10. srpna 2015
I když je horko, stále se něco děje
Pokračují sobotní sedánky u sudu a stejně jako vloni nás
svatý Petr nekropí (no letos vlastně nekropí vůbec – aspoň tady). Tuhle sobotu po
desáté večer zaznělo vzdálené hřmění, což účastníky s dětmi a některé
slabší povahy přimělo k odchodu na chalupy. Ovšem šlo to okolo, kamarád od
Rumburku druhý den hlásil, že tam tou dobou lilo, ale ten mrak se evidentně Cvikovsku
vyhnul a posunul se nad Žitavu.
Zato vos je neurekom, takže se na posezení na terase
osvěžovny chodí s plácačkou. Na
počet zabitých vos, vyhrávají stolovníci, ovšem jisté kolaterální ztráty (jak
kulantně definují zásahy do vlastních řad naše expediční sbory v Afganistanu)
zaznamenávají taky. Jednou je to žihadlo do prstu, kdy se jeden odvážlivec pokusil
vosu tím prstem zamáčknout (a ona na něj vystrčila zadek s žihadlem),
jindy je to převržený půllitr při akci s plácačkou.
Protože na terase se neobsluhuje, chodí se pro pivo do
šenku. Dobrý kamarád vždy přibere pivo i pro souseda. Ovšem ne vždycky se pokus
donést více piv povede. Na nabídku, že někdo půjde s ním, dotyčný ochotný kamarád
reagoval, že přece umí a že donese ta piva na tácu. Řekl a udělal. Pak se chybička vloudila. Po
upozornění z řad píjců, že kvalifikovaný číšník nese tác ne jedné ruce a druhou má noblesně
založenou za zády, došlo ke katastrofě. Dotyčný ruku založil, jenže po odebrání
jednoho piva z tácu došlo k nevyvážení a ostatní piva se samy z tácu
odporoučely na zem. Pro dobrotu na
žebrotu …
Jede s nimi doprovodné vozidlo, které řídí manželka
jednoho z nich. Cesta vede přes
Žitavu ke Görlitz a pak podél hranice s Polskem až na ostrov Usedom. Jízda je rozplánovaná na 6 dní, aby se stihli vrátit (už v doprovodném vozidle) na další
sobotní posezení. Zatím máme zprávu z prvního dne, kdy urazili úctyhodných 140
km až do Bad Muskau. Držíme palce a
těšíme se na slavné přivítání u sudu. O jejich zážitcích budu čtenáře rád
informovat.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]