2. listopadu 2014
Okresní silničky
byly považovány ve staré literatuře za cosi pochybného, ale čteme,
že každá tehdejší taková silnička měla svého cestáře, který s lopatou,
kolečkem a dusadlem opravoval díry v tehdejším kamenitém povrchu.
Dnes už máme mnohem rozmanitější členění silnic (ale díry
v nich máme pořád). Máme dálnice (‚označené písmenem D a číslem),
rychlostní silnice (R a číslo) a pak silnice tří tříd. Silnice první třídy
slouží k dálkové přepravě (označení jedno- či dvoumístným číslem), silnice
II. třídy jsou meziokresní (označené třímístným číslem). Pak jsou silničky III.
třídy, které slouží k propojení obcí.
A po těch silničkách jezdí autíčka. Jinak to dnes už,
bohužel, nejde. Kdyby po nich jezdili jen dopravci jako pan Machačný, co
s koničky rozváží chalupářům dřevo, bylo by to fajn. Silnice by měly
zachovalý povrch a chalupářky – zahradnice by tam chodily sbírat koňské
koblížky na hnojení záhonků. Bohužel tudy jezdí i přetížené náklaďáky
s kmeny poražených stromů z lesa. Na ty není podloží takových
silniček stavěno a, jak vidíme na příkladu silničky z Trávníka přes Naději na
Juliovku, výsledkem je popraskaný povrch, do kterého se v zimě dostane
voda, zmrzne, roztaje .. a praskliny se zvětšují.
A protože si úřední šiml si zvykl na plánování, cestáři
s osobní odpovědností odtud až potud už taky nejsou, silnička chátrá a chátrá,
až se konečně její oprava dostane do plánu (důsledkem jsou mnohem větší náklady
než při opravě hned) nebo až dojdou nervy pár chalupářům (jako se to letos
stalo dvěma z Naděje) , schrastí pár tisíc a největší díry opraví
svépomocí.
A pak tu jezdí i ti, co sice přetížení nezpůsobují, ale …
zase mají jiné nectnosti. Jak si při hovorech v místní osvěžovně
potvrzujeme, je místním zlozvykem (auta
se značkou CL nebo L), že se jezdí prostředkem silnice. Ovšem ty silničky nejsou dálnice, jsou značně
zatáčkovité a protože ti místní nemají takovou praxi v hustém provozu jako
ti „za…ní“ Pražáci, postřehnou, že zatáčkou je v protisměru auto, až už
s tím nedokážou nic udělat a jedou dál prostředkem. Takže pro zkušeného
řidiče na zdejších silničkách platí „vymetej skoro pangejt i když v protisměru nic není –
v nejbližší zatáčce se ti to vyplatí“.
O mlamojích (= mladý
moderní jinoch) čteme pravidelně v černé kronice, zajímavá by ovšem byla i
statistika nehod, způsobených dodávkami. Většinou je řídí mladí hoši, co sice
na mlamoje finančně nemají, ale za volantem jsou jim rovni. Jistě mi potvrdíte,
že vás často dodávky opískovaly na plné čáře, nebo se na vás lepily a
naznačovaly „co ty moulo tady zdržuješ“. Ono to ti hoši mají jako zaměstnání,
chtějí si vydělat, jen kdyby neměli ten pocit, že mají pod zadkem Jaguára nebo
Ferrari.
No a na závěr jednu
perličku z ciziny. Jeden pracovitý umělec používá neopravené výtluky na
silnicích jako podklad pro svůj tvůrčí rozmach a vyplňuje je ozdobnými mozaikami
(z celého archivu jeho výtvorů alespoň jeden obrázek). Když si představíme,
jaký tvůrčí rozlet by měl u nás, cítíme, jak svět přichází o umělce.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]
Okomentovat