22. června 2017

Je nás mnoho a ledacos podnikáme



Zkusme se číselně podívat podívat na chalupářskou komunitu v našich dvou vesnicích – Trávníku a v Naději a jejich společné aktivity.

Z městského úřadu pochází informace, že zde máme asi 70 trvale bydlících a přihlášených obyvatel.

Několik obyvatel zde sice máme natrvalo, ale stále ještě mají byt až už nebudou moci obhospodařovat svou chalupu.

Započteme-li i rekreující se chalupáře, kteří zde nejsou trvale, dostaneme se na číslo asi 300 obyvatel (včetně dětí). Většinou se jedná o Pražáky, ale několik chalup patří i majitelům z  České Lípy, Nového Boru apod.

Ve Spolku Trávník a Naděje je organizováno asi 50 členů, což prakticky představuje reprezentaci 50 chalup.

Jak je zřejmé z článků o chalupářských aktivitách, je zde skupina chalupářů /rodiče ve věku mezi 65 až 80 roky, jejich děti ve věku mezi 25 až 50 lety a velká skupina vnoučat), kteří se zde usadili v padesátých a šedesátých letech a od té doby drží pohromadě.

V šedesátých letech se sem jezdilo společně tak zvaným „zahrádkářským autobusem“, protože auta a motorky měli jen někteří šťastlivci. Proto vznikla tradice čtvrtečních srazů v pražské hospodě, kde se domlouvalo, kdo jede na víkend a kdo někoho může vzít. Do roku 1968 se pracovalo ještě i v sobotu dopoledne, takže se na chalupy dorazilo až odpoledne.  Několik chalupářů, co pracovali na železnici a měli režijní jízdné, jezdilo vlakem a tak pěšky ze Cvikova (kam tehdy ještě jezdila lokálka ze Svoru) dorazili až navečer.

Tato parta (tehdy mládež ve veku 18 až 25 let) pořádala šiškové války pod Milštejnem, olympiády na louce před Štekrtovými (tam se pořádaly i fotbalové zápasy). Na počátku sedmdesátých let přišel do mody volejbal, nohejbal a tenis, takže jsme si vybudovali písčitý kurt na zahradě u Bucků. Pánové tam mužně zápolili a dámy přihlížely mezi krmením dětiček. 


Když se první z nás dožili čtyřicítky, započala éra společných oslav kulatin a půlkulatin. Nejdříve jsme se scházeli u někoho v chalupě nebo v hospodě (často jsme si pronajali lokál u Břicháčků v Mařenicích), později se zavedl systém letních sudů.  U několika chalup vznikl dostatečný prostor na to, aby se zde sešlo 40 – 50 chalupářů, oslavenec zaplatil sud piva a na velkém ohništi se na síti z prohazovačky grilovaly buřty a masíčko. Tento rituál funguje dodnes, ovšem aby se zaplnily všechny prázdninové soboty, platí, že sud dává i šťastný děd či praděd. Teď se proslýchá, že se chystá sud i na oslavu svatby v jedné chalupářské rodině.

Samozřejmě, že kromě hromadných slezin se konají i sedánky v menším kruhu sousedů či známých, kde se slaví i neokrouhlé narozeniny nebo se lidé sejdou jen tak, že se jim chce si popovídat u společně preferované značky piva. Není hezké, že jsou občas vystavováni posměškům jako by se vyčleňovali.

Kromě takových místních sešlosti se řadu let praktikovaly i týdenní spanilé jízdy po zemích českých. To se smluvili manželé z pěti – šesti chalup a společně na týden vyrazili někam do penzionu.  Přes den se konaly turistické vycházky, večer se společně sedělo, popíjelo a povídalo. Myslím, že poslední takový výlet se konal v roce 2004 na Pálavu na Jižní Moravě. 
Menší kroužek důchodců v posledních letech pořádá zářijový pochod někam do okolí (o vánočních pochodech ani nepíši, ty jsou známé ze samostatných článků).

Od té doby se uskutečnilo i několik zahraničních zájezdů do Turecka a na Kypr (většinu deseti – dvanácti účastníků tvořily naše chalupářky, doprovázené jako mravnostní dozor jedním či dvěma chalupáři).

Zvláštní pozornost si zaslouží i individuální  cesty za moře. Je mezi námi několik cestovatelů například  do USA, Kanady, Japonska či Jižní Ameriky.

Tak ať nám ty naše počty neřídnou a ať naše společné aktivity přetrvávají.

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]