19. července 2017

Odcházení



se netýká jen prezidentů, ale i nás chalupářů. V prosinci jsme se v pražském krematoriu rozloučili s kamarádem Mílou Šochmanem.

A 17. července měl v mařenickém kostele zádušní mši a pak byla urna s jeho popelem uložena do hrobu na hřbitově vedle kostela.

Kdysi nějaký myslitel prohlásil, že neznabohům se snáz žije, ale věřícím se snáz umírá. Panu faráři z České Kamenice, který obřad sloužil, je nutné vyslovit velké uznání. Velice hezky o Mílovi hovořil, dal slovo jeho dětem a i jím zpívané části mše měly muzikální úroveň. V kázání vyslovil naději, že tak, jako v přírodě platí zákon o zachování energie, mohou věřící předpokládat, že z živého člověka se po smrti zachová duše.

Na mši a uložení urny s Mílovým popelem přišli především jeho přátelé z Mařenic, kde měl chalupu a kde již dlouhá léta trvale žil. Kamarády z Trávníka a Naděje zastoupili alespoň tři z nás.

Lromě páru fotek z obřadu připojuju stařičkou  pozvánku na oslavu Mílovy první svatby, kterou ve svém archivu vylovil kamarád Lexa z Kanady a poslal nám ji.

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]