16. prosince 2013

Zamyšlení vánoční a novoroční



Jak velí zvyklosti (a ani nemusí být ústavní), je zapotřebí se kolem vánoc zamyslet nad uplynulým rokem a umínit si něco do roku nového.

Letos z naší party chalupářů, zaplať Pán Bůh, nikdo neubyl, naopak v některých rodinách se radují z přírůstků (to je milé i pro ostatní chalupáře, neboť si od toho slibují sud s pivem na příští léto). Někteří z nás dokonce realizují výměny některých opotřebovaných částí těla, aby do nového roku vykročili zvlášť křepce.

Ty loňské přírůstky spolu s řadou kulatin jsme oslavili v létě pivem a písněmi (v roce 2012 i tancem, ale to proto, že se kromě piva čepovalo i víno). Zvlášť příjemná byla posezení v bývalé hájovně pana Běhala, kde jeho původní včelín došel nového uplatnění jako podium pro naši disharmonickou kapelu.

V té souvislosti je nutno říci, že bývalý lesník pan Běhal, který žije v domově důchodců ve Cvikově,  je ve svých tuším 94 letech zřejmě nejstarší čiperný Trávničák.  A to máme mezi námi ještě dvě více než devadesátileté chalupářky - paní Sládkovou a MUDr. Kajdošovou.

V listopadu odešel na věčnost místní dlouholetý obyvatel, chovatel ovcí, pan Jelínek z Naděje.

Ani příroda nás letos netrápila pohromami, léto začalo vedry, pak bylo celkem pohodové a zvláště je nutno pochválit podzim, který byl spíše slunečný a nepříliš mokrý.

Naši silničáři nám nadělili obnovené silnice z Juliovky do Krompachu a z Krompachu do Heřmanic. V příštím roce prý dokončí i opravu úseku z Krompachu na německé hranice. To se nám to bude jezdit (jen kdyby nám byli moudří páni z banky nezdražili eura)!

A další dobrá, už avizovaná novina - v příštím roce zahájí činnost obnovený pivovar ve Cvikově. Tak jsme zvědavi na nová piva - Klíč a Luž.

Náš internetový Trávnicko-Nadějský zpravodaj bude mít v příštím roce třetí narozeniny. Myslím, že kromě podrobných informací o jednání s orgány města Cvikova s cílem zlepšit naše okolí, se v něm dozvídáte i řadu zajímavostí z historie našich vesniček, jako jsou přehledy zaniklých chalup nebo údaje o budování pohraničních opevnění před druhou světovou válkou, kde jsme se setkali s velkou ochotou opravdových odborníků z této oblasti, kteří nás navedli na potřebné informace.

Na podzim absolvovali naši důchodci (na start jich bohužel nastoupilo jen pár) 17 km dlouhý pochod z Trávníka do Nového Boru, aby si utvrdili, že ještě stále na to mají kondici (a měli ... museli ale využít občerstvovací stanici v Radvanci). Na jaro plánujeme pochod přes hranice do Jonsdorfu, kde si chceme prohlédnout skalní město s bývalými lomy na mlýnské kameny. Věřím, že účast bude hojnější.


Na závěr bych chtěl všem čtenářům popřát klidné a pohodové vánoce (zdá se, že roste počet chalupářů, kteří vánoce slaví na svých chalupách) a ať nám všem v roce 2014 slouží zdraví, ať se nám daří ve všem, co hodláme ještě uskutečnit, a ať si neničíme nervy hádkami nad aktivitami našich politiků.

13. prosince 2013

Pár novinek



Tak si představte, že naši státní ouřadové zase chtějí být bruselštější než Brusel (pamatujete se na aféru s balením koblih?). Nově si přečetli doporučení, že kamna na dřevo má instalovat odborník a dali do novely zákona o hospodaření s energií, že na instalaci kamen na dřevo si musíte pozvat odbornou firmu!  Mělo by to platit od ledna 2015.

