26. října 2015
Velkojízdy a velkovýlety
Jak jsem se již dříve zmínil, pár našich trávnických parťáků
se v r. 1968 odstěhovalo za oceán – do Kanady, Nebudu popisovat jejich
život, pracovat se muselo i tam a často se tam museli za prací i stěhovat (ne do
jiné městské čtvrti, ale i dva, tři tisíce kilometrů daleko). Za pár řádek ovšem stojí jejich cestování.
V době, kde jsme byli omezeni na cesty v socialistickém táboře, mohli
ono cestovat kamkoliv (kromě našeho socialistického tábora). Zmíním se o několika z
nich.
Známý Dlouhý Lexa samozřejmě projezdil Skalisté hory (pro
něj je ujetí 2000 km jako pro nás těch 120 km
na naše chalupy) a navštívil i "blízké" okolí jako je Niagara. On ovšem navštívil
se svou Eliškou hned několikrát Střední
Ameriku, Havajské ostrovy a Austrálii (i v Kanadě je výhodou zaměstnání u
aerolinek, takže se dá létat po světě za hubičku - když je ovšem v letadle
zrovna pár volných míst). Taky nás Lexa po r. 1989 několikrát navštívil i
v Trávníku a zavzpomínal s námi na hříchy mládí. V Austrálii krotil klokany, rozhlížel se
po stopách Krokodýla Dundeeho a kopáčů zlata v tamních horách. Pár fotek
je připojeno Niagaru pozná každy a Diamond Head je nad Honolulu.
Neuvěřitelnými automobilovými trasami projeli Olinka s Jardou (častí účastníci našich velikonočních zastaveníček). Řadu let využívají svůj obytný vůz – camper – k loveckým výpravám v Britské Kolumbii a jízdám do lázeňských resortů v Kalifornii (jednou si tam Jarda zlomil ruku a Olinka ho skoro nonstop vezla 16 hodin zpět do nemocnice ve Vancouveru). V posledních letech ovšem podnikli dvě velkojízdy. Myslím, že to bylo v r. 2010, kdy z Vancouveru u Tichého oceánu vyrazili napříč Kanadou až na východní pobřeží k oceánu Atlantickému a pak zase zpět. Cesta jim trvala 3 měsíce a ujeli neuvěřitelných 23 tisíc kilometrů! To byl skutečně výlet pod helem poznej svou novou vlast.
A před měsícem se vrátili z další dlouhé cesty. Tentokrát
ujeli za měsíc 11 000 km! Vyrazili na sever nádhernou, ale nezabydlenou kanadskou
přírodou a dorazili až k Severnímu ledovému oceánu do Inuviku. Všechno
museli mít s sebou, protože na místa s benzinovou pumpou a obchodem
narazili taky až po ujetí 500 km. Poslední část cesty (stovky kilometrů) jeli po šotolinové „dálnici“. Tuto „dálnici“
pak absolvovali i cestou zpět, aby někde v polovině cesty odbočili přes
Dawson a dál přes hranice na americkou Aljašku. Projeli Fairbanksem, navštívili
národní park Denali s nejvyšší horou Severní Ameriky (6190 m výšky) a zajeli
k moři do Anchorage a Valdezu. Silnice tam vede přes historická ryžoviště
zlata (průmyslově se tam těží zlato dosud a občas je tam prý vidět u řek i
prospektory s rýžovací pánvičkou). V době, kdy tam projížděli, byla v běhu
i sezóna lovu lososů (pro rybáře a medvědy), kteří se do divokých řek vracejí z
moře se vytřít.
Pak se opět Jarda s Olinkou obrátili do vnitrozemí a přes
Whitehorse se vrátili na dálnici Cassiar Highway a směřovali na jih do
Vancouveru.
Povídání doplňuji několika fotkami a mapkou s hrubě
zakreslenou cestou Oliny s Jardou na sever a zpátky.
Obdivujeme vás,
lidičky!
DODATEK
Po své cestě napříč Kanadou se mi Jarda s Olinou zmínili, že asi dvakrát potkali českého syklistu, který jel sám na kole od Tichého oceánu k oceánu Atlantickému.
On o své cestě napsal i internetové stránky
http://canadabike.cz/
(přečtěte si o jeho dobrodružství). O setkání mi napsal:
Mám za to, že jsme se nesetkali s Jardou a Olou nejen v Brunswicku, nýbrž že sme se honili po celý zbytek cesty....akoráte mně z toho bolely víc nohy:-)...moc je pozdravujte.
DODATEK
Po své cestě napříč Kanadou se mi Jarda s Olinou zmínili, že asi dvakrát potkali českého syklistu, který jel sám na kole od Tichého oceánu k oceánu Atlantickému.
On o své cestě napsal i internetové stránky
http://canadabike.cz/
(přečtěte si o jeho dobrodružství). O setkání mi napsal:
Mám za to, že jsme se nesetkali s Jardou a Olou nejen v Brunswicku, nýbrž že sme se honili po celý zbytek cesty....akoráte mně z toho bolely víc nohy:-)...moc je pozdravujte.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]