21. února 2017

Jistě jste slyšeli o „pražské kavárně“



Ale politika je při našich chalupářských sedánkách nebezpečná věc a takové debaty již vyvolaly radu podrážděných neshod. Já se chci věnovat ne politice, ale pití kávy.

Pití kávy se objevuje v islámském světě, odkud se rozšířilo do celého světa (takže došlo k „imigraci kávy“). Zřejmě z Turecka a Egypta tento zvyk přivezli do Evropy Benátčané. Jak je tomu skoro vždycky, proti novince pití kávy se postavili fráterníci, kteří to prohlašovali za ďáblův nápoj. Situaci zachránil v 16. století papež Klement VIII., který takové názory odmítl (káva mu zřejmě chutnala).   Pak už to šlo rychle, kolem roku 1700 bylo v Paříži už asi 250 kaváren. Na našem území byla první kavárna od r. 1702 v Brně, kde si ji otevřel nějaký Turek. Do Prahy přivedl pití kávy brzy po Brně Arab Hatalah al Demški (z Damašku), který chodil po ulicích s kávovarem na zádech a kávu nabízel chodcům. V r. 1714 založil první pražskou kavárnu U zlatého hada v Karlově ulici.  Tehdy se používal název „kafírna“.
Tehdy se pil známý „turek“ (tedy káva s lógrem). Správný postup znamená zalít mletou kávu horkou vodou (nikoli vařící) a ponechání nápoje, až zchladnul tak na 70o.


Dnes v kavárnách pijeme hlavně espresso (u nás říkáme i presso), které pochází z Itálie. Název je odvozen z jeho rychlé přípravy. Dávkou mleté kávy se protlačí tlaková horká voda. Na hladině kávy se vytvoří tenká světlejší vrstvička, nazývaná crema. 

Běžné espresso se připravuje asi ze 7 g mleté kávy a 30 ml vody. V Itálii nejčastěji dostanete rispetto, které je velmi silné, protože se používá asi 15 g kávy. Dalším druhem je caffé luongo, správná příprava znamená udělání espressa s následným dolitím hrnečku horkou vodou. Oblíbené je cappuccino, které se skládá z espressa, horkého mléka a našlehané mléčné pěny. Dalším druhem, který vám v kavárně barista udělá, je caffe macchiato, což je espresso s přidáním mléčné pěny. Lidé si často dávají i caffe latte, které se podává ve velkém šálku nebo sklenici a skládá se z porce caffe luongo a vrstvy našlehaného mléka. V Americe dostanete caffe americano, což je espresso zředěné vodou v poměru 1:5. Není divu, že naši fajnšmekři po návratu z USA hovoří o bukvicové kávě!
 
Fajnšmekři si dělají i kávu mocca. K tomu je zapotřebí speciální třídílná konvička. Do střední části se na jemné sítko nasype mletá káva, do dolní části se nalije předehřátá voda a všechny díly se pevně sešroubují. Pak se konvička postaví na vařič. Když se voda dole uvede do varu, vznikající pára probublává sítkem a kondenzuje v horním díle s nalévací hubičkou. Kdy je uvařeno, se prý pozná podle změny bublavého zvuku vařící vody.
No a vynálezem posledních asi 30 let je káva instantní, rozpustná. Ta se hodně konzumuje v domácnostech, ale dnes se  už i tam používají pohodlné kávovary typu sepresso, zvláště pokud je mletá káva připravena v kapslích, kterými pak  probulá horká voda.

Tak a jak je to se zdravím? Káva obsahuje drogu kofein, která bystří smysly, ale také zvyšuje krevní tlak. Proto se říká, že kardiaci by měli kafe omezit. Ale dva šálky kávy denně, to nám chutná a asi ani neublíží.

13. února 2017

Socialistické stavby se hroutí



Právě teď to postihlo zbytky kravína v Trávníku – viz obrázek. Těch staveb socialismu jsme tu měli víc – prasečinec u hřbitova (ten zanikl jako první na konci padesátých let) a slepičárnu (ta zanikla během šedesátých let, když její základové kamení najdeme leckde – ovšem vhledem k tomu, že pocházelo ze zbouraných neobydlených chalup po Němcích, tak se vlastně vrátily k původnímu účelu). Ovšem pojem Slepičárna žije! Dostal ho svah, kde slepičárna před těmi padesáti lety stála.


