kroniky, kterou sepisoval učitel p. Musil. O této kronice se dnes neví,
zachovány jsou jen dvě rukou psané tabule s vyprávěním o Trávníku a
Milštejnu. V archivu jsme nalezli
několik listů této kroniky, kde se popisují události z let 1945 a 1946. Nalezli jsme i
zmínku, že v r. 1954 bylo provedeno soustředění archivů obecních úřadů do
Nového Boru, kde došlo „k jejich vytřídění
a skartování 300 kg
nepotřebných dokumentů“ (!). Důsledkem
je, že dnešní archivní dokumenty z Trávníka začínají až rokem 1945.
A tak jen několik faktů z r. 1945.
V rámci odstraňování německých názvů byl nejprve pro Glasert
použit název Sklenařice. Po zjištění, že takových obci je v Čechách již
několik, byl název změněn na Trávník. Ve
středověku totiž zápis názvu obce (poprvé
zapsaný jako Kratzhart) kolísal mezi Glashartem – kde základ slova je sklo - a
Grashartem (základem slova je tráva).
Okupaci a přičlenění k Velkoněmecké říši v Trávníku
přežily 4 české rodiny (Marušákovi, Zemanovi, Proknerovi a Šmídovi). Jména
Marušák a Šmíd se vyskytují i mezi členy prvních českých správních komisi po
osvobození v r. 1945. První rodinou, která se do Trávníka v r. 1945 přistěhovala,
byli Papouškovi.
Odsun německého obyvatelstva se prováděl po etapách,
poslední odsuny proběhly v r. 1946. Komise v den odsunu přebírala
budovy a od odsouvaných odebírala předměty z drahých kovů, budovy
zapečetila papírovou páskou s razítky (vstup do domů zezadu - zadním
východem - zůstával údajně většinou
volný, což usnadnilo následné rabování). Domy byly následně rabovány a věci
rozprodávány ve vnitrozemí (to, co se dalo odvézt v kufrech, ale prý byla
rozebírána a odvážena i kachlová kamna),
zbytek se ničil, pálil.
Pozn.: Dodnes jsou na řadě míst v lesích okolo
Trávníku jámy s rozbitým porcelánem a zrezavělými zbytky vybavení
domácnosti, evidentně z této likvidace.
V r. 1946 přišli první pražští rekreanti. Přestože
pomáhali místním (lékařská pomoc při onemocnění, odvozy do nemocnice), projevila
se proti nim zášť – „válí se v létě na sluníčku, když je na venkově nejvíc
práce, …“. Ale pamětníci dokládají, že
pražští chalupáři pomáhali i při žních (zvláště mládež si oblíbila noční žňové
hlídky).
Domy, které v rámci osidlování nezískaly majitele, byly většinou
během několika let devastovány a pak se souhlasem úřadu bourány (dřevo
rozprodáno na topení a kšeft, stavivo
odváženo i do vnitrozemí), bourací povolení byla vydávána hromadně (v archivu
jsou taková povolení z r. 1953
a z r. 1959).
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]