8. ledna 2015
Vzduch je naše moře
To bylo za první republiky heslo, které lákalo věnovat se
letectví. A toho jsme se drželi od dětství.
Jako malý kluk jsem chodil do sklepního krámku pana
Vyskočila v Praze na Letné, kde jsme si pořizovali materiál a plánky letadel (a
taky gumu na praky, ale to neměl pan Vyskočil rád).
Drželo nás to po řadě let i na chalupě, nota bene když vedle
nás měli chalupu Miru a Růži Musilovi, letečtí konstruktéři a modeláři, kteří vedli modelářskou
rubriku už v předválečném Mladém
hlasateli a po válce ve Vpředu.
Často jsme s nimi chodili sledovat jejich zalétávání modelů větroňů o rozpětí
až 3m. Jedlou jejich model skončil vysoko ve větvích kaštanu u dnešního Dědova
odpočinku. Model jim sundal tehdy mladý Karel Štekrt.
I my jsme si postavili slušně velký model větroně (o rozpětí
asi 1,8 metru) a pouštěli ho na svahu slepičárny. Jednou se nám ho podařilo
vypustit tak úspěšně, že zakroužil až nad dolní Trávník a při návratu "přistál" do okna budovy tehdy již
zrušeného konzumu u silnice a rozbil tam okenní tabulku. Naštěstí ten dům ještě
nekoupila dnešní majitelka, takže nám to prošlo bez ztráty kytičky.
Na začátku sedmdesátých let
jsme od příbuzné z USA dostali jako jedni z prvních u nás létací talíř Frisbee. Na koupališti v Jablonném jsme elegantními obloukovými
hody z ruky do ruky na vzdálenost 20 m budili značnou pozornost.
Dalším dárkem z USA byl plastový model letadla Aerokit. Bylo
to vlastně lehounké letadélko, upevněné jako drak na niti, které mělo rotující křídla, osově upevněné na příčném drátovém úchytu. Křídla se točila a
aerodráček se vznášel do výšky desítek metrů.
Jednou mu ovšem v nějakém větrném poryvu uletělo jedno křídlo a dráček
se na Slepičárně poroučel k zemi. Uvolněné křidélko zmizelo. Za rok jsme ho náhodou při sbírání hub našli
mezi borůvčím u Křížku.
Doba pokročila a modely jsou mnohem sofistikovanější. Před
rokem či dvěma jsem sledoval létání s dálkově ovládaným modelem vrtulníku na
baterie, který si pořídil náš soused na trávnickém kopci.
A teď po Novém roce
vyzkoušel můj syn v Trávníku model rakety.
Na skutečnou palivovou kapsli, zapálenou nažhavením z baterie, vyletěla
do výšky snad 200 metrů. Po vyhoření paliva se raketa snesla na padáku k zemi.
Vítr ji ovšem odnesl ze Slepičárny až ke Karasům do zahrady.
Povídání je doplněno obrázky.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]