Kromě toho, že v propadlišti dějin zmizelo jak v Naději, tak v Trávníku  kolem třiceti chalup, neexistují už i jiné stavby.

Na konci Naděje po levé straně cesty na Hamr stál od r. 1938 ubytovací objekt pro obránce hranic v řopících. Po okupaci ho Němci používali jako ubytovnu pro válečné zajatce, kteří museli pracovat ve zdejších lesích. Připomínala to řadu let pamětní tabulka. Dnes najdeme v lese jen zbytky betonových základů.

Také hřbitov v Naději zmizel někdy v r. 1969 z rozhodnutí MNV ve Cvikově. Likvidaci provedly těžké zemní stroje, které i s obsluhou zapůjčila Střední skupina sovětských vojsk.  Mezi hroby stávala i pohřební kaple, ze které si tehdejší mládež (dnešní dědci) půjčovala máry, aby je v noci postavila před dveře svých nic netušících rodičů.

Je tak tak unikla zničení kaplička v Naději. V r. 1964 měla vyvrácená vrata, dýchavičné varhany ještě občas houkly a po lavicích se válely kostelní standarty, se kterými chodívala procesí. Stavbu zachránilo to, že si ji po odsvěcení pronajal dnešní majitel od litoměřické katolické diecéze a udělal z ní zajímavou rekreační chalupu. Její fotografie se satelitní anténou místo zvonečku na věži se dostala i do tisku.


Zanikla i řada stodol u větších chalup – statků. Jen asi tři se zachovaly, dvě byly přestavěny na obytné objekty a jedna slouží k občasným sešlostem přátel majitelky.


Na druhou stranu je nutno říci, že minimálně dvě dřevěné chalupy byly nově postaveny – a to velmi pěkně (i když na místní podstávkoou architekturu úplně nevypadají).
 Z řady chlívů a přístavků vznikly garáže a dřevníky, takže i po naší generaci zde zbude něco nového. A zvláště v posledních letech jsou naše rekreační chalupy permanentně zvelebovány, takže stavební firmičky z okolí mají o práci postaráno.

8. února 2017

Mývalové - racoons



A je to tady. Kamarád Lexa mi obratem poslal pár řádků o svých zkušenostech s mývaly a doplnil to i fotografiemi.  Takže mu dám slovo v doplňku předchozího příspěvku:



Za posledních 38 let pobytu ve Vancouveru a okolí jsem zažil tolik legračních, ale i poněkud závažných setkaní s těmito "medvídky", že bych o tom mohl napsat knížku... Dokládám to několika fotečkama, kterých mam stovky!
 A tak se zmíním jenom o jednom případě, kdy jsem mel možnost se s mývalem potkat  z očí do očí!! Je to story z doby, kdy jsme bydleli ještě v Burnaby (předměstí Vancouveru) na kopci obklopeni krásnýma zahradama … a racoonama (tak se mývalům říká anglicky – a čte se to rakůn).

Jednou jsem se probudil asi ve 3 hodiny ráno, protože náš tehdejší pes REX (Labrador Retriever) počal zběsile štěkat venku za domem.

I vyskočil jsem z postele- jenom ve spodkách a popadnul basebalovou pálku, kterou mam vždy u dveří pro případ potřeby"obrany"před lupiči a otevřel dveře na verandu. Tam stál nahrbeny REX a kus před ním v rohu stal na zadních packách veliký racoon, který děsně syčel!!

Když jsem se přiblížil, zjistil jsem, že náš ochrance REX dosti krvácí z čumáku!

On ten náš moula totiž chránil svůj kýbl se psím žrádlem, co mel vedle své boudy. A racoon  měl v úmyslu ho vyprázdnit- do svého břicha!!

A racooni mají pro svoji potřebu dlouhé, velice    ostré drapy -  jak kuchyňské nože!!

I zvednul jsem tu pálku a celkem jemně jsem do racoona strčil v domnění, že uteče.

VELKY OMYL !!

On se vymrštil, oběhnul REXE a chtěl na mne skočit!! I mlasknul jsem ho podruhé,  poněkud vice. Ale ta mrcha jenom zasyčela  a chystala se skočit znovu!!

 I pochopil jsem, že milej racoon nemá vůbec smysl, co se strachu tyče, ze dvoumetrového chlapa s velkým dřevem v ruce a rozumně jsem ustoupil zpět ke dveřím, kde už zmizel pes Rex, který pochopil situaci rychleji než já...