Ministerstvo se brání, že tuto novelu muselo připravit, protože systém takzvaných kvalifikovaných osob pro montáž obnovitelných zdrojů zavádí evropská směrnice z roku 2009.  Novela se týká: kotlů a kamen na biomasu, solárních fotovoltaických a solárních ohřevových systémů, mělkých geotermálních systémů a instalací tepelných čerpadel.

Podle vyjádření odborníka z firmy EkoWatt si naše ministerstvo evropskou směrnici špatně vyložilo, protože o povinnosti využívat pro instalaci výhradně osoby kvalifikované se v ní nepíše. Lze pochopit, že složitý systém na bázi tepelného čerpadla nikdo svépomocí nestaví, ale na trhu jsou třeba stavebnice pro solární ohřev vody.

Dá Pán Bůh, že nás brzo nebudou úřady nutit, abychom potřebovali pro štípání dřeva složení zkoušky, protože by nás ulítlý špalík mohl zranit nebo nám rozbít okno.




ChKO Lužické hory vydala " Plán péče o přírodní památku Naděje na dobu od r. 2014 do r. 2023".  Jedná se o ochranu ledové jeskyně a jejího okolí. Dozvíme se zde, že jeskyně byla ustanovena jako přírodní památka již v r. 1923.  Po válce byla jeskyně volně přístupná, protože však docházelo k poškozování ledových krápníků a rovněž pohyb návštěvníků stav jeskyně zhoršoval, byla od r. 1980 uzavřena. V r. 2006 byl vstupní otvor upraven (zvětšen do původní velikosti, protože v r. 1980 byl zúžen a to prý zhoršovalo v zimě vstup studeného vzduchu a tím i tvorbu ledu) a instalována nová zavírací mříž, která usnadňuje vlet netopýrů, pro které je jeskyně chráněným hnízdištěm).

1. prosince 2013

Pevnostní pásmo z období let 1936 - 1938



Nedávno (20.10.) jsem tu psal o záměru Ministerstva obrany rozprodat pohraniční pevnůstky. Téma nás s kolegou chalupářem zaujalo a začali jsme k tomu sbírat další informace. Naším okolím se totiž pás těchto pevnůstek táhne.

Připravíme proto na toto historické téma několik článků, které budou publikovány na web stránkách našeho Občanského sdružení Trávník a Naděje,


Mimochodem v souvislosti novým občanským zákoníkem, platným od ledna 2014 už nebudeme "občanské sdružení", ale asi nějaký "spolek". Název občanské sdružení sice nemělo vůči veřejné správě žádné páky, ale ten název vzbuzoval určitý respekt a na naše schůze se pravidelně dostavovali i zástupci Městského úřadu a dalších státních orgánů. Bude nějaký spolek chalupářů i nadále považován za místní autoritu?

Kromě pásma pevnůstek se ve zmíněných předválečných letech budovaly v blízkosti pevnůstek i jakési ubytovny, dřevěné baráky až pro celou rotu, pověřenou službou v pevnůstkách. A tady jsme zjistili zatím nám neznámý fakt. Nalevo v nízkém lese za posledním domem v Naději na silničce k Hamru bývala pamětní tabule, že v tom místě byl za války zajatecký tábor. K tomu účelu byla použita právě dřevěná ubytovna, vybudovaná tam v r. 1938 pro naše vojáky. Podlouhlá budova byla předchůdcem pozdějších tzv. likusáků, používaných v padesátých letech v táborech nucených prací a později k ubytovávání dělníků na velkých stavbách.


Takových malých táborů pro zajatce zřídili Němci na našem území celou řadu. Některé kluby vojenské historie se zabývají i jimi.  O táboře v Naději jsme zatím informace nenašli. Na přiloženém obrázku je plánek těchto vojenských ubytoven z r. 1938 (převzato z knihy Velká kniha o malých bunkrech).
A čistě náhodou - nemá někdo fotografii, kde by byla ta deska o zajateckém táboře? 

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]