12. srpna 2012
Veselé historky (ne z natáčení, ale z chalupaření) VI.
- To si takhle jeden z trávnického kopce zašel na pivo k Liškovům. Doma nechal věrnou fenku Ritu, aby hlídala (jeho drahá polovice byla dalekó, dalekó). A ponechal zevnitř klíče v zámku, jen je povysunul, aby za sebou mohl zamknout. Když se vracel a zašramotil před dveřmi klíči, rozradostněná domácí hlídačka skočila packama na dveře, ty klíče vevnitř zatlačila do zámku a ty se přitom i pootočily. To ovšem zabránilo odemknutí zvenčí. A vysvětlit Ritě, že má klíče ze zámku vyndat, se nepodařilo. Co teď? Nocovat několik dní na zahradě do příjezdu manželky? Rozbít okno? Naštěstí zrovna probíhala na chalupě oprava komína. Takže následoval výstup na střechu, zachycení se na lešení kolem komína, otevření přilehlého vikýře, skok na půdu a bylo vyhráno. Jen Rita se asi divila, proč páníček přišel z půdy a ne dveřmi.
- Jednou rozmrazovala jedna naše spoluchalupářka ledničku. A protože to šlo pomalu, pomohla si. Do ledničky na chvíli dala elektrický vařič. Cožpak tání, to se skutečně urychlilo, ale police se teplem krapet zprohýbaly. Manžel se pak divil, jak ty police dělají blbě, když se na nich láhve kutálejí.
- S pejskama jsou vůbec potíže. V Trávníku na kopci mají dvě fenky, které občas hárají. Jsou proto zavřené za ploty. Jenže k těm plotům se kromě jozefčíka ze sousedství (zatím zůstává neškodný, protože ho doma nenaučili, aby si s sebou nosil stoličku) sbíhají psi počínaje Pumlíčem ze statku až po pejsky z Naděje. Pak je nutno majitele vyzvat telefonem, aby si pro své roztoužené pejsky přišli. A tak když se nedávno ztratil knírač Filip, bylo jeho páníčkovi jasné, že ho najde někde u plotu na kopci. Upachtěný proběhl kopec a pes nikde. Nakonec ho našel v místní osvěžovně, kam Filípek s páníčkem občas taky dochází. Pivo tam Filípkovi nedali, ale vodu do misky ano. Je to asi první zaznamenaný případ, kdy pes pohrdl sexem a šel zřejmě na pivo - u některých chlapů by to ani nepřekvapilo.
- Když se v osvěžovně sejde chalupářská banda, je tam dost hlučno. Zvláště když se dlouhý stůl rozdělí na společnost pánskou a dámský roh. A dlužno připomenout, že sluch nám už neslouží tak, jak za mlada. Nedávno jsme seděli vedle sebe s jedním a bavili se o cestování. Vzpomínal jsem, že jsme se ženou jeli z Monte Carla vlakem přes Itálii a přestupovali jsme v Benátkách na Vídeň. Jeden z těch, co míň slyší, seděl kousek vedle a vmísil se do hovoru: “To je přece blbost, nepřesedá se v Benátkách, ale až v Bakově.“ Následovalo veselí těch líp slyšících, kteří vnímali že se nehovořilo o jízdě na chalupu.
- I v Praze není o zážitky našich chalupářů nouze. Zvláště, když se u vilky v šachtě pro vodoměr skladují třeba brambory. Jeden takhle dostal příkaz, aby je odtamtud přinesl. Protože k nim nedosáhl, seskočil do šachty. Ovšem tak, že doskočil na přívodní vodovodní trubku a urazil ji, takže se šachta začala plnit vodou. Byli tedy telefonem povoláni vodáci, aby zavřeli šoupě na přívodu pro celou ulici. Vodáci dorazili celkem brzo, ale místo uzavření přívodu vody se jim podařilo šoupě rozlomit. To už byl vodotrysk výživnější! Dokonce tak výživný, že než dokázali zavřít vyšší řád, tekla voda z kopce k Vltavě tak mocně, že zastavila i tramvajovou dopravu. A tak se tato historka dostala i do novin.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]