16. září 2016

Na podzim vycházejí důchodci do přírody



Je to už tradicí, že se v září vydá pár důchodců z naší komunity na nějaký výlet. Po několik prvních let chodili jen dva, pak začala být akce populární. Jednou to byl docela hromadný výšlap na Klíč (ovšem s využitím automobilových přibližovadel). Následovaly pochody na Tolštejn, přes Rousínov k Sirnému prameni, skrz lesy údolím Samoty do Nového Boru, do Německa – jednou do Jonsdorfského skalního města, podruhé na Oybin a přes Hvozd zpátky a možná, že jsem i nějaký vynechal.

Letos jsme se vydali kousek dál. Cíl byla Popva skála (příští rok v rámci multikulturalismu budeme muset nejméně na některou křížovou cestu - do Mekky by nás stejně nepustili) na hraničním hřebeni mezi Petrovicemi a Hrádkem nad Nisou. Vzhledem k minimalizované autobusové dopravě jsme vyrazili pěšo do Cvikova (kde se k nám připojil muzikant Petr z Nového Boru a odtud jsme jeli autobusem do Rynoltic a dalším spojem do Horního Sedla. Pak jsme šli po značkách přes hory a doly až na Popovu skálu.  U jedné chaty se na nás rozštěkal pes a my zjistili, že jeho páníček s námi minulý týden v Trávníku oslavoval sedmdesátiny. Dále jsme zde shlédli šikovný dopravní prostředek, který by se hodil na naše velikonoční koledy od chalupy k chalupě (jen bychom si od pana Machačného museli vypůjčit koně).




Popova skála je obrovský skalní balvan na vrcholku kopce, přístup na něj je po 60 kamenných i kovových schodech.  Ovšem výhled za náročný výstup stál. Dva důchodci (ten nejstarší a ten nejmladší) si za cenu prudkého výstupu cestu „zkrátili“, ale měli dvacet minut na vyfunění, než dorazili zbylí účastníci po značené cestě.   

Rozhled z popovy skály je prakticky kolem dokola – Lužické hory, Žitavsko, Jizerské hory, Ještěd, Bezdězy a kopce kolem Mimoně až k České Lípě.




Zpáteční cestu jsme zkonkretizovali až na vrcholu. Došli jsme do Dolního Sedla, poptáním ujistili, že už řadu let tam nemají hospodu (divná vesnice!) a tak jsme tam vyčkali na autobus, kterým jsme sjeli zpět do Rynoltic, kde naopak pěkná hospoda je. V restauraci Nikola jsme se najedli a osvěžili a mezi pátou a šestou hodinou jsme autobusy dorazili do Trávníku.

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]