24. listopadu 2012

Jak kuchař Honza ke štěstí přišel

Zvláště v předvánočním období je někdy nutno zabavit děti, aby se doma při úklidu a vaření vánočních dobrot nepletly paní domu pod nohy. Pak se hodí dědeček, který dětem čte, hraje s nima pexeso (tedy prohrává vzhledem ke svému pomalému vnímání) a případně i vymýšlí vlastní pohádky. Tady jedna taková polomoderní je.


V jedné venkovské rodině měli syna Honzu. Protože se od mala motal mámě pod nohama v kuchyni, tak jej, když vyrostl, poslali do učení u místního hostinského a řezníka. Honza se naučil vařit a kořenit různá jídla, udělat ze zbytků úplně nové jídlo  i dobře točit pivo.
Jednou mu hostinský řekl: „Honzíčku, tady se už nic nenaučíš nového. Jdi do světa a měj oči otevřené.“ Tak mu máma dala do uzlíčku pár bramborových placek na cestu a Honza šel.
Vždycky někde vypomohl v kuchyni, naučil se vařit různá jídla podle místních zvyků a tak putoval světem.
Jednou přišel do města, které bylo celé v černém. Když se Honza místních zeptal, co to znamená, dozvěděl se, že ke městu přiletěl tříhlavý drak a že mu zítra musejí dát na sežrání královskou dceru.
Honza pokýval hlavou a vydal se na královský hrad. Když ve bráně řekl, že chce zachránit princeznu, zavedli ho k panu králi. Honza mu řekl, že když mu na noc půjčí královskou kuchyni, zkusí princeznu zachránit. Král se chytil té naděje a kuchyň Honzovi i se všemi kuchtíky půjčil a Honza celou noc vařil.
Ráno Honza naložil na vozík hrnec s gulášem, kastrol se svíčkovou a knedlíky a taky pekáč s řízky a opečenými brambory.  Chytil princeznu za ruku a vyrazili k jeskyni s drakem.
Když  Honza zavolal, vykoukly z jeskyně tři dračí hlavy, šlehaly plameny a řvaly, že chtějí princeznu.
Jenže Honza na to: „Počkat, počkat. Nejdřív ochutnejte tady předkrmy.“ A tak jedna hlava sežrala guláš, druhá svíčkovou a třetí řízky. Pak se hlavy začaly olizovat a volaly, že už princeznu nechtějí, že chtějí jen takové dobré papání.
Honza to drakovi slíbil a tak se vrátil s princeznou i s drakem do města.
Když král viděl princeznu živou, dal ji Honzovi za ženu a ještě mu přidal pytel zlaťáků. Honza si ve městě zřídil restauraci a lidé se k němu jen hrnuli. Drak byl dobrou reklamou. Vylizoval talíře, takže ušetřili za myčku nádobí, a když bylo potřeba, tak některá z dračích hlav šlehla plamenem na objednané jídlo a bylo ogrilováno.
A jestli už neumřeli, tak tam spokojeně všichni žijí dodnes.

19. listopadu 2012

Tenis, tenis ...



Tento týden se dovršil úspěšný rok českého tenisu. Započal v lednu vítězstvím Kvitové a Berdycha v australském Hopmanově poháru pro smíšené dvojice (mezinárodní tenisová federace jej bere jako mistrovství světa smíšených dvojic), pokračoval v listopadu vítězstvím našich tenistek v 50. ročníku Poháru federace a vyvrcholil tento víkend vítězstvím našich tenistů ve 100. ročníku Davis Cupu.
Hezká bilance a okrouhlá výročí.
I naši chalupáři se v sedmdesátých letech věnovali tenisu. U nadějské kapličky se skopal svah a vyrovnalo hřiště, zabetonovaly sloupky a kurt byl připraven. Připomenu asi již promlčené přemístění (dnes naši politici zavedli výraz "odklonění") lajnovačky na kurty ze Strahova do Naděje, takže povrch kurtu s občasnými trsy trávy mohl být pěkně vyznačen. Kurt byl každou sobotu odpoledne v permanenci a v travnatém "hledišti" byl sledován našimi chalupářkami s dětskými kočárky. Protože však tenis dovoloval hrát jen dvěma a ostatní byli nevyužití, přešlo se časem na nohejbal a volejbal, kde se do hry mohlo zapojit víc účastníků. Po pár letech ovšem hřiště zaniklo, protože hluk rušil majitele pozemku. Dnes se naši tehdejší, dnes již zestárlí sportovci věnují pomalejším sportům v sousedství (bowling, golf a posezení v hospůdkách). Pokud je ta poslední aktivita výsledkem pár kilometrové procházky, lze ji jistě mezi sportování započítat.
Obrázek dokladuje doby dávno minulé.

