14. července 2016
Povídání dovolenkové
Když se blog o dění V Trávníku jmenuje … a věci okolo,
dovolím si dnes zabrousit hodně daleko.
Už řadu let se vracím ke knihám Zekarii SITCHINA, znalce
kultur Středního Východu, tj. od Mezopotámie po Egypt. Počínaje rokem 1976 napsal až do své smrti v r.
2010 řadu knih, kde využívá staré klínopisné texty a porovnává je s texty bible
- ve Starém Zákoně.
Vyslovil teorii, kterou vysvětluje inteligenční skok vy
vývoji lidstva (a následně civilizační vzestup v Sumeru před více než 4
tisíci lety) zásahem mimozemské civilizace.
Oproti mnohem známějšímu Dänikenovi jsou jeho knihy podloženější,
protože jde o skutečného odborníka na tento úsek lidských dějin.
Jeho knihy byly přeloženy i do češtiny a řekl bych, že stojí
za přečtení, i když s jeho vývody nebudete třeba souhlasit.
Jeho tvrzení byla totiž přes počáteční posměch vědeckých autorit
v posledních letech novými zjištěními podložena. On vycházel z mezopotamských bájí a
pokusil se je vykládat realisticky.
Uvedu pár příkladů.
Archeologové dlouho
hledají „chybějící článek“ ve vývojové linii od hominidů k neandertálcům a
moderním lidem. Sitchin vyvodil z bájí,
že na zemi byla mimozemská expedice, která zde těžila zlato. Když to bylo
příliš namáhavé, genetickou úpravou (spojením DNA hominidů a své) stvořila člověka-dělníka.
Stalo se to v oblasti, kde zlato dolovali – v Jižní Africe. Bible ten zásah přiřkla jedinému Bohu – v duchu
monoteismu. A výzkumy DNA v posledních desetiletích vedly k prohlášení,
že lidstvo pochází z několika pramatek – které žily v Africe.
Několik bájí z Mezopotámie, které pojednávají o zrození
Bohů, se dá také vyložit jako popis vzniku sluneční soustavy s planetami. Jedna z tam popisovaných bitev mezi Bohy
se dá vyložit jako popis kosmologické katastrofy, kdy došlo ke zničení praplanety, kdy se rozpadla na Zemi a
na pás asteroidů.
Místo, kde ta planeta byla, odpovídá matematicky přesně Titius-Bodeho
pravidlu o vzdálenostech planet od Slunce, které vlastně přesně nesouhlasí. Mezopotamské
báje o Bozích odpovídají počtu planet sluneční soustavy. Tento počet byl až do
objevu dalekohledu evropské civilizaci neznámý.
V bájích se hovoří o nebeském náramku a o vodách nad
ním a pod ním. Sitchin dovozuje, že tímto náramkem je pás asteroidů. Do nedávna se existence vody na ostatních
planetách kromě Země považovala za nesmysl. Dnes už prokazatelně víme, že voda
byla (či dokonce je) na Marsu a na měsících vzdálených planet jako Uran a
Neptun. Kdo mohl těm Mezopotámcům říkat, kolik planet je a že je na nich voda?
Sitchin – k nelibosti egyptských archeologických
autorit – uvažuje, že tři pyramidy v Gize jsou dílem zmíněné mimozemské
civilizace a dokazuje to zase bájí, kdy jeden vzbouřený Bůh byl zazděn „do hory“.
Následně mu byla dána milost a byl svými podporovateli vysvobozen. Ve Velké pyramidě je skutečná vstupní
chodba zavalena od dávnověku pousnutými kvádry (ty jsou obejity vysekanou
chodbou). Ale v pyramidě existuje hrubě vysekaná skoro svislá chodba,
spojující sestupnou chodbu s „faraonovou“ komorou. To by mohla být cesta pro vysvobození onoho
Boha.
V bibli se praví, že při dobývání Kanaanu Židy Bůh při
jedné bitvě zastavil slunce na nebi, aby prodloužil den a umožnil dokončit boje
za světla. Kdyby to měla být pravda, tak by na opačné straně Země musela být
prodloužená noc. Sitchin našel v bájích jihoamerických Indiánů text, který
takové prodloužení noci popisoval.
Biblická potopa,
jak zjistili vědci, je jednak doložena v Mezopotámii mnohametrovou i vrstvou
bahna, pod kterou se zase vyskytují archeologické nálezy, a kromě toho se popis
potopy vyskytuje v bájích pranárodů ze všech končin světa.
Sitchin
umísťuje tu mimozemskou civilizaci na jakousi “desátou planetu“, která má mimořádně excentrickou dráhu kolem
slunce s oběžnou dobou několika tisíc let. Její dráha zasahuje hluboko
mezi planety, takže při průletu po své dráze, kdy je nejblíže kolem slunce,
způsobuje různé anomálie (třeba to zpomalení dne nebo „potopu“, ke které podle
Sitchina došlo v důsledku tisícimetrové vlny tsunami, která zalila tehdejší
obydlený svět). A před pár týdny proběhla tiskem zpráva, že z výpočtu drah vnějších planet a planetoidů sluneční soustavy lze dovodit, že existuje celkem velká planeta s oběžnou dobou mnoho tisíc let. A tak to dovozoval Sitchin.
Tak to jsou jen náznaky toho, co se v jeho knihách
dočtete. Jak píši, věřit nemusíte, ale třeba začnete nad lecčíms
přemýšlet. Dostanete se k nim třeba
na adrese
když zadáte jméno autora ZEKARIA SITCHIN.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]