To jenom dokazuje, že tyto šelmy jsou absolutně nebojácné a postaví se každému!

Od této příhody jsem od nich udržoval slušný odstup a respektuji tyto šelmy, neboť oni tady žili už dávno před tím, než se  sem nastehoval "bílý muž" který jim zabral jejich území.



Ale mam i spousty krásných střetnutí, kdy tito velice inteligentní medvídci dovedou rozesmát a potěšit člověka, jak je vidno z fotek, co přikládám.



 
Představuji dospělého racoona, co nás přisel navštívit až na zápraží.




 



Tady je další roztomilý a zvědavý racoonek na stromě proti naší kuchyni, odkud zřejmě voní cosi dobrého.


 





 A tady si zase tlupa chundeláčů hraje na naší zahradě. Chodili tam žrát švestky!!!





Tahle racooní máma čekala mláďata a našla si  útulek pod naším, nynějším domem ve White Rocku. A my jí dávali jídlo, aby nemusela běhat po ulici a hledat potravu v popelnicích u sousedů. Fotil jsem ji z kuchyňského okna v našem „bambusovém háji“. Po porodu se ale nakonec přestěhovala jinam, neboť náš současný pes Teddy jí vadil.

6. února 2017

Den se chýlil, den se stmíval, v lese bručel medvěd mýval



To občas recitoval jeden náš již zvěčnělý kamarád a dodával ještě říkánku o tom, že v křoví něco chrastí.  Ze ZOO jsme si to zvíře pamatovali s lupičskou maskou přes oči a s pruhovaným ocasem. Pří návštěvě u kamarádů V kanadě, jsme je krmili v parku, nám ovšem zkušení kamarádi vyprávěli, že jsou to dost drzá zvířata, která se vloudí do domu, kde sežerou, na co přijdou a to zvláště, když jsou majitelé a dovolené. Do domu prý dovedou vlézt i krbovým komínem.


Psal jsem tady před časem pár článečků o tom, že se u nás na severu objevují vlci, kteří k nám přeběhli z východu Německa. Dnes už je to daný fakt a několik vlčích smeček se potuluje mezi Lužickými horami a Kokořínskem.

A teď tu prý máme další návštěvníky – právě mývaly. Myslivci našli jejich stopy v rezervaci Břehyně  - Pecopala (u silnice z Mimoně do Doks). Mluvčí ChKO Kokořínsko se o tom vyjádřil dost nelibě, protože „díky své schopnosti dobře šplhat po stromech představuje mýval hrozbu i pro ptáky hnízdící v korunách stromů či v jejich dutinách“. Docela prý uvítali, že v této oblasti nyní jsou zmínění vlci, kteří by mohli mývalí populaci krapet likvidovat. Mýval měří mezi 40 až 70 cm a váží od 4 do 9 kg.


Mýval pochází ze Severní Ameriky, ale do Evropy byl vysazen asi před 80 lety, kdy „u německého města Kassel vysadil v roce 1934 jistý zoologický nadšenec dva mývalí páry, aby „obohatil“ místní faunu. Povolení dostal od nejvyššího lovčího třetí říše maršála Hermana Göringa.“ Po necelých 80 letech běhá po Kasselu a jeho okolí přes 100 tisíc jejich potomků, takže probíhá jejich rozšíření po Německu a zřejmě i sousedních zemí. Zvláště si mývalové oblibují sídliště, protože za pár vteřin dokážou vyrabovat hojnost potravy v kontejnerech nebo v kompstech  a v cestě za potravou rozežírají kabely a umělé hmoty.

V Německu je stále jejich hlavní základna v Kasselu. Mezi okrajem lesů a městským centrem je totiž souvislá příměstská aglomerace, parky, rybníky i celé čtvrti domůse zahradami. Tamější expert na mývaly říká, že už je odchytával i přímo na náměstí v centru města. Nejčastěji je vyhání ze zahradních altánků a kůlen nebo ze střech vilek. 



Takže až se mývalí rodinky u nás otrkají, jistě si najdou zdroje potravy i v chalupářských aglomeracích, kde mezi víkendy budou mít klidný přístup k potravě.

A dodatek – tento blog pravidelně čte náš kamarád Lexa z Vancouveru. Ten má s mývaly vlastní zkušenosti, budu rád, když ke článku připojí popis svých zážitků.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]