13. listopadu 2012

Shořela hospoda

Naštěstí ne u nás, ale ta zavřená v Krompachu.
Z informace hasičů vyjímám:
Požár zachvátil kolem páté hodiny ranní v pondělí opuštěný objekt bývalé hospody na návsi v Krompachu. Hasiči na likvidaci požáru nasadili šest vodních proudů, sedmým hasili z výškové techniky. V 10:18 hodin byl požár zcela zlikvidován, na místě zůstala tamní jednotka na dohlídku. Objekt bývalé hospody měl 2 nadzemní podlaží a půdní prostory, ve kterých dle našeho vyšetřovatele požár vznikl. Jak vyšetřovatel dodal, s největší pravděpodobností šlo o úmyslné zapálení. Škoda byla odhadnuta na 2 miliony korun.

12. listopadu 2012

Kravičky a ovečky


V dobách, kdy se nejvíce zaplňovaly chalupy na Cvikovsku (šedesátá léta), bylo kolem nás ještě hodně polí. Nějaké to ubožejší obilí, hodně kukuřice a brambor. Často jsme se po strojové sklizni brambor vydávali paběrkovat a nějaký ten košík jsme vždy na chalupu přinesli.
To se v posledních 20 letech změnilo.  Pole se změnily v louky, na kterých se pasou stáda krav, případně - jako v okolí silnice na Mimoň za Jablonným - stáda ovcí.  Dobytek se chová na maso, nejsou tu už bývalé kravíny, odkud se expedovalo mléko do mlékáren.  Dokladem je tristní stav dnes již nepotřebného trávnického kravína (viz obrázek). Vysvětlení spočívá ve státních dotacích. Česká republika patří mezi země EU s nejvyšší závislostí zemědělců na dotacích. Z nedávné studie Ústavu zemědělské ekonomiky a informací vyplývá, že podíl dotací na zemědělském důchodu představuje asi 75 procent a je téměř dvojnásobný oproti evropskému průměru. Jenže ty dotace jsou nevyvážené, velké farmy v horských oblastech získávají v průměru čtyřikrát více provozních dotací na pracovníka ročně (započítává se jim totiž i péče o krajinu) než dostávají velké farmy, které produkují mléko.
V naší oblasti hospodaří farma PV Cvikov s.r.o., která je součástí koncernu Spojené farmy a.s. Farma hospodaří na 1700 ha a zaměstnává na šedesát lidí. Za r. 2012 dostala farma PV Cvikov více než 19 miliónů dotací.
Zvířata se téměř celoročně pasou na místních loukách a výsledným produktem je tak "biohovězí" a "biojehněčí" maso. Dodávky biomasa (pozor, neplést s biomasou Zelené Katušky) údajně jdou z 90 % do Prahy. Ředitel farmy Kitzler uvádí, že mají přes tisícovku skotu masných plemen a více než 1300 ovcí.  Spotřeba jehněčího masa je na vzestupu, ovšem s odbytem vlny, je to prý horší. Zvířata z ekologických biochovů jsou porážena na jatkách společnosti Biopark v Lipové u Šluknova, která je součástí Spojených farem

Jak sami dobře víme, podmínkou vyplácení dotací je i sekání luk, které se řídí detailními předpisy s různými výjimkami, a provádí se jednou nebo dvakrát do roka.  Doposud se v našem okolí sekalo jednou ročně v létě. Letos jsme si všimli, že sekání proběhlo dvakrát. První sečení používalo balení usušeného sena do balíků, stažených síťovinou (tak prý seno vydrží i několik let). Při druhém sekání bylo seno baleno do PVC obalu (snad prý pro silážování). Balíky jsou na druhém obrázku.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]