15. února 2015
Jak se žilo na chalupě v devatenáctém století
V listopadovém článku o podstávkovývh chalupách jsem se zmínil, že tam byl i popis života na chalupě v době, kdy skončila robota.
.jpg)
Patent císaře Josefa II. o zrušení nevolnictví (1781)
se týkal především omezení svobody pohybu, lidé zůstávali poddanými. Znamenalo
to, že i nadále vyřizovali úřední agendu přes vrchnostenskou kancelář, poddanské
grunty zůstávaly vlastnictvím vrchnosti a jejich držitelé robotovali.
Žena vstávala
s kohoutím zakokrháním. Zatopila a postavila na plotnu hrnec s vodou,
oškrabala brambory, uvařila je a rozmačkala, smíchala s moukou a vejci a
udělané placky upekla na plotně. Na pánvi s kousky loje usmažila pár vajec a do
hrnce s vařící vodou dala hrst bylinek na čaj.
Od středověku
bylo u nás na venkově nevolnictví, tedy
závislost na majiteli panství, povinnost pracovat na panském (/robota) a
souhlas vrchnosti s osobními záležitostmi
nevolnických rodin (svatby, přestěhování, náboženství a p.). Svobodní byli obyvatelé měst
a také noví obyvatelé pohraničí, kde měl král zájem na obydlení území a podporoval
přistěhovalectví z Německa.
Patent císaře Josefa II. o zrušení nevolnictví (1781)
se týkal především omezení svobody pohybu, lidé zůstávali poddanými. Znamenalo
to, že i nadále vyřizovali úřední agendu přes vrchnostenskou kancelář, poddanské
grunty zůstávaly vlastnictvím vrchnosti a jejich držitelé robotovali.
Poddanství, a tedy robota, bylo
zrušeno teprve roku 1848. Zároveň se poddanské grunty staly
skutečným vlastnictvím sedláků.
v té době
vypadal život na našem venkově nějak podobně, jak to popíši v následujícím
textu. Nevím, jestli po přečtení nebudou naše manželky říkat "vidíš",
protože žena na chalupě se zřejmě musela už od úsvitu hodně otáčet.
Žena vstávala
s kohoutím zakokrháním. Zatopila a postavila na plotnu hrnec s vodou,
oškrabala brambory, uvařila je a rozmačkala, smíchala s moukou a vejci a
udělané placky upekla na plotně. Na pánvi s kousky loje usmažila pár vajec a do
hrnce s vařící vodou dala hrst bylinek na čaj.
Mezitím vstal
otec, posnídal placky, vaječinu a čaj, zbytky s několika krajíci chleba si
zabalil do šátku a odešel do práce (na panské nebo do lesa či na pole).
Máma vzbudila
děti, dala jim placky a čaj, dala krávě, kozám či králíkům krmení a podojila
je. Pak sama zaběhla do vesnice na trh (něco koupit, něco prodat). Děti šly do
školy.
Matka se
vrátila z trhu, znovu zatopila a udělala oběd. Byla to obvykle polévka (často
mléčná), zelí a brambory.
DPo obědě šly
děti nasekat trávu na krmení, matka sebrala z ranního mléka smetanu a dala ji do
hliněného hrnce.
Pak šla
okopat políčko s brambory a děti šly s
krávou či kozami na pastvu.
Otec se k
večeru vrátil domů, naštípal dříví na druhý den a všichni povečeřeli polévku a
brambory, omaštěné rozpuštěným lojem, připíjelo se podmáslím.
Pak proběhlo
večerní krmení a dojení dobytka . Nakonec se rodina sesedla u stolu a kamen,
otec porozprávěl, co je nového, máma pověděla dětem pohádku a všichni šli
docela brzy spát. Otec chodíval do hospody jen v sobotu.
Maso bylo v
chudších rodinách jen o svátcích a často to byl králík z vlastního chovu. V jedné knize J. Š. Baara se uvádí, že na selském
stole byly vejce, tvaroh a máslo, kroupy a krupice a peklo se o z pšeničné i ječné
mouky, jedl se hrách a čočka, proso, ze zelenin mrkev a zelí. Lahůdky pro děti - to byly švestky, hrušky,
jablka nebo křížaly